Domů     Nebylo to silné kamarádství
Nebylo to silné kamarádství
3 minuty čtení

Můžete se rozhádat, na řadu let ztratit. Pravé přátelství však vydrží. To naše s Danou však mělo velké šrámy.

Bylo to ve školce. Pamatuji, jak jsem měla lakovky a ta copatá blondýnka mi je záviděla. Schválně mi šlapala na nohu zablácenou botou. Tehdy jsme se pohádaly. Ale pak jsme se potkaly i ve škole, a jelikož jsme se znaly, nějak jsme se skamarádily.

Nerozlučné kámošky od školy

V první třídě jsme si sedly do stejné lavice, stala se z nás nerozlučná dvojka. Neměly jsme před sebou žádné tajnosti, se vším jsme se sobě svěřovaly. Později jsme společně prožívaly všechny lásky a rozchody, radily jsme jedna druhé.

Jak jsme dospěly? Rychle. Neměly jsme na sebe čas

Dnes to snad ani není pravda. Bezstarostné dětství uteklo, každá jsme šla na jinou školu. Pak jsme se vdaly a měly své životy. V kontaktu jsme byly stále, jen ne v tak častém. Mně se narodily dvě děti. Bohužel můj muž mi dělal starosti.

Brzy po svatbě se z něj vyklubal velký proutník. Tehdy jsem našla útočiště u Dany. Já měla špatné manželství a jí nevycházel sen o velké rodině. Měla muže, moc hodného, ale nemohla mít děti.

Když jsem se rozvedla, Dana mě často zvala k nim domů. I s dětmi jsem chodila. Oba rozkvetli, když v jejich bytě byl slyšet hlasitý dětský smích.

Zničilo ji to. Ale já jsem byla tady

Manžel Dany ale náhle onemocněl. Musel skončit v práci. Jeho nemoc postupovala tak rychle, že hrozně sešel. Ani jsem ho nechtěla ukazovat dětem, na strejdu nebyl pěkný pohled. Brzy zemřel. Dana se zhroutila.

Aby se neutápěla ve smutku ve svém bytě, vzala jsem si ji k sobě. Chvíli to trvalo, než se vzchopila, myslela i na to nejhorší. Nakonec si našla práci v zahraničí. Musela prý pryč. Nebránila jsem jí, chápala jsem.

Nevracela se dlouhých 17 let. A pak se zjevila

Nějaký čas jsme byly v kontaktu. Měla v Německu pracovat rok, jenže už se nevrátila. Našla si tam přítele, psala mi, že začala znovu tak nějak žít. Naše korespondence řídla. Nakonec přestala definitivně. Život šel dál a já na Danu nepřestávala myslet.

A ona pak jednoho dne zazvonila u našich dveří. Po dlouhých 17 letech jsme zase byly spolu. Dana se definitivně vrátila domů.

Bohužel už jsme k sobě neměly blízko

Omlouvala se mi, že se tak ztratila. Měla deprese, chtěla zapomenout na vše. Pochopila ale, že si něco nalhává. A také si uvědomila, že ten partner nebyl parťák pro život. Dana tu ale neměla už nikoho. Dnes žije v pečovateláku. Občas za ní zajdu.

Mám svoji rodinu, druhého manžela a nemohla jsem Daně nabídnout, aby bydlela v mém domě. Možná kdyby se neztratila… Třeba by ten kontakt byl silnější a byly bychom na sebe zvyklé. Nevím.

Někdy mám výčitky, že bych jí měla pomoct, když jsem stejně asi její nejbližší člověk. Ale znáte to. Když vám někdo zmizí ze života, těžko se do něj vrací. Trochu si říkám, jestli si Dana ten svůj osud takto nezkazila. Stejně jako když mi kdysi ve školce šlapala na ty lakované botičky.

Vilma S. (66), Plzeň

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.