Byly jsme sestry i kámošky. Pak jsme vyrostly. A naše cesty se začaly rozcházet, když šlo o peníze. Dodnes nechápu, proč se tak změnila.
I když… Změnila. Ona byla vždy na peníze, ale mě se až tak nedotýkalo, když šmelila nějaký koruny, co jí dala máma na svačiny. Nikdy by mě však nenapadlo, že naši rodinu může něco až tak rozházet. Dnes spolu se ségrou nemluvíme. Proč?
Jakmile odešli oba rodiče, začaly hádky o majetek. A pak přišlo ještě jedno, pro mne nemilé zjištění. A ona mi oporou nebyla. Naopak.
Bylo mezi námi pouto
Jak píšu, v dětství mezi námi bylo silné pouto, vlastně ani v dospělosti naše vazby nepolevily. Kryly jsme si i záda, proto jsem mámě neříkala, že když dala Hance 30 korun na svačinu, ona si koupila jen něco a zbyla jí ještě půlka.
Už tehdy byla schopná chodit po slevách, aby mamce řekla plnou cenu, přitom ale nakoupila výhodněji. Však mi za to i něco koupila. Naši se rozešli, když bylo sestře 17 let, mně o tři roky míň. Pravidelně jsme se ale vídali, nakonec i s našimi dětmi a právě rodiči.
Dědictvím to vše začalo
Rodiče jsme bohužel ztratily velmi brzy po sobě. Jeden rok zemřel táta, další rok pak máma. Po tátovi zbyl byt, po mamce toho tolik nebylo. Ale šlo také o dědictví.
Najednou Hanka byla chamtivá, doslova koukala snad na každou lžičku, skleničku, bižuterii, šicí stroj. Bylo mi z toho až špatně, jak vše chtěla rychle řešit. Tehdy jsme se pohádaly, ale pak jsme se zase daly dohromady. Ovšem už tam bylo to výstražné světýlko.
Můj pravý otec!
Jednoho dne mi přišel dopis, že mám dědit po jakémsi pánovi. Nechápala jsem, to jméno jsem nikdy neslyšela. Šlo o dost velký majetek. U notáře jsem se dozvěděla, že šlo o mého biologického otce, který zemřel. Byla jsem naprosto v šoku.
Janek byl můj táta
Proč mi nikdo nic neřekl? Co to znamenalo? Až jeho sestra mi vysvětlila, že se můj otec s mámou a Jankem, toho jsem považovala do té doby za svého pravého tátu, dohodli, že mě bude vychovávat právě Janek, jelikož pravý otec byl ženatý. Neměl však nikdy děti, a tak dědictví vyřešil jako takové mé překvapení.
Bolí mě, že nic nevím
Mrzí mě, že jsem se s ním ale nikdy neviděla. Tolik jsme si toho mohli říct, poznala bych alespoň někoho z té druhé rodiny, protože neměl děti a ani příbuzné, takže vlastně nic nevím. Bohužel tímto zjištěním se navíc zničily vztahy i v mé původní rodině.
Nemáš na nic právo!
Co myslíte, že se stalo, když se to dozvěděla sestra? Vůbec nebrala ohled na to, jak mi je, když se mi zbortily mé celoživotní iluze. Začala vyvádět, že se musí obnovit dědické řízení, když Janek nebyl můj otec. Přece jsem neměla právo na půlku z jeho majetku.
Jenže to už bylo vyřešené a nic se s tím nedalo dělat. Díky bohu. Už jen kvůli tomu stresu.
Mrzí mě, že mi nic neřekli
Ta závist je strašná a dodnes nechápu, kde se v sestře vzala. Muselo jí být jasné, že se mnou takhle nic nesvede. Ale asi mě mělo varovat, jak kdysi šmelila ty peníze. Vlastně mě nejvíc mrzí, že mi rodiče vše tajili. S nimi už si nic nevyříkám.
Radka H. (66), Kolín
