Můj přítel je prý zázrak, něco, co se hned tak nevidí. Kamarádky mi ho závidí, ale já ho žádné nedám.

Asi to vypadá, jako že se chlubím, no vlastně máte trochu pravdu. Zažila jsme chlapy, kteří velkohubě slibovali hory doly a skutek utek. Měla jsem partnery, kterým se nedalo za mák věřit.

Měli sice spoustu dobrých vlastností, ale nakonec zjistíte, že splnění slibu je jistota, která vás uklidňuje.

Byla to jenom závist

Byla to pro mě trnitá cesta, než jsem si našla chlapa snů. Ano, slíbil, že přijde na rande přesně, a přišel! Nesliboval modré z nebe, ale vycházelo mu i to, že na výlet sliboval modré nebe, a bylo. Obloha bez mráčku.

„Je to jenom klikař,“ odmávla to kamarádka Radana. „Tak ať,“ nenechala jsem si Libora zošklivit. Beztak mi ho záviděla, protože ona dopadla jako spousta žen.

Samo se nic neudělá

„Co si neudělám, to nemám,“ houkla na mě Radana ze štaflí, když se oháněla malířskou štětkou. Měly jsme v plánu vyrazit jen tak do kavárny, ale ona se hodinu před tím strašně pohádala se svým manželem.

„Musíme vymalovat, ale jemu je to jedno,“ máchala s tou štětkou. „Nikam nejdu, musím se uklidnit!“ Dokazovala svému línému manželovi, který jí vymalování tolikrát sliboval, že se obejde bez něho.

Splnil naše sny

Nechtěla jsem ji dráždit ještě víc, třebaže jsem pro ni měla dobrou zprávu. Mohla by z těch štaflí sletět. Libor nám zařídil dovolenou na Sicílii. Bydlení v soukromí, kousek od moře, prostě veget. Jak jsme si to s Radanou plánovaly už ve škole.

Vždycky z toho nějak sešlo. Tak jsem angažovala Libora, pro kteréo nic není problém, a když něco slíbí, tak to splní. Vím, že mu to dalo docela zabrat, ale výsledek stojí za to.

Bereme lenocha s sebou

Když Radana slezla ze štaflí, pověděla jsem jí o Sicílii. Celá se rozzářila. „A to mám brát toho svého tlučhubu s sebou?“ vzdychla. Jenže já moc dobře věděla, že na toho svého hudruje, ale také ho strašně miluje. Proto mu odpouští i ty plané sliby.

On je Jarda docela dobrý společník, a také slušný vypravěč. Proto mu také nedělá problém cokoli slíbit. Jen nesmíte čekat, že to také splní! Bude nám krásně vyprávět, co všechno se dá na Sicílii zařídit, ale dobře vím, že zařizování bude na Liborovi. Pochopila to i Radana.

Neměnila bych ani náhodou

Samozřejmě že to tak dopadlo. Libor toho tolik jako Jarda nenamluvil, ale zato jsme měli všechno, na co jsme si s Radanou vzpomněly.

Když jsme seděly na terase, kde kvetou fialové a bílé buganvílie a po večerech omamně voní jasmín, Radana se zasnila se sklenkou skvělého domácího bílého vína. „Ty jsi vlastně velký klikař,“ mrkla na mě.

„Ale já bych stejně neměnila,“ kývla hlavou k našim chlapům, kteří si cosi vykládali tak, abychom to neslyšely. „Já bych neměnila ani náhodou,“ zasmála jsem se.

Nebudu pokoušet své štěstí

Celé to kouzlo je asi v tom, že si žádné sliby od Libora nevynucuji. A on se dokáže ve mně vyznat víc než já sama. Odhadne ty tužby a plány a hned mi spěchá na pomoc.

Neslibuje mi, že si mě vezme, protože ví, že mi jedna zkušenost stačila a že ho miluji i bez papírů. Neslibuje nesplnitelné. Ovšem ve chvíli, kdy něco slíbí, jsem si už stoprocentně jistá, že věci budou tak, jak mají být.

Nebudu pokoušet své štěstí, že na něm budu nějaký slib vyžadovat. On vždycky z něho tak nějak vypadne sám. Rád slibuje a rád sliby plní. Který jiný chlap na světě to takhle má?

Marie P. (66), České Budějovice