Byla jsem postavena před smutnou realitu. Měla jsem se rozloučit se životem. Vsadila jsem tehdy na přírodu a ona mi pomohla.

Takové zprávy, kterou jsem si vyslechla, se děsí asi každý. Najednou jsem byla nemocná. Vážně nemocná. Naděje na uzdravení téměř žádné. Život se mi zhroutil a všechno bylo špatně.

Jak to řeknu svým dětem? Ani plakat jsem nemohla. V duši mi zavládlo hrobové ticho. A to trvalo i doma a celou noc. Nemohla jsem spát.

Magie stromů

Blížilo se svítání a já stále nemohla zabrat. Nakonec jsem vstala a šla si uvařit kávu. Abych přišla na jiné myšlenky, vydala jsem se na procházku. Venku byla ještě tma a léčivé ticho. Vyrazila jsem k lesíku nedaleko našeho domku.

Říkala jsem si, že příroda je mocná čarodějka. Navíc jsem si vzpomněla na to, že stromy přece umí dobíjet energii, četla jsem to kdysi v nějaké knize. A tak jsem si v lesíku vyhlídla zdravý statný strom a usedla pod něj na lavičku.

Jen jsem se na něj dívala, na jeho mohutný kmen a větve, které se s příchodem jara začínaly zelenat. K němu jsem se každé ráno, když jsem nemohla spát, vracela. Objímala jsem ho a celou svou myslí se soustředila na to, abych načerpala co nejvíce energie.

Byla jsem překvapená, jak to fungovalo. Když jsem se ocitla u „svého stromu“, najednou jsem byla jako v jiném světě. Jako bych byla silnější. Vyprávěla jsem o svém pocitu manželovi a on nad tím jen kroutil hlavou.

Každý den děkuji

A hlavou kroutili i lékaři, neboť můj zdravotní stav se začal lepšit. Bylo to jako zázrak! Mohl za to můj milovaný strom, o tom nepochybuji! Najednou jsem se těšila, jak se zase přitisknu k jeho statnému kmeni, který mi dával sílu.

Tak jsem pochopila, že může vzniknout magický vztah mezi člověkem a stromem. Každý den k němu chodím a děkuji za to, že stále naplno žiju.

Soňa (59), Jihlavsko