Klárka byla mé jediné dítě. Moc šikovná holka. Jak ale dospěla, měla jsem pocit, že až zbytečně přehání a stěžuje si. Dnes vím, že jsem měla víc poslouchat.

Možná jsem byla trošku přísnější ve výchově. Nebylo to ale proto, že bych chtěla Klárku nějak trápit. Chtěla jsem, aby z ní vyrostla samostatná jednotka, která si poradí, protože život není med.

Nikdy nebyla ufňukaná, zvládala spoustu věcí, s nimiž si její vrstevníci nevěděli rady. Byla jsem pyšná, že se mi to povedlo.

Změnila se kvůli němu?

Jak byla ale dospělejší, občas si postěžovala. Že mladí lidé to mají složitější než my, kteří jsme měli jistou práci i bydlení. Jenže my jsme zase neměli jiné věci. To jsem jí opáčila.

Když si pak stěžovala na partnera, říkala jsem, že její otec nebyl jiný. Byl. On mne nebil.

Láska na první pohled

Když jsem poznala Radka, Klárčina otce, hned jsem se do něj zbláznila. Byl vysoký, sportovní postavy a gentleman. I ve svém věku. Mně tehdy bylo 19 let, jemu o dva roky více. Mohl mít na každém prstu několik holek (a nejspíš i měl), ale vybral si mě.

Tak jsem to tehdy vnímala. Chvíli jsem takovému štěstí vůbec nevěřila, jestli měl už tehdy bokovky, netuším. Ale byla jsem šťastná.

Kamarádka mu nevěřila

Samozřejmě ten nápor emocí musel ven, takže jsem to řekla Katce, mé kamarádce. Vyslechla si, jak je Radek úžasný, jak moc ho miluju a že ho musí poznat. Stalo se. Odvázaná nebyla. Řekla mi, abych si na něj dávala pozor. Prý je to falešník a darebák.

Jak to mohla vidět? Tehdy mě to strašně naštvalo. Vyčetla jsem Katce, že mi moji lásku nepřeje, že žárlí. Dost ošklivě jsme se pohádaly a přerušily spolu všechny kontakty. Měla jsem stejně jen plnou hlavu Radka, tak co.

Nakonec byla svatba

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, trochu mě to zaskočilo. Na jednu stranu jsem chtěla s Radkem děti, ale bála jsem se, jestli to není brzy a co on na to řekne. Nebylo zbytí, musela jsem mu to říct. Radek však reagoval naprosto nečekaně.

Měl velkou radost a hned začal plánovat svatbu. S jeho podporou jsme pak vše už jen nadšeně oznámili rodičům. Ti byli spokojení, že bude vnoučátko. Tehdy jsem poslala pozvánku na veselku i Katce. Obnovily jsme naše přátelství. I když si na Radka nikdy zcela nezvykla.

Rodina jako dobrá image

Porodila jsem Klárku a žili jsme jako spokojená rodina. Zcela jsem se věnovala holčičce, takže jsem nesledovala všechny kroky Radka.

A pak najednou… Měla jsem pocit, že jsem jeho služka, poslušná žena a společně s dcerou jsme se podílely na image jeho spokojené rodiny. Sám mi pak zahýbal, nevím, s kým vším. Nehodlala jsem to tolerovat.

Dost často jsme se hádali, ale snažili jsme se, aby u toho dcera nebyla. Kupodivu jsme to ale nějak překonali. Tehdy se holt flinta do žita neházela tak snadno jako dnes. Nebylo to snadné, ale kompromis se našel. Byť nebyl ideální.

Vydrželi jsme spolu

Později jsem si i já našla milence a vlastně jsme byli s Radkem oba spokojení. Rodinu jsme drželi kvůli dcerce, která žila v naivním vakuu, že jsme dokonalí. I proto si nesla do života, že ten pravý musí být perfektní.

Dnes se divím, že jsme to všechno ustáli jako příkladní rodiče. O našich záletech věděli kolegové v práci, protože i tam jsme si našli bokovky. Katce jsem se svěřila také. Neodsoudila mne, že měla pravdu. Byla mi oporou. I v tom, že držím rodinu kvůli dceři.

Chtěla to zkusit také

Klárka se odstěhovala, když jí bylo 22 let. Šla do pronájmu s kamarádkami. Chtěla se osamostatnit, což jsem kvitovala, ale samozřejmě jsem obrečela odlet ptáčátka z hnízda. Tehdy mi byl oporou Radek.

Už se trochu zklidnil a byl rád za zázemí, které jsme si museli už budovat sami. Právě tehdy se náš vztah ustálil a byl vlastně nejlepší.

K dokonalé rodině daleko

Klárka jednoho dne přivedla Honzu. Na první pohled mi moc nesedl. Stejně jako kdysi kamarádce Katce můj Radek, ale nic jsem neřekla. Byl to její život. Jednoho dne pak přišla, že je těhotná. Byli jsme rádi, že se rodina rozroste.

Honzu jsem vlastně vzala i na milost, navenek působili jako skvělá rodina. Jenže po nějaké době se mi Klárka zdála nesvá. Když si pak postěžovala na takové ty běžné chlapské zlozvyky Honzy, mávla jsem nad tím rukou, že to má každý chlap.

Tehdy jsem Kláře poprvé řekla, že ani její otec nebyl svatý. A protože jsem to já vydržela, ona by měla také. Nechápu, kde se ve mně vzalo to, že jsem ji nechtěla bránit před Honzou, který se mi na začátku nelíbil. Najednou jako bych měla mlhu před očima.

Tvrdila, že jí nerozumím

Jednoho dne jsme se s Klárou pohádaly. Říkala, že jí vůbec nerozumím, myslím jenom na sebe a že nevím, co prožívá. Když jsem se jí však zeptala, co, nechtěla o tom mluvit. Jak jsem se později dozvěděla, styděla se přiznat, že ji Honza mlátí. Takže to jednoho dne přišlo.

Bohužel došlo na nejhorší

Zazvonila u nás policie s tím, že naše dcera zemřela. Podřezala si žíly. Nechala nám dopisy na rozloučenou. Honzovi napsala, že už nemohla vedle něj dál trpět. A mně vzkázala, že jsem ji nepochopila a asi nepochopím její definitivní čin.

A že se omlouvá, že mě asi zklamala. A s tím žijte do konce života. Nebýt vnučky, tak jsem už za Klárkou.

Dana K. (69), Ostrava