Udělala jsem chybu, když jsem vzala domů panenku, kterou vnučka našla. Malá se pak hračky nechtěla vzdát, panenka jí prý cosi našeptávala.
Stalo se to před pěti lety, když Evička chodila do školky. Ten den trvala na tom, že musíme po školce ještě zajít na hřiště. Blížila se bouřka, ale řekla jsem si, že pár minut nás nezabije. Nakonec se pořádný liják přihnal ještě o něco dřív. Musely jsme se schovat v domečku mezi prolézačkami.
Ztracená panenka
Brzy se to nejhorší přehnalo, a tak jsme se vydaly na cestu domů. Evička mě však zatahala za ruku. Všimla si, že na pískovišti leží úplně promočená hadrová panenka. Také se mi jí zželelo, a tak jsme ji vzaly domů. „Jen ji vysušíme a doneseme ji zpátky. Někomu by třeba mohla chybět,“ rozhodla jsem se.
Šel z ní strach
O to víc se vnučka těšila domů, kde se pak o panenku starala celé odpoledne. Očistily jsme ji, vysušily fénem. Evička panenku posadila vedle sebe u večeře a vzala si ji i do postele. Manžel z legrace tvrdil, že je ta panenka docela děsivá.
Ani mi to zprvu nepřišlo, ale když jsem si ji pozorněji prohlédla, musela jsem mu dát za pravdu. Měla takový smutný výraz, oči nakřivo a šel z ní trochu strach. Těšila jsem se, že ji druhý den vrátíme. Panenky jsme se ale jen tak nezbavili.
Vnučka si ji chtěla vzít do školky, a když jsem jí to chtěla zatrhnout, ztropila scénu. Zajíkala se a rudla, mlátila sebou na zemi, dokud jsem neotočila. Vnučka obvykle takové záchvaty nemá, proto mě to vyděsilo.
Musela mi slíbit, že odpoledne panenku doneseme na hřiště. „Když bude chtít,“ řekla mi Eva tak trochu zlověstně.
Jako vyměněná
Po obědě jsem opět vyzvedla vnučku ve školce. Na panenku jsem skoro zapomněla. Paní učitelka si mě ale zavolala, aby mi sdělila, co se ten den ve školce dělo. Eva prý hodně zlobila, prala se s dětmi. Prý ji k tomu přiměla její nová panenka.
Nevěděla jsem, co na to říct. Moje vnučka do té doby nebyla nikdy problémová. „Co jsem to slyšela? Za trest si dneska nepustíme pohádku,“ řekla jsem rázně a popadla tu hadrovou pannu za vlasy.
Ztropila scénu
Když Eva viděla, že hodlám hračku nechat na pískovišti, začala ječet. Sekla sebou na zem. Cizí ženy si nás prohlížely. Eva pištěla, ať jí panenku neberu. Nechtěla jsem řešit takovou situaci na veřejnosti, odebraly jsme se domů s tou ďábelskou věcí.
Eva se chovala jako vyměněná, ani manžel ji nepoznával. Byla agresivní, křičela na nás. Rozhodla jsem se vzít věc do vlastních rukou. V noci jsem panenku potají odnesla na hřiště. Vnučka se probudila s horečkou a ještě týden blouznila s chřipkou.
Na panenku si naštěstí nevzpomněla hned a později už ani nedělala scény. Koupila jsem jí háčkovaného medvídka. Mezitím se prý na hřišti stalo nějaké neštěstí. Kdo ví, jestli v tom nemá svoje hadrové prstíky ta tajemná panna.
Jana L. (60), Náchod
