Každý masopust je pro mě dobou, kdy se kromě jídla oddávám vzpomínkám. Kdysi jsem totiž na masopustním průvodu poznala lásku svého života.

Bylo mi něco přes dvacet, studovala jsem vysokou školu a měla spoustu plánů, jak vyrazím do světa a já nevím co ještě. Pak mě kamarádka Tamara pozvala na víkend k ní na vesnici. A můj život se úplně změnil.

Víkend na venkově

Byla jsem mladá holka a koukala jsem jen do budoucnosti. Chtěla jsem vidět svět, žít v nějakém obřím a moderním městě. Sledovala jsem trendy v oblékání a ve společnosti.

Zkrátka jsem se chtěla líbit

Bydlela jsem tehdy na koleji s Tamarou, která pocházela z jedné moravské vesnice. Byla to přesně taková holka, jakou byste z této lokality očekávali. Živelná a ukecaná, ale také přátelská a báječná osobnost.

Když mě pozvala na víkend k rodičům, souhlasila jsem. Byla to příjemná změna, protože jsme zrovna měly zkouškové a už se mi hlava motala ze všech těch skript a knížek. Doufala jsem, že si pročistím hlavu a dobře se nadlábnu.

Strava na koleji nebyla nic moc a s Tamarou jsme neměly peníze na chození po restauracích. Tamařina rodina byla báječná. Hned se mě všichni ujali a chtěli zjistit, s kým to ta jejich holka vlastně v té Praze bydlí. Byla jsem v jednom kole.

Ale nezapomínali ani na stravu a pitný režim. Tamařin děda měl sklípek, takže asi nemusím vysvětlovat, že vodu jsem viděla jenom zdálky. Nevadilo mi to. Užila jsem si hodně zábavy, a když jsem viděla Tamařiny fotky z dětství, málem jsem se počůrala smíchy.

Vydařené oslavy

Už dlouho jsem se necítila tak příjemně. Myslím, že tato společnost byla mnohem lepší než kdejaký wellness víkend. V sobotu jsem spala do poledne. Vzbudil mě hlad a libé vůně, které se nesly celým domem.

Tamara už byla dávno vzhůru a pomáhala mamince a babičce. „Copak se děje?“ zeptala jsem se při pohledu na tu spoustu jídla na stolech. „Je masopust, zlato,“ řekla mi Tamařina máma. „Masopust?“ překvapilo mě to.

„To víš, holka z města…“ pronesla Tamara a její maminka s babičkou se zasmály. Opravdu mi to nedošlo. U nás doma se nikdy nic takového neřešilo. A tak mě Tamara zasvětila do toho, co všechno masopust obnáší.

Líbila se mi ta část s jídlem, průvod ani tak moc ne. „Ale tomu se nevyhneš,“ usmála se na mě lišácky Tamara. „Jdeme všichni, máš smůlu,“ dodala a podala mi nadýchanou koblihu. Jídlo mi zvedlo náladu, ale stejně jsem doufala, že se průvodu budu moct vyhnout.

Nakonec jsem ale masopustnímu průvodu neutekla. Vyrazila jsem tam posilněná jídlem a vínem, takže jsem přestala protestovat. Vyfasovala jsem klobouk s barevnými stužkami a zapřísahala Tamaru, ať o tom nikomu neřekne. Ta se jen smála.

Muž v masce

Průvod nakonec nebyl tak špatný. Hrála hudba, tančilo se. V jednu chvíli se ke mně přimotal čert. Tedy, někdo v masce čerta. „Vás jsem tady ještě neviděl, slečno,“ pronesl.

„Možná proto, že patřím do nebe,“ usmála jsem se. Čert se zasmál taky. Pak jsme si začali povídat a ukázalo se, že čerti jsou docela příjemní společníci.

Má úžasná rodina

Po skončení průvodu si sundal masku a zjistila jsem, že čerti mohou být také pohlední. A tak jsem se seznámila s Vaškem. Začali jsme spolu chodit, nejdříve na dálku, pak si našel práci v Praze, a to už jsme spolu bydleli.

Moje životní plány se sice hodně změnily, ale ničeho nelituji. Dnes mám skvělého manžela, tři úžasné děti a masopustní průvody prostě miluji.

Blanka J. (53), Liberec