Nelíbila se mi už na první pohled. Mluvila se mnou jako s hlupačkou. A tajila, že byla už dvakrát vdaná a o děti se jí starala sestra!
Vlastně to nebyla ještě moje snacha, ale měla se jí brzy stát. Syn mě postavil před hotovou věc. Pozval ji na oběd a oznámil mi, že se bude ženit. Andrea je prý láskou jeho života! Mně se ta jeho slečna nelíbila ani trochu. Už jsem jeho známostí pár viděla, ale tahle byla nejhorší.
Chovala se nemožně
Tvářila se divně a mluvila ještě podivněji. Stále se vytahovala, že vystudovala vysokou školu. A se mnou mluvila, jako bych byla pod její úroveň. Nejhorší bylo, že stejně mluvila i s mým synem. Ten ovšem na ní mohl oči nechat. To bylo samé:
„Andrejko sem, Andrejko tam!“ Odešli, nepohrdli výslužkou, protože Andrejka neuměla vařit. Bylo jí prý třicet, ale mně přišla starší. Těšila jsem se, až si o tom popovídám s kamarádkou. Ta jen zavrtěla hlavou, jako že jsem naivní. „Bude to nějaká zlatokopka.
Tvůj kluk dost vydělává, je to dobrá partie! Co on o ní ví? Jen to, co mu sama napovídala! Kdoví, zda vůbec vystudovala!“ řekla skepticky. Mně v tu chvíli přišlo, že má kamarádka přehání, ale potom jsem o jejích slovech doma přemýšlela.
Byla to lhářka
Našla jsem si soukromé detektivní kanceláře a do jedné z nich, té nejlacinější, jsem zavolala. Docela mě překvapili. Hned jim bylo jasné, o co mi jde. Prý se nemám strachovat, všechno mi o Andree zjistí, tím si mohu být jistá! Ulevilo se mi, ale ne na dlouho.
To, co ti detektivové zjistili, mě vůbec nepotěšilo. Andrea byla už dvakrát vdaná a měla dvě děti, o které se jí starala její sestra. Ta měla ještě další dvě děti vlastní. K tomu ještě nemocnou maminku, o kterou se Andrea také vůbec nezajímala.
Byla jsem z toho v šoku. Výsledky jsem si připravila na stůl a pozvala ty dvě hrdličky na nedělní oběd.
Vyhodil ji hned
V neděli přišli oba v dobré náladě. Moje skoro snacha se chlubila hodně drahou kabelkou a syn se na ni opět díval jako na svatý obrázek. Bylo mi ho líto, chudáka!
Jen co dojedli polévku, jsem jim místo hlavního chodu naservírovala červené desky s výsledky detektivního pátrání. Přistrčila jsem jim ty desky, aby se podívali. Syn je chňapl jako první. Přečetl dvě stránky textu jedním dechem.
Potom desky skoro hodil po Andree. „Je to pravda?“ zakřičel na ni a ona jen zaskočeně přikývla. Nezmohla se na jinou reakci. Asi si byla vědoma, že teď už nemá cenu lhát. „Počkej, já ti to vysvětlím,“ žadonila, když si syn stoupl.
Myslela, že odchází, ale ve skutečnosti odcházela ona. Syn ji zvedl za ruku od stolu a ukázal jí dveře. Ani se na mě nezlobil!
Jitka S. (61), Písek
