Jirka byl do 14 let dítě bez problémů. Učil se dobře, sportoval, byl oblíbený. Jenže pak mu tragicky zemřel otec.
Byla to hrozná doba. Pamatuju si jako dnes, když mi sestra volala s pláčem, že je Karel po smrti. Její muž měl autonehodu, kterou nepřežil. Jirka se z toho sesypal. Tátu miloval a měl ho jako svůj vzor.
Bral to jako zradu osudu a měl pocit, že všechno to, co mu otec vštěpoval, je stejně k ničemu. Stejně vám pak vezmou to nejcennější.
Teto, nemáš peníze?
Jednou ke mně Jirka nečekaně přišel na návštěvu. Viděla jsem, že je jiný. Byl vždy milý, ale toto byla taková falešná přetvářka. Ptal se, jestli něco nepotřebuju, jestli může s něčím pomoct.
Dala jsem mu nějaké jídlo, povídali jsme si a on mi pak řekl, jestli mu nepůjčím peníze. Tvrdil, že chce mámě pomoct s financemi, že má nějaký projekt, ale potřebuje založit. Půjčila jsem mu, i když nevím proč, jelikož jsem mu nevěřila.
Se sestrou jsme si ten večer volaly. Tehdy jsem jí neřekla, že u mě Jirka byl, a už vůbec ne, v jakém stavu a že chtěl peníze. Byla to chyba. Na peníze jsem čekala marně, naopak Jirka ještě prosil o další. Já byla jako banka.
Měla jsem pocit, že jsem teta, která nesmí zklamat. Bála jsem se, aby si nepůjčoval jinde a nedostal se do problémů. Nechtěla jsem, aby někde kradl. Zase. Chyba!
Pak to přišlo
Jednou se objevil hodně pozdě. A byl hodně jiný. Tehdy jsem pocítila i strach, přesto jsem nezabouchla dveře a pustila jsem ho dál. Ani se mnou moc nekomunikoval, jen chodil po bytě a divně se rozhlížel. Vlastně byl i mimo. Jediné, co chtěl, byly zase peníze.
Tehdy jsem mu řekla, co si myslím a že ho nemůžu věčně sponzorovat. On ale naléhal. Smál se tak divně.
Vyhrožoval mi
Našel mou kabelku, o kterou jsme se začali prát. Našel nůž, šermoval mi s ním před obličejem a říkal, že mi nechce ublížit. Nakonec jsem našla tisícovku. Zmizel a já zavolala sestře. Došlápla si na něj policie, byl se léčit.
To už je to dávno, je čistý a omluvil se mi. Odpustila jsem mu. Ale stejně, když přijde, jsem raději už ve střehu.
Jana L. (67), Praha
