Domů     Chvíle hrůzy v démonickém lese
Chvíle hrůzy v démonickém lese
5 minut čtení

S manželem a dětmi jsme vyrazili na výlet do lesa. Mělo to být pohodové rodinné odpoledne. Místo toho jsme ale zažili něco děsivého.

Moc ráda se svojí rodinou podnikám výlety do přírody. Je to pro nás všechny únik od všech povinností a starostí. Vždy se odreagujeme a vyčistíme si hlavu. Přijdeme na jiné myšlenky.

Procházka lesem

Před několika lety jsme se rozhodli, že navštívíme les, který nám kdysi někdo ze známých doporučil pro svoji rozmanitost. Netušili jsme ale, že les je pod nadvládou temných sil.

Moje děti, které jsou jindy klidné a poslušné, se v lese chovaly velmi nenávistně, manžel byl jako vyměněný, byl zlý. Měl to skutečně na svědomí ten tajemný les?

Milovníci turistiky

S manželem Davidem jsme se poznali krátce po vysoké škole na jedné túře v Krkonoších. Oba dva jsme měli moc rádi turistiku, a tak jsme spolu začali pravidelně podnikat různé výlety a túry po naší republice.

Za dva roky jsme se zasnoubili a necelý rok nato jsme se vzali. Postupně se nám narodily dvě děti – syn Karel a syn Jonáš, který je o necelé dva roky mladší. Od dětství jsme je vedli k tomu, aby byli aktivní a sportovali.

K našemu štěstí oba syny rodinné výlety bavili už odmala a vydrželo jim to i do pubertálních let.

Výlet do lesa

S dětmi tedy pravidelně velmi rádi jezdíme po výletech. Nejvíce nám vyhovuji výšlapy do hor nebo hluboké lesy. Máme psa, ovčáka Berryho, který je vždy takovým výletem nadšený. Tehdy jsme se vydali do hlubokého lesa nedaleko Českých Budějovic.

Aktivní odpočinek

Pro nás všechny je les takovou terapií. Děti studují na gymnáziu a my s manželem pracujeme od nevidím do nevidím. Času pro odpočinek moc není. Do lesa si chodíme vyčistit hlavu a dobít vnitřní baterky. Kdo do lesů chodí pravidelně, ví, o čem mluvím.

Tento les byl ale jiný. Jakmile jsme zašli trochu hlouběji, jako kdyby se najednou setmělo.

Náhle se setmělo

Najednou jsem neměla ten známý pocit klidu, který v lese mívám. Měla jsem prapodivný strach. Že by se tak rychle setmělo? Vždyť ještě teď svítilo sluníčko, není tak pozdě, povídala jsem si sama se sebou.

Navíc jsem měla pocit, že jde někdo další s námi, ale když jsem se otočila, nikdo tam nebyl.

Cítila jsem kolem nás pohyby

Kolem sebe jsem cítila tlumené zvuky, pohyby. V lese sem tam spadne šiška nebo proběhne lesní zvíře, ale toto bylo jiné. Náš pes, který většinou lítá po lese, šel vedle mě se staženým ocasem. Les byl velmi temný.

Kluci se začali zničehonic hádat, a pak dokonce i prát. Tohle nikdy nedělali, ani když jim bylo deset. Vždy měli spíše klidné a uzavřené povahy. Teď byli na sebe agresivní a vyhrožovali si smrtí. Musela jsem je krotit.

Manžel byl jako vyměněný

Manžel, místo toho, aby mi s nimi pomohl, mi začal vyčítat věci z minulosti, což u nás také není na denním pořádku. „Co to s vámi je, proboha?“ zakřičela jsem na ně. V tu chvíli jsem si všimla, že má manžel jinak zbarvené oči. Lekla jsem se.

Prosila jsem, abychom z lesa raději odešli. Stačilo se otočit a jít stejnou cestou zpět k autu. To jsme také udělali, ale cestu ven z lesa jsme nenašli. Vypadalo to, že chodíme stále dokola.

Les byl plný zlosti

Mobilní telefony nechytaly signál. Nebylo možné se podívat, jak daleko jsme od auta. Pojal mě neskutečný strach. Kluci byli nezkrotní, stále se hádali. Manžel mi vyčítal, že beru málo peněz a hodně utrácím. Nikdy dřív mi nic takového neřekl.

Začala jsem brečet

Šli jsme dál po cestě, která nikam nevedla, když náš pes začal najednou vrčet na jeden strom, jako kdyby mu zcela přeskočilo. Byla jsem úplně zoufalá. Neděla jsem, co dělat. Sedla jsem si na pařez a začala jsem bezmocně brečet.

V husté mlze se objevila postava

Byla to obrovská svízel. Byli jsme uvězněni v lese, nemohli jsme najít cestu ven. V jednu chvíli jsem vzhlédla a v husté mlze jsem zahlédla postavu. Srdce mi tlouklo na plné obrátky. Můj strach se ještě znásobil. A pak z minuty na minuty nastala hrozná zima.

Společně jsme utíkali rychle pryč

Neměla jsem ponětí, jak dlouho jsme v lese mohli být. Vzala jsem kluky za ruce a prostě jsme běželi, co nám nohy stačily. Postava, kterou jsem totiž viděla, byla blíž a blíž. Manžel díky bohu i přes svůj momentální stav běžel za námi.

Když jsem konečně uviděla konec lesa, ulevilo se mi. Rychle jsme s manželem nasedli do auta a ujížděli odtamtud pryč.

Je pověst pravdivá?

Doma jsme to pak s manželem rozebírali, ale na nic jsme nepřišli. Až po několika dnech jsem četla, že se jednalo o Branišovský les, který je pověstný tím, že je v něm démonická síla, se kterou není radno si zahrávat.

Můžeme být tedy rádi, že jsme odtamtud vyvázli v pořádku. Od té doby už jezdíme jen do ověřených lesů.

Vendula L. (55), Jindřichův Hradec

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.