Domů     Muž mého života za mnou připlul na bílé loďce
Muž mého života za mnou připlul na bílé loďce
7 minut čtení

Byla jsem praktická holka z vesnice, uměla jsem podojit kozu, pokosit louku či postarat se o drůbež. Jenomže Petr byl úplně jiný.

Táta byl na mě pyšný. „Naše holka je do hospodářství,“ říkával s dojetím v hlase. Měla jsem to ostatně po kom zdědit, předkové z matčiny i otcovy strany byli statkáři, a tak nám to kolovalo v krvi.

Byla jsem praktická venkovská holka, která bez problémů podojila kozu, postarala se o drůbež a pokosila louku. Kus dál stál statek našich sousedů, kde zas vyrůstal Mirek, jehož srdce rovněž patřilo lánům kolem, stejně jako to mé.

Tak nějak se předpokládalo, že se naše životní cesty i lány jednou spojí. Bylo by to praktické pro obě naše rodiny. Romantiku v tom nehledejte, ale na romantiku nás zemědělce zas tolik neužije.

Mně nikdo kytky nosit nemusí, dokážu si vypěstovat záhon žlutých nebo červených tulipánů, až oči přecházejí. Zkrátka moje budoucnost byla jasná jako facka. Že by něco mohlo být jinak, to mě ani ve snu nenapadlo.

Až jednou… Byl horký červen, pozdě odpoledne už jsem si připadala jako na rozpálené plotně, a tak jsme s nejlepší kamarádkou Monikou zamířily k řece.

Tam se slunila veškerá mládež, vmísily jsme se mezi ně, koukaly řece do očí a hlavně se v ní důkladně osvěžily. Vzápětí se ozvaly zděšené výkřiky. Vypadalo to, že se nahoře pod jezem někdo topí.

Kluci do nepohody

Naštěstí se nikomu nic nestalo, jen tam nějací dva chlapíci převrhli loďku a zlomili pádla. Teď se těžce brodili ke břehu a naříkali a nadávali, ten schopnější z nich zachránil starou, oprýskanou bílou kánoi a postrkoval ji před sebou.

„To byl nápad,“ lamentoval vysoký brunet. „Já ti říkal, že jet na vodu je blbej nápad, když jsme taková nemehla.“ Trosečníci se stali středem pozornosti. Utopily se jim úplně všechny věci včetně peněz a občanských průkazů.

Místo aby řešili praktické záležitosti, hádali se a obviňovali, kdo tu šlamastyku zavinil. S Monikou se nám jich zželelo. Zavedly jsme je do hospody, kde jim poskytli suché oblečení a čaj s rumem, protože oba čím dál víc kašlali a smrkali.

„Koukám, že to jsou kluci do nepohody,“ zašeptala jsem Monice. „Říkali, že jsou z nějakého ústavu, nebo co,“ tiše odpověděla. „Jako že z blázince? Tomu bych docela věřila,“ podotkla jsem.

Nocležník

Setmělo se a dvojice přiopilých vědeckých pracovníků, kteří mimo jiné vyučovali na vysoké škole a nazývali ji ústavem, neměla kam jít. Vlaky z naší obce už nejezdily a loď byla vyřazena z provozu. S kámoškou Monikou jsme se shodly, že je v tom nemůžeme nechat.

„Tak já si vezmu domů na přespání jednoho a ty toho druhýho,“ mínila Monika. Její ani moji rodiče nebyli nadšeni, že si domů vlečeme podroušené cizí vědátory. Táta ho chtěl uložit do stodoly, ale máma mu se slovy:

„To nejde, je to Pražák, co by si o nás jeho pražská rodina pomyslela?“ přinesla polštář a peřinu na pohovku do obýváku. Dojatě děkoval, pak uprostřed slova usnul a hlasitě opilecky chrápal. „Inu, Pražák,“ vzdychl táta.

„Vědecký pracovník, a kdybych mu dal do ruky hrábě, netušil by, co se s nimi dělá. Jsem tak rád, že žiju na venkově,“ uzavřel vzletnou myšlenku a šel taky na kutě. „To se v Praze tolik pije?“ divila se máma. „Snad ne,“ usoudila jsem.

„On Petr říkal, že normálně skoro nepije, ale že se psychicky zhroutil kvůli tomu ztroskotání.“ Máma jen zakroutila hlavou a šla spát.

Dlouhý pohled

Pak jsem koukala, jak vědec spí, a poprvé mě napadlo, že je vlastně docela mladý a hezký. Avšak v praktickém životě zřejmě nepoužitelný, jak říkal táta. Ráno jsme spolu snídali a všelijak po sobě pokukovali. „Vy nejdete do školy, slečno?“ podivil se.

„Zrovna jsem odmaturovala na zemědělce,“ informovala jsem jej. „Po prázdninách nastoupím do JZD a taky budu hodně pomáhat našim se sadem a zvířaty.“ Koukal jak Alenka v říši divů. „No to by mě zabilo,“ zašeptal ohromeně.

„Vás to baví?“ Odvětila jsem, že to máme v genech. „To vás tedy obdivuji,“ řekl. „My máme v genech spíš posedávání po kavárnách.“ Zasmáli jsme se a utkvěli na sobě dlouhým, zkoumavým pohledem.

Představa, že by se teď zvedl a navždy zmizel z mého života, se mi nějak přestávala líbit. Přemýšlela jsem, jak jeho pobyt v obci prodloužit. Za oknem přešlapovala rozjásaná červnová neděle, tak jsem navrhla, zda by se nechtěl projít po vsi.

„Ukážu vám všechno, kapličku, rybník, autobusovou zastávku, nádraží i obecního blázna,“ lákala jsem ho. Nadšeně souhlasil.

Bratranec

Během exkurze nás honily u rybníka husy a sledovaly zvědavé, mírně nesouhlasné oči staro­usedlíků, obeznámených s faktem, že se jednou provdám za statkářovic Mirka.

„Kdepak máš Mirečka, děvenko?“ nevydržela to jedna skoro stoletá babička, kterou trápil pocit, že zrazuji místního jinocha s nějakým cizákem. „Omlazuje jahodníky,“ odpověděla jsem. Babička těžce vzdychla a vědec se znepokojeně optal, kdo je Mirek.

Zalhala jsem, že je Mirek bratranec. Teď už mi, jak jsem si s úlekem uvědomila, na tom mladém muži z vědeckého ústavu skutečně záleželo. Dala jsem mu i peníze na vlak, neměl totiž ani vindru.

Na nádraží se setkal s kolegou, který, když postřehl, jak na sebe hledíme, překvapeně zvolal: „Tak ty sis tady našel nevěstu!“ Koukala jsem za odjíždějící vlakovou soupravou a oči mi zvlhly. Už ho nikdy ne­uvidím. Nikdy se sem už nevrátí.

Zoufale se k sobě nehodíme. Přitahovala nás však k sobě síla, které se nešlo ubránit. Přijel hned tu další sobotu, naštěstí už ne lodí, ale vlakem. Z toho, že jsme spolu začali chodit, neměl u nás doma radost nikdo.

Podoj kozu

Pro naši vesnici to byla rána, že chodím s Pražákem, ještě k tomu divným, který mluví spisovně a neumí se postavit k práci. Naši mu dávali nesplnitelné úkoly, podobné, jaké ukládali zlí čarodějové v pohádkách vyděšeným princům. Podoj kozu. Poraz strom.

Řiď traktor. Kydej hnůj. A večer v hospodě si dej se všemi štamgasty frťana. To byl nejzáludnější úkol a šlo tu bez přehánění o život.

Ale protože láska hory přenáší, nebohý Petr se snažil kvůli mně všechny ty zákeřnosti svědomitě vykonat, což se mu v mnoha případech žalostně nedařilo. Místní se mu posmívali. Co jsem se naplakala!

Několikrát jsme se málem rozešli, ale pokaždé jsme se k sobě zase vrátili. A setkání s jeho matkou, mou budoucí tchyní, rovněž nebyla žádná procházka růžovou zahradou.

Tchyně

Chovala se povýšeně a koukala na mě jako na mušku, na kterou bude potřeba vzít plácačku. „Takže vy jste vystudovala jen střední zemědělskou školu,“ zopakovala během seznamovacího oběda asi třikrát. „Zatímco Péťa učí na vysoké škole.

Opravdu si myslíte, že si budete rozumět?“ Zabodla jsem oči do parket a smutně kývala. „A kde budete bydlet? Na statku?“ ryla do mě. Odvětila jsem, že je tam místa dost. Pohrdavě zvolala: „A co tam bude můj Péťa asi tak dělat?

Jednotit řepu?“ Ujistili jsme ji, že taková budoucnost jejího syna nečeká, neboť z naší vesnice lze celkem pohodlně dojíždět do hlavního města.

Nezdvořilá

„Představovala jsem si vedle Péti nějakou úplně jinou dívku. Nechci být nezdvořilá, ale prostě nějakou úplně jinou dívku,“ vpálila mi. Petr ji jemně upozornil, že bohužel nezdvořilá je.

Myslela jsem si, že se mi nikdy v životě nepodaří najít s tchyní společnou řeč, ale mýlila jsem se. Povedlo se to, když se narodila Michalka, naše první dcera. Petr byl nadšený a tchyně mi v návalu dojetí nabídla tykání.

Pár let jsme žili v Praze, ale nakonec jsme se vrátili k nám na venkov. Jsme tu nejspokojenější.

Jaroslava (61), střední Čechy

Související články
4 minuty čtení
Domluvila jsem si schůzku s mužem ze seznamky. Jenže den se nevyvíjel vůbec podle plánu. Ve stresu jsem si popletla místo setkání. Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s příjemným mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jako na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá. I když jsem se už od rána těš
3 minuty čtení
Čas utekl jako voda, s Pepou, o kterého jsem kdysi tak stála, jsme se rozvedli. Byla jsem přesvědčena, že zůstanu sama, ale osud to tak nechtěl. Měl pro mě ještě jednu lásku. Koukala jsem z okna chaty na jez a myslela na to, že čas utekl jako ta voda. Jak je to dlouho, co jsem se na jezu producírovala, aby si mě všiml Pepa? Pak si mě doopravdy všiml, ale otázka zní, co jsem tím získala. Dvacet
3 minuty čtení
Kdo hledá prince z pohádky, neuspěje. Pokud žena nechce zůstat sama, je třeba přestat snít a navrátit se na pevnou zem. Připadala jsem si stará. Z dnešního pohledu jsem stará určitě nebyla, bylo mi šestatřicet, ale vše nasvědčovalo tomu, že zůstanu na ocet. Další rok zase utekl jako voda a přišel máj. Voněl šeříkem, jasmínem a kvetoucími třešňovými stromy a sliboval lásku, ale, jak jsem byla př
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Mimozemský život nemusí být založen na uhlíku
21stoleti.cz
Mimozemský život nemusí být založen na uhlíku
Šest protonů v jádře, schopnost vytvářet čtyři vazby, za pozemských teplot a tlaků pevné skupenství, tak takový je uhlík. Právě on je základním stavebním kamenem veškerého života, jak jej na naší plan
Zoologie: Mláďata goril a návrat losů – Dobré zprávy ze světa zvířat
epochaplus.cz
Zoologie: Mláďata goril a návrat losů – Dobré zprávy ze světa zvířat
Svět zoologie přináší na jaře samé dobré zprávy! Pražská zoologická zahrada se pyšní hned dvěma novými gorilími mláďaty, z nichž nejmladší, samička Gaia, byla slavnostně pokřtěna ikonickou primatoložkou Jane Goodallovou. Zároveň se po desítkách let v české části Krkonoš objevil los evropský, a potvrdil tak dobrou kondici zdejší přírody. Tyto události nejenže ukazují na úspěchy
Chrám Pumapunku: Postavili ho bozi primitivních domorodců?
enigmaplus.cz
Chrám Pumapunku: Postavili ho bozi primitivních domorodců?
Na území bolivijských And v nadmořské výšce 4000 metrů se nachází místo, jehož existence je záhadou. Ruiny chrámového komplexu zvaného Pumapunku jsou tvořeny kamennými bloky tak inženýrsky přesných tv
Vojtková už nebude skákat, jak on píská
nasehvezdy.cz
Vojtková už nebude skákat, jak on píská
Otočily se v manželství Romana Vojtka (53) a Petry Vojtkové (37) role a tentokrát to bude on, kdo bude žadonit o pozornost své lásky? Jeho žena totiž údajně začíná víc stavět samu sebe na první mí
Albrecht II. rázně potlačil pražskou vzpouru
historyplus.cz
Albrecht II. rázně potlačil pražskou vzpouru
„Já jim dám. Kacíři jsou to, a navíc i zrádci!“ rozčiluje se Albrecht Habsburský a s očima zapíchnutýma do podlahy přechází z jedné části komnaty na druhou. Hlavní adept na uvolněný český trůn umí být velkorysý a má smysl pro spravedlnost, ale zdejší kališníci u něj kolaborací s polským princem překročili únosnou mez. Za to
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
epochalnisvet.cz
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
Ač vědci zkoumají rostliny do detailů na úrovni molekul či z globálních perspektiv, jsou stále okamžiky jejich života, jež jsou prakticky neprobádané a dají se na nich udělat průlomové objevy. Jedním z nich je uvolňování pylu prašníky a jeho přenos hmyzem mezi květy. Prchavý děj, k jehož studiu nám víc než moderní přístroje pomůže
Naučila jsem se říkat pravdu do očí
skutecnepribehy.cz
Naučila jsem se říkat pravdu do očí
Lhát se prostě nemá. Nikdy! Ani ve chvílích, kdy člověk nepřizná pravdu jen proto, aby udělal druhým radost. To mě naučila až moje dcera. Jako holka z vesnice jsem byla vychovávána tak, že musím být za každou cenu slušná. Vždy a všude, i v případě, že mi to nebude úplně po chuti. A tak jsem občas snědla to, co jsem
Za tajemnými menhiry po Česku
epochanacestach.cz
Za tajemnými menhiry po Česku
Česká republika je poseta menhiry různého stáří a původu. K některým se pojí temné historické pověsti, jiné jsou vyhlášené pro své energetické působení. Navštivte s námi oblíbené menhiry, jež zdobí naši zem. Zakletý mnich u Drahomyšle Zakletý mnich u Drahomyšle (viz úvodní foto) poblíž Žatce je asi naším nejznámějším menhirem. O tomto kameni také existuje pověst. V
Moje sousedka mi začala dělat problémy
nejsemsama.cz
Moje sousedka mi začala dělat problémy
Nikdy jsem si nemyslela, že se v důchodu budu muset znovu učit říkat „ne“. Jmenuji se Irena, je mi 70 let a až do nedávné doby jsem byla přesvědčená, že mám vcelku klidný a vyrovnaný život. Byla jsem dlouhé roky šťastně vdaná, manžela mi před časem bohužel vzala rakovina. Měli jsme jedinou dceru, ta se
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
iluxus.cz
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
Exkluzivní šampaňské MUMM Cordon Rouge uskutečnilo první piknik v rámci 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Akce, jež proběhla v malebné zahradě hotelu Imperial, přivítala řadu
Muffiny s jahodami a jogurtem
tisicereceptu.cz
Muffiny s jahodami a jogurtem
Jogurt lze naředit několika kapkami mléka. Suroviny na 12 kusů 100 g hladké mouky 120 g pohankové mouky 80 g cukru krystal 1 lžička skořice 2 lžičky prášku do pečiva 2 lžíce oleje 1 rozmix
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve