Domů     Muž mého života za mnou připlul na bílé loďce
Muž mého života za mnou připlul na bílé loďce
7 minut čtení

Byla jsem praktická holka z vesnice, uměla jsem podojit kozu, pokosit louku či postarat se o drůbež. Jenomže Petr byl úplně jiný.

Táta byl na mě pyšný. „Naše holka je do hospodářství,“ říkával s dojetím v hlase. Měla jsem to ostatně po kom zdědit, předkové z matčiny i otcovy strany byli statkáři, a tak nám to kolovalo v krvi.

Byla jsem praktická venkovská holka, která bez problémů podojila kozu, postarala se o drůbež a pokosila louku. Kus dál stál statek našich sousedů, kde zas vyrůstal Mirek, jehož srdce rovněž patřilo lánům kolem, stejně jako to mé.

Tak nějak se předpokládalo, že se naše životní cesty i lány jednou spojí. Bylo by to praktické pro obě naše rodiny. Romantiku v tom nehledejte, ale na romantiku nás zemědělce zas tolik neužije.

Mně nikdo kytky nosit nemusí, dokážu si vypěstovat záhon žlutých nebo červených tulipánů, až oči přecházejí. Zkrátka moje budoucnost byla jasná jako facka. Že by něco mohlo být jinak, to mě ani ve snu nenapadlo.

Až jednou… Byl horký červen, pozdě odpoledne už jsem si připadala jako na rozpálené plotně, a tak jsme s nejlepší kamarádkou Monikou zamířily k řece.

Tam se slunila veškerá mládež, vmísily jsme se mezi ně, koukaly řece do očí a hlavně se v ní důkladně osvěžily. Vzápětí se ozvaly zděšené výkřiky. Vypadalo to, že se nahoře pod jezem někdo topí.

Kluci do nepohody

Naštěstí se nikomu nic nestalo, jen tam nějací dva chlapíci převrhli loďku a zlomili pádla. Teď se těžce brodili ke břehu a naříkali a nadávali, ten schopnější z nich zachránil starou, oprýskanou bílou kánoi a postrkoval ji před sebou.

„To byl nápad,“ lamentoval vysoký brunet. „Já ti říkal, že jet na vodu je blbej nápad, když jsme taková nemehla.“ Trosečníci se stali středem pozornosti. Utopily se jim úplně všechny věci včetně peněz a občanských průkazů.

Místo aby řešili praktické záležitosti, hádali se a obviňovali, kdo tu šlamastyku zavinil. S Monikou se nám jich zželelo. Zavedly jsme je do hospody, kde jim poskytli suché oblečení a čaj s rumem, protože oba čím dál víc kašlali a smrkali.

„Koukám, že to jsou kluci do nepohody,“ zašeptala jsem Monice. „Říkali, že jsou z nějakého ústavu, nebo co,“ tiše odpověděla. „Jako že z blázince? Tomu bych docela věřila,“ podotkla jsem.

Nocležník

Setmělo se a dvojice přiopilých vědeckých pracovníků, kteří mimo jiné vyučovali na vysoké škole a nazývali ji ústavem, neměla kam jít. Vlaky z naší obce už nejezdily a loď byla vyřazena z provozu. S kámoškou Monikou jsme se shodly, že je v tom nemůžeme nechat.

„Tak já si vezmu domů na přespání jednoho a ty toho druhýho,“ mínila Monika. Její ani moji rodiče nebyli nadšeni, že si domů vlečeme podroušené cizí vědátory. Táta ho chtěl uložit do stodoly, ale máma mu se slovy:

„To nejde, je to Pražák, co by si o nás jeho pražská rodina pomyslela?“ přinesla polštář a peřinu na pohovku do obýváku. Dojatě děkoval, pak uprostřed slova usnul a hlasitě opilecky chrápal. „Inu, Pražák,“ vzdychl táta.

„Vědecký pracovník, a kdybych mu dal do ruky hrábě, netušil by, co se s nimi dělá. Jsem tak rád, že žiju na venkově,“ uzavřel vzletnou myšlenku a šel taky na kutě. „To se v Praze tolik pije?“ divila se máma. „Snad ne,“ usoudila jsem.

„On Petr říkal, že normálně skoro nepije, ale že se psychicky zhroutil kvůli tomu ztroskotání.“ Máma jen zakroutila hlavou a šla spát.

Dlouhý pohled

Pak jsem koukala, jak vědec spí, a poprvé mě napadlo, že je vlastně docela mladý a hezký. Avšak v praktickém životě zřejmě nepoužitelný, jak říkal táta. Ráno jsme spolu snídali a všelijak po sobě pokukovali. „Vy nejdete do školy, slečno?“ podivil se.

„Zrovna jsem odmaturovala na zemědělce,“ informovala jsem jej. „Po prázdninách nastoupím do JZD a taky budu hodně pomáhat našim se sadem a zvířaty.“ Koukal jak Alenka v říši divů. „No to by mě zabilo,“ zašeptal ohromeně.

„Vás to baví?“ Odvětila jsem, že to máme v genech. „To vás tedy obdivuji,“ řekl. „My máme v genech spíš posedávání po kavárnách.“ Zasmáli jsme se a utkvěli na sobě dlouhým, zkoumavým pohledem.

Představa, že by se teď zvedl a navždy zmizel z mého života, se mi nějak přestávala líbit. Přemýšlela jsem, jak jeho pobyt v obci prodloužit. Za oknem přešlapovala rozjásaná červnová neděle, tak jsem navrhla, zda by se nechtěl projít po vsi.

„Ukážu vám všechno, kapličku, rybník, autobusovou zastávku, nádraží i obecního blázna,“ lákala jsem ho. Nadšeně souhlasil.

Bratranec

Během exkurze nás honily u rybníka husy a sledovaly zvědavé, mírně nesouhlasné oči staro­usedlíků, obeznámených s faktem, že se jednou provdám za statkářovic Mirka.

„Kdepak máš Mirečka, děvenko?“ nevydržela to jedna skoro stoletá babička, kterou trápil pocit, že zrazuji místního jinocha s nějakým cizákem. „Omlazuje jahodníky,“ odpověděla jsem. Babička těžce vzdychla a vědec se znepokojeně optal, kdo je Mirek.

Zalhala jsem, že je Mirek bratranec. Teď už mi, jak jsem si s úlekem uvědomila, na tom mladém muži z vědeckého ústavu skutečně záleželo. Dala jsem mu i peníze na vlak, neměl totiž ani vindru.

Na nádraží se setkal s kolegou, který, když postřehl, jak na sebe hledíme, překvapeně zvolal: „Tak ty sis tady našel nevěstu!“ Koukala jsem za odjíždějící vlakovou soupravou a oči mi zvlhly. Už ho nikdy ne­uvidím. Nikdy se sem už nevrátí.

Zoufale se k sobě nehodíme. Přitahovala nás však k sobě síla, které se nešlo ubránit. Přijel hned tu další sobotu, naštěstí už ne lodí, ale vlakem. Z toho, že jsme spolu začali chodit, neměl u nás doma radost nikdo.

Podoj kozu

Pro naši vesnici to byla rána, že chodím s Pražákem, ještě k tomu divným, který mluví spisovně a neumí se postavit k práci. Naši mu dávali nesplnitelné úkoly, podobné, jaké ukládali zlí čarodějové v pohádkách vyděšeným princům. Podoj kozu. Poraz strom.

Řiď traktor. Kydej hnůj. A večer v hospodě si dej se všemi štamgasty frťana. To byl nejzáludnější úkol a šlo tu bez přehánění o život.

Ale protože láska hory přenáší, nebohý Petr se snažil kvůli mně všechny ty zákeřnosti svědomitě vykonat, což se mu v mnoha případech žalostně nedařilo. Místní se mu posmívali. Co jsem se naplakala!

Několikrát jsme se málem rozešli, ale pokaždé jsme se k sobě zase vrátili. A setkání s jeho matkou, mou budoucí tchyní, rovněž nebyla žádná procházka růžovou zahradou.

Tchyně

Chovala se povýšeně a koukala na mě jako na mušku, na kterou bude potřeba vzít plácačku. „Takže vy jste vystudovala jen střední zemědělskou školu,“ zopakovala během seznamovacího oběda asi třikrát. „Zatímco Péťa učí na vysoké škole.

Opravdu si myslíte, že si budete rozumět?“ Zabodla jsem oči do parket a smutně kývala. „A kde budete bydlet? Na statku?“ ryla do mě. Odvětila jsem, že je tam místa dost. Pohrdavě zvolala: „A co tam bude můj Péťa asi tak dělat?

Jednotit řepu?“ Ujistili jsme ji, že taková budoucnost jejího syna nečeká, neboť z naší vesnice lze celkem pohodlně dojíždět do hlavního města.

Nezdvořilá

„Představovala jsem si vedle Péti nějakou úplně jinou dívku. Nechci být nezdvořilá, ale prostě nějakou úplně jinou dívku,“ vpálila mi. Petr ji jemně upozornil, že bohužel nezdvořilá je.

Myslela jsem si, že se mi nikdy v životě nepodaří najít s tchyní společnou řeč, ale mýlila jsem se. Povedlo se to, když se narodila Michalka, naše první dcera. Petr byl nadšený a tchyně mi v návalu dojetí nabídla tykání.

Pár let jsme žili v Praze, ale nakonec jsme se vrátili k nám na venkov. Jsme tu nejspokojenější.

Jaroslava (61), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Organizovala jsem třídní sraz po 45 letech, na který přišel pohledný muž, kterého jsem nepoznala. Málem jsem ho vyhodila. V restauraci, kde jsme měli mít sraz, jsem zamluvila rezervaci salonku. Seděla jsem u stolu u dveří a inkasovala po příchozích určitou částku za objednané občerstvení. Někteří spolužačky a spolužáci tam už byli. Najednou nahlédl a začal se hrnout dovnitř podnapilý muž, který
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Starý strom varoval před nebezpečím
skutecnepribehy.cz
Starý strom varoval před nebezpečím
Ten dům byl jako prokletý, svým obyvatelům přinášel jen trápení. A přitom stačilo tak málo! Podívat se na stromy, které rostou v jeho okolí. Už mnoho let se zabývám prací s ener­giemi, zejména objevováním léčivých míst, která působí na lidský organismus. Vybudovala jsem si ve svém okolí celkem dobrou pověst. Lidé se na mě často obracejí s prosbou o pomoc.
Pestrobarevné Santorini je ostrovem zázraků
epochanacestach.cz
Pestrobarevné Santorini je ostrovem zázraků
Největším pokladem a turistickým lákadlem jsou různobarevné vulkanické pláže. Na Santorini najdete Bílou oblázkovou pláž, Rudou pláž nebo Černou s jemným sopečným pískem hebkým jako samet. Nepříliš velký ostrov, který má pouhých deset tisíc obyvatel, je ve skutečnosti do moře propadlá sopka, na jejímž vrcholu se jako malé drahokamy třpytí modrobílé domečky. Její sopečný původ není nijak
Kávovo-banánové smoothie
tisicereceptu.cz
Kávovo-banánové smoothie
Snídaně, která vás nasytí a spolehlivě probere k životu. Potřebujete 4 lžičky mleté kávy 4 banány 4 lžíce medu 600 ml mléka 4 lžíce čerstvě nastrouhaného kokosu nebo kokosových vloček Na
Poslední šance: Xiaomi nabízí nejlepší telefony za letošní nejnižší ceny
iluxus.cz
Poslední šance: Xiaomi nabízí nejlepší telefony za letošní nejnižší ceny
Pouze do 21. července můžete využít slevy na chytré telefony, ventilátory, hodinky, náramky a další výrobky Xiaomi. Nejlevnější špičkový telefon Redmi Note 14 stojí jen 3 599 Kč. Oficiální e-shop spol
Od kartonových opic po jedovaté pavouky: Skryté zvláštnosti světových měst
epochaplus.cz
Od kartonových opic po jedovaté pavouky: Skryté zvláštnosti světových měst
V indickém Dillí se bojuje s opicemi pomocí kartonových atrap, zatímco v Singapuru můžete dostat pokutu za nespláchnutý záchod. Věděli jste, že Helsinky jsou domovem jedovatých pavouků, nebo že v Seattlu žije víc psů než dětí? Prozkoumejte s námi ty nejbizarnější a nejméně známé aspekty světových metropolí, které vás zaručeně pobaví i překvapí. Svět je
Tajemný milenec Žilkové odhalen?
nasehvezdy.cz
Tajemný milenec Žilkové odhalen?
Jedna z největších záhad našeho showbyznysu je možná odhalena! Kdo je tolik utajovaným novým partnerem herečky Veroniky Žilkové (63)? Hvězda seriálu ZOO se snažila mlžit, jak mohla. „To je tajný,“ o
Karma: Osud v našich rukou, nebo jen starověký mýtus?
enigmaplus.cz
Karma: Osud v našich rukou, nebo jen starověký mýtus?
Pojem karma slyšel snad každý, ale co přesně znamená? Je to jen mystický koncept z východních filozofií, nebo skutečný zákon příčiny a následku, který ovlivňuje naše životy? Karma je často spojována s
Pátrání po stopách minulosti: Před stavbou okruhu je třeba trocha archeologie
21stoleti.cz
Pátrání po stopách minulosti: Před stavbou okruhu je třeba trocha archeologie
Je to hotový archeologický poklad. Odborníkům se podařilo objevit tisíce artefaktů, pocházejících z různých časových období. Z dávných sídlišť a pohřebišť. A za pár let? Po stejné zemi, která v sobě j
Italská sekta Beati Paoli: Chránila, nebo vykořisťovala?
epochalnisvet.cz
Italská sekta Beati Paoli: Chránila, nebo vykořisťovala?
Ve dne putují od kostela ke kostelu v mnišském rouchu a v noci se zase scházejí v podzemí Palerma a spřádají temné plány. Jsou odhodláni mstít se za bezpráví, jehož se vlivní bohatí dopouštějí na chudých a slabých obyvatelích města. Alespoň tak společenství Beati Paoli líčí některé pověsti. Existovalo vůbec? A bylo jejich cílem skutečně
Moqueca rybí guláš
nejsemsama.cz
Moqueca rybí guláš
Brazilská moqueca (čti: mokéka) na první pohled guláš možná nepřipomíná, navíc je v ní ryba, v překladu jde ale o přípravu dušením stejně jako guláše – a chutná prostě báječně. Tak ji vyzkoušejte. Potřebujete: ✿ 500 g filetů tresky ✿ 2 lžíce olivového oleje ✿ 1 cibuli ✿ 3 stroužky česneku ✿ 1 žlutou papriku ✿ 1 červenou papriku ✿ 1 rajče
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve
Holil Mussoliniho lazebník i nohy jeho milence?
historyplus.cz
Holil Mussoliniho lazebník i nohy jeho milence?
Mladý holič si právě ostří břitvu, kterou má za chvíli oholit italského fašistického vůdce, když vtom z vedlejšího pokoje zaslechne, jak duceho milenka telefonuje. Ač neúmyslně, z hovoru se dozví, že Mussolini měl dát svou první ženu i syna zabít injekcí. Co teď? Pokud někdo zjistí, co právě slyšel, kulka ho nemine. Zalehne proto do