Domů     Muž mého života za mnou připlul na bílé loďce
Muž mého života za mnou připlul na bílé loďce
7 minut čtení

Byla jsem praktická holka z vesnice, uměla jsem podojit kozu, pokosit louku či postarat se o drůbež. Jenomže Petr byl úplně jiný.

Táta byl na mě pyšný. „Naše holka je do hospodářství,“ říkával s dojetím v hlase. Měla jsem to ostatně po kom zdědit, předkové z matčiny i otcovy strany byli statkáři, a tak nám to kolovalo v krvi.

Byla jsem praktická venkovská holka, která bez problémů podojila kozu, postarala se o drůbež a pokosila louku. Kus dál stál statek našich sousedů, kde zas vyrůstal Mirek, jehož srdce rovněž patřilo lánům kolem, stejně jako to mé.

Tak nějak se předpokládalo, že se naše životní cesty i lány jednou spojí. Bylo by to praktické pro obě naše rodiny. Romantiku v tom nehledejte, ale na romantiku nás zemědělce zas tolik neužije.

Mně nikdo kytky nosit nemusí, dokážu si vypěstovat záhon žlutých nebo červených tulipánů, až oči přecházejí. Zkrátka moje budoucnost byla jasná jako facka. Že by něco mohlo být jinak, to mě ani ve snu nenapadlo.

Až jednou… Byl horký červen, pozdě odpoledne už jsem si připadala jako na rozpálené plotně, a tak jsme s nejlepší kamarádkou Monikou zamířily k řece.

Tam se slunila veškerá mládež, vmísily jsme se mezi ně, koukaly řece do očí a hlavně se v ní důkladně osvěžily. Vzápětí se ozvaly zděšené výkřiky. Vypadalo to, že se nahoře pod jezem někdo topí.

Kluci do nepohody

Naštěstí se nikomu nic nestalo, jen tam nějací dva chlapíci převrhli loďku a zlomili pádla. Teď se těžce brodili ke břehu a naříkali a nadávali, ten schopnější z nich zachránil starou, oprýskanou bílou kánoi a postrkoval ji před sebou.

„To byl nápad,“ lamentoval vysoký brunet. „Já ti říkal, že jet na vodu je blbej nápad, když jsme taková nemehla.“ Trosečníci se stali středem pozornosti. Utopily se jim úplně všechny věci včetně peněz a občanských průkazů.

Místo aby řešili praktické záležitosti, hádali se a obviňovali, kdo tu šlamastyku zavinil. S Monikou se nám jich zželelo. Zavedly jsme je do hospody, kde jim poskytli suché oblečení a čaj s rumem, protože oba čím dál víc kašlali a smrkali.

„Koukám, že to jsou kluci do nepohody,“ zašeptala jsem Monice. „Říkali, že jsou z nějakého ústavu, nebo co,“ tiše odpověděla. „Jako že z blázince? Tomu bych docela věřila,“ podotkla jsem.

Nocležník

Setmělo se a dvojice přiopilých vědeckých pracovníků, kteří mimo jiné vyučovali na vysoké škole a nazývali ji ústavem, neměla kam jít. Vlaky z naší obce už nejezdily a loď byla vyřazena z provozu. S kámoškou Monikou jsme se shodly, že je v tom nemůžeme nechat.

„Tak já si vezmu domů na přespání jednoho a ty toho druhýho,“ mínila Monika. Její ani moji rodiče nebyli nadšeni, že si domů vlečeme podroušené cizí vědátory. Táta ho chtěl uložit do stodoly, ale máma mu se slovy:

„To nejde, je to Pražák, co by si o nás jeho pražská rodina pomyslela?“ přinesla polštář a peřinu na pohovku do obýváku. Dojatě děkoval, pak uprostřed slova usnul a hlasitě opilecky chrápal. „Inu, Pražák,“ vzdychl táta.

„Vědecký pracovník, a kdybych mu dal do ruky hrábě, netušil by, co se s nimi dělá. Jsem tak rád, že žiju na venkově,“ uzavřel vzletnou myšlenku a šel taky na kutě. „To se v Praze tolik pije?“ divila se máma. „Snad ne,“ usoudila jsem.

„On Petr říkal, že normálně skoro nepije, ale že se psychicky zhroutil kvůli tomu ztroskotání.“ Máma jen zakroutila hlavou a šla spát.

Dlouhý pohled

Pak jsem koukala, jak vědec spí, a poprvé mě napadlo, že je vlastně docela mladý a hezký. Avšak v praktickém životě zřejmě nepoužitelný, jak říkal táta. Ráno jsme spolu snídali a všelijak po sobě pokukovali. „Vy nejdete do školy, slečno?“ podivil se.

„Zrovna jsem odmaturovala na zemědělce,“ informovala jsem jej. „Po prázdninách nastoupím do JZD a taky budu hodně pomáhat našim se sadem a zvířaty.“ Koukal jak Alenka v říši divů. „No to by mě zabilo,“ zašeptal ohromeně.

„Vás to baví?“ Odvětila jsem, že to máme v genech. „To vás tedy obdivuji,“ řekl. „My máme v genech spíš posedávání po kavárnách.“ Zasmáli jsme se a utkvěli na sobě dlouhým, zkoumavým pohledem.

Představa, že by se teď zvedl a navždy zmizel z mého života, se mi nějak přestávala líbit. Přemýšlela jsem, jak jeho pobyt v obci prodloužit. Za oknem přešlapovala rozjásaná červnová neděle, tak jsem navrhla, zda by se nechtěl projít po vsi.

„Ukážu vám všechno, kapličku, rybník, autobusovou zastávku, nádraží i obecního blázna,“ lákala jsem ho. Nadšeně souhlasil.

Bratranec

Během exkurze nás honily u rybníka husy a sledovaly zvědavé, mírně nesouhlasné oči staro­usedlíků, obeznámených s faktem, že se jednou provdám za statkářovic Mirka.

„Kdepak máš Mirečka, děvenko?“ nevydržela to jedna skoro stoletá babička, kterou trápil pocit, že zrazuji místního jinocha s nějakým cizákem. „Omlazuje jahodníky,“ odpověděla jsem. Babička těžce vzdychla a vědec se znepokojeně optal, kdo je Mirek.

Zalhala jsem, že je Mirek bratranec. Teď už mi, jak jsem si s úlekem uvědomila, na tom mladém muži z vědeckého ústavu skutečně záleželo. Dala jsem mu i peníze na vlak, neměl totiž ani vindru.

Na nádraží se setkal s kolegou, který, když postřehl, jak na sebe hledíme, překvapeně zvolal: „Tak ty sis tady našel nevěstu!“ Koukala jsem za odjíždějící vlakovou soupravou a oči mi zvlhly. Už ho nikdy ne­uvidím. Nikdy se sem už nevrátí.

Zoufale se k sobě nehodíme. Přitahovala nás však k sobě síla, které se nešlo ubránit. Přijel hned tu další sobotu, naštěstí už ne lodí, ale vlakem. Z toho, že jsme spolu začali chodit, neměl u nás doma radost nikdo.

Podoj kozu

Pro naši vesnici to byla rána, že chodím s Pražákem, ještě k tomu divným, který mluví spisovně a neumí se postavit k práci. Naši mu dávali nesplnitelné úkoly, podobné, jaké ukládali zlí čarodějové v pohádkách vyděšeným princům. Podoj kozu. Poraz strom.

Řiď traktor. Kydej hnůj. A večer v hospodě si dej se všemi štamgasty frťana. To byl nejzáludnější úkol a šlo tu bez přehánění o život.

Ale protože láska hory přenáší, nebohý Petr se snažil kvůli mně všechny ty zákeřnosti svědomitě vykonat, což se mu v mnoha případech žalostně nedařilo. Místní se mu posmívali. Co jsem se naplakala!

Několikrát jsme se málem rozešli, ale pokaždé jsme se k sobě zase vrátili. A setkání s jeho matkou, mou budoucí tchyní, rovněž nebyla žádná procházka růžovou zahradou.

Tchyně

Chovala se povýšeně a koukala na mě jako na mušku, na kterou bude potřeba vzít plácačku. „Takže vy jste vystudovala jen střední zemědělskou školu,“ zopakovala během seznamovacího oběda asi třikrát. „Zatímco Péťa učí na vysoké škole.

Opravdu si myslíte, že si budete rozumět?“ Zabodla jsem oči do parket a smutně kývala. „A kde budete bydlet? Na statku?“ ryla do mě. Odvětila jsem, že je tam místa dost. Pohrdavě zvolala: „A co tam bude můj Péťa asi tak dělat?

Jednotit řepu?“ Ujistili jsme ji, že taková budoucnost jejího syna nečeká, neboť z naší vesnice lze celkem pohodlně dojíždět do hlavního města.

Nezdvořilá

„Představovala jsem si vedle Péti nějakou úplně jinou dívku. Nechci být nezdvořilá, ale prostě nějakou úplně jinou dívku,“ vpálila mi. Petr ji jemně upozornil, že bohužel nezdvořilá je.

Myslela jsem si, že se mi nikdy v životě nepodaří najít s tchyní společnou řeč, ale mýlila jsem se. Povedlo se to, když se narodila Michalka, naše první dcera. Petr byl nadšený a tchyně mi v návalu dojetí nabídla tykání.

Pár let jsme žili v Praze, ale nakonec jsme se vrátili k nám na venkov. Jsme tu nejspokojenější.

Jaroslava (61), střední Čechy

Související články
6 minut čtení
Otěhotněla jsem v jednadvaceti, budoucí tatínek utekl, a tak jsem vychovávala Marušku sama. Přehnaně jsem ji hlídala, aby nedopadla jako já. Zůstala jsem s dcerou sama. Otec mojí dcery práskl do bot, když jsem mu svěřila, že čekám miminko. Domnívala jsem se, že si radostně padneme do náruče, namísto toho sykl, jako by se škrábl o rezavý hřebík. Vyskočil z lavičky, jako by to byla horká plotna,
3 minuty čtení
Babička plakala, máma byla zoufalá a táta si otevřel lahev, když jsem je seznámila s Romanem. Byl to výstředně oblečený hudebník. Měla jsem potíže s rodiči, kteří stále nějak nemohli uvěřit, že mému nápadníkovi buší pod drsnou skořápkou srdce hodného a laskavého člověka. Babička z něj málem dostala šok. Předtím mi pořád říkali: „Holka nešťastná, tak už si rychle najdi nějakou vážnou známost.
4 minuty čtení
Vytvořila jsem si výběrové řízení na muže, abych našla toho pravého. Pak se však objevil o tři roky starší Petr, který mě překvapil a získal si mé srdce. Můj život byl celkem naplněný. Mám dvě krásné děti a dvě vnoučata. První muž zemřel při autohavárii, když jsem byla ještě poměrně mladá. Nic se nedalo dělat, a tak jsem se soustředila na to, abych děti vychovala co nejlépe. Vymyšlené problé
5 minut čtení
Když se ohlížím za svým životem, jsem na sebe hrdá, jak jsem se vyrovnala s drsnou událostí, která mě zastihla v mládí. Na rozdíl od některých svých kamarádek a spolužaček jsem o sobě jako mladá nikdy neměla velké pochybnosti. Věděla jsem, že nevypadám špatně a klukům i mužům se líbím. Byla jsem přátelská, celkem zábavná a zajímala jsem se o hodně věcí a rozhodně jsem si nepřipadala hloupá.
3 minuty čtení
Měla jsem pracovitého manžela, dvě hodné děti, přesto jsem spokojená nebyla. Láska se už dávno vytratila, a rozvodu jsem se bála. Jako každá holka v mém věku jsem i já ve svých sedmnácti chodila do tanečních. Tam jsem potkala Tomáše, který byl starší. Moc jsme si rozuměli. Vyprávěli jsme si příhody ze školy a povídali si o svých snech a životních přáních. Já jsem byla jedináček, pocházela jsem
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lysohlávky jako spása pro pacienty s rakovinou trpící depresemi
21stoleti.cz
Lysohlávky jako spása pro pacienty s rakovinou trpící depresemi
Houby lysohlávky se řadí mezi pravé halucinogeny, neboť ovlivňují smyslové vnímáni i prožívání reality, a to díky obsahu účinné látky zvané psilocybin. Její použití u pacientů s rakovinou, kteří trpí
Jihomoravské hradní pověsti: Strom svázaný s osudem stavby a vodník z Boskovic
epochaplus.cz
Jihomoravské hradní pověsti: Strom svázaný s osudem stavby a vodník z Boskovic
Starý poutník putoval krajem, když najednou spatřil spoustu lidí, kteří cosi kutili na skále. „Co to děláte?“ zeptal se jich. „Budujeme hrad,“ zazněla odpověď. Muž v šoku kroutil hlavou. „To spíš z mojí poutnické holi vyroste strom, než by se vám podařilo na té holé skále něco takového postavit,“ prohlásil a na důkaz zapíchl svoji starou sukovici
Už to nejsem já
skutecnepribehy.cz
Už to nejsem já
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili,
Rezidence ve stylu glamour
rezidenceonline.cz
Rezidence ve stylu glamour
Inspirující myšlenkou designérky, která navrhla podobu interiéru luxusní rezidenční vily, bylo vytvořit neobvyklý okouzlující obytný prostor, připomínající elitní paláce prvorepublikových továrníků. Johana Picková i při samotné realizaci věnovala pozornost především detailům s velkým důrazem na dokonalé zpracování každého architektonického prvku. Pod jejím dohledem tak velmi rychle vzniklo dvoupatrové aranžmá plné rafinované elegance, jež svou sofistikovaností
Rozhodnutí Brodské: Může za to žárlivost?
nasehvezdy.cz
Rozhodnutí Brodské: Může za to žárlivost?
Obdivovatelé i přátelé Terezy Brodské (57) jsou v šoku z jejího rozhodnutí. Herečka totiž nedávno oznámila, že hodlá zcela zmizet ze sociálních sítí. Údajně ji k tomu přiměl fakt, že není úplně ne
Nepečený melounový dort
tisicereceptu.cz
Nepečený melounový dort
Nemusíte ani zapínat troubu a přitom vytvoříte jedinečný dort s lehkým melounovým želé, který bude zejména během horkých letních dnů příjemným osvěžením pro malé i velké strávníky. Potřebujete 1
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
iluxus.cz
Zadig & Voltaire: Láska v plamenech letní noci
Značka Zadig & Voltaire přináší novou kapitolu do své ikonické voňavé ságy THIS IS! a představuje dvě nové vůně, které jsou jako stvořené pro elektrizující letní noci. Duo THIS IS HER! BURNING LOV
Kouzla letního slunovratu
nejsemsama.cz
Kouzla letního slunovratu
Letní slunovrat, kdy 21. června je den stejně dlouhý jako noc, je tím nejlepším časem pro kouzelné rituály. Pokud chcete v tento magický čas čarovat, vyzkoušejte rituály s ohněm i bylinkami. Oslavte sílu slunce a přivolejte si pomocí magie obdobně silné štěstí. Slunovrat je příležitost k novým začátkům, k napojení na přírodu a k úžasné letní magii. Vyzkoušejte některý z rituálů a dopřejte si tento magický
Jan Kupecký maloval svou duši
epochalnisvet.cz
Jan Kupecký maloval svou duši
Jeden z nejvýznamnějších barokních malířů 17. a 18. století a vyhledávaný portrétista nejmocnějších osobností své doby byl hrdý Čech. Jen v Čechách většinu svého života vlastně vůbec nežil…   Kde se Jan Kupecký (1666–1740) narodil, není úplně jasné. Jeho rodiče pocházejí z Mladé Boleslavi, ale vzhledem ke svému protestantskému vyznání nemají doma právě na růžích
Záhadná krádež v Gentu: Vrátí  se někdy Spravedliví soudci?
enigmaplus.cz
Záhadná krádež v Gentu: Vrátí se někdy Spravedliví soudci?
Ačkoli druhá část našeho titulku vypadá jako povzdech nad stavem belgické justice, ve skutečnosti se týká krádeže části takzvaného Gentského oltáře. Ani po devadesáti letech není tento kriminální čin
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
historyplus.cz
Výprava Františka Ferdinanda d´Este: V Japonsku se arcivévoda nechal tetovat
Podpalubí lodi Kaiserin Elisabeth je přecpané trofejemi. Nechybí mezi nimi vycpaní tygři, orli ani opice. Námořníci sem přinášejí vypreparované klokany, pštrosy a koaly. Arcivévoda František Ferdinand d´Este se totiž na lodi plaví kolem světa a plní ji ulovenými zvířaty. Záhy mezi ně přibudou veverky, skunkové nebo medvěd grizzly… Arcivévoda František Ferdinand d´Este (1863–1914)
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
epochanacestach.cz
Zdislavina studánka: Uzdravuje dodnes nemocné?
Asi kilometr od státního zámku Lemberk se nachází Zdislavina studánka pojmenovaná podle zdejší šlechtičny, která prý měla zázračné nadání uzdravovat nemocné. Voda prý pomáhá dodnes. Česká šlechtična svatá Zdislava (1220–1252) má podivuhodné schopnosti už jako dítě. Stále se prý modlí a chce se stát poustevnicí. Rodiče ji nicméně provdají za Havla z Lemberka (asi 1210–1254) a