Spatřili jsme se na pláži. Naše pohledy se setkaly a já věděla, že ho znám odjakživa. Ten muž mě přitahoval jako magnet. Naše cesty se ale musely zase rozejít!
Je tomu sice už mnoho let, na to setkání ale nikdy nezapomenu. Když jsem nedávno četla o minulých životech, hned jsem si na toho mladíka vzpomněla. Bylo to takové letmé setkání, o němž mladý člověk zase tak moc nepřemýšlel.
Až s přibývajícími roky a hlavně v pozdním obdobím života jsem začala litovat, že jsem si tehdy nechala protéct příležitost mezi prsty.
Krásné prázdniny
Tehdy jsem studovala vysokou školu a s partou spolužáků jsme vyrazili o prázdninách do Bulharska. Užívali jsme si tam nejen moře, slunce a balkánskou kuchyni, ale hlavně plážový volejbal.
V podstatě nás tam nalákal jeden z našich spolužáků, zahraničních studentů, který z Bulharska pocházel. Byly to krásné prázdniny! Na ten den si vzpomínám, jako by to bylo včera. Slunce pálilo a my jsme opět vyrazili na pláž hrát volejbal.
Chyběli nám ale dva kamarádi, leželi na pokoji, protože to předchozí den přehnali s pobytem na sluníčku. „Co Bulhar, to volejbalista!“ prohlásil náš bulharský spolužák a během dvou minut přivedl k nám do týmu barmanku z plážového baru.
Pozoroval mě
Shodila pantoflíčky a navzdory dlouhým nehtům se nadšeně chopila volejbalového míče. A pak se objevil ON! Urostlý mladík, kterého jsem zahlédla během našeho pobytu už několikrát. Vždy stál opodál a díval se na nás, nebo možná jen na mě?
Najednou stál tak blízko. Naše oči se setkaly. Slzy se mi draly do očí, a já nevěděla proč. Nemohla jsem se vůbec soustředit na hru, a pak jsem slyšela jako ve snách, že zítra přijde hrát volejbal zas! Celý zbytek dne a večer jsem na něho musela myslet.
Eftim se jmenoval! To jméno mi k němu vůbec nesedělo. Pořád jsem si říkala, že se přece jmenuje jinak, že mi k němu pasuje jiné jméno, nemohla jsem si na ně ale vzpomenout. Ten silný emotivní zážitek nejspíš vyvolal podivný sen, který se mi posléze v noci zdál.
V mé hlavě se odehrálo představení, které se nejspíš stalo tak hrozně dávno…Viděla jsem samu sebe ve starém Římě. Klečela jsem před svým otcem a v slzách ho prosila, ať zachrání život mé lásky. Otec byl velmi krutý. Bála jsem se ho.
Nechal mě odvést do divácké lóže velkého kolosea, kde se chystal souboj gladiátorů.
Já a gladiátor
Můj milovaný zvítězil, jenže pak vpustili do arény lvy. To už gladiátor nepřežil. Poslední, co si pamatuju ze svého snu, bylo, jak omdlévám. V tu chvíli jsem se probudila. Jeho tvář jsem ale měla stále před očima.
Ten gladiátor, muž, kterého jsem nadevše milovala, byl Eftim. Tehdy v Bulharsku jsem se tomu snu vysmála a Eftima jsem zbytek dovolené už vůbec nepotkala. Dnes nad tím ale stále častěji přemýšlím. Ten gladiátor v koloseu nejspíš zemřel proto, že mě miloval.
Možná jsme měli v mládí, když jsme se potkali, další šanci na lásku. Tu jsme propásli a další už zřejmě nepřijde.
Julie (72), severní Morava
