Domů     Žádost o ruku přišla nečekaně
Žádost o ruku přišla nečekaně
5 minut čtení

Byla jsem průměrná studentka. V matematice jsem, přiznávám, pokulhávala, český jazyk jsem měla naopak docela ráda.

Na maturitu jsme se učili s předstihem, ale spoustu jsme si toho nechali na takzvaný svatý týden. Všichni jsme naivně věřili, že během těchto několika dní si toho nacpeme do hlavy pomalu víc než za celý rok.

Platonicky zamilovaná

V té době jsem byla platonicky zamilovaná do tělocvikáře. Nebylo mu ještě ani třicet a vypadal fantasticky. Vsadila bych se, že do něho byly zamilované všechny holky.

Jako rána do hlavy sekerou působila informace, že Kladina (tak se mu přezdívalo) má před svatbou. Několik dní jsem chodila jako tělo bez duše a domnívala jsem se, že mám zlomené srdce.

Kolektivní příprava

Když se přiblížil svatý týden, někdo z naší třídy přišel na to, že by bylo nejlepší učit se společně. Nebyl to dobrý nápad, ale viděno tehdejšíma očima mi to připadalo jako ten nejlepší nápad na světě.

Bývala bych udělala nejlíp, kdybych zůstala doma v paneláku, učila se tam poctivě od rána do večera a maminka mi vařila zdravá, výživná jídla. Udělala jsem tu chybu, že jsem podlehla tlaku okolí.

Chatka na samotě

V pátek večer jsem se s batohem ocitla v tmavém lese, kde měl chatu spolužák Strnad. Srub byl obklopen vzrostlými smrky a modříny, takže tam byla tma po celý den. Rozsvítit jsme nemohli, protože sem nebyl zaveden elektrický proud.

Bylo tu nejen velmi málo světla, ale i prostoru, takže zůstávalo otázkou, kam se nás jedenáct vlastně vejde.

Kde se všichni vyspíme?

Nahoře na půdičce byla tři lůžka a dole dvě. Kromě toho tu byla zima, vlhko a ještě ke všemu se ukázalo, že jsme si nevzali dostatečné zásoby jídla. Od nejbližšího obchůdku nás dělila vzdálenost čtyř kilometrů. A jediné, co měli kluci v batohu, bylo pivo, slivovice a rum.

Noc jako z hororu

Noc byla příšerná. Většina z nás spala na zemi pod chatrnými dekami. Třásla jsem se zimou, usnout se nedalo. K ránu zapršelo, a tak se ukázalo, že mechem a lišejníkem zarostlou střechou do chaty prší.

Komu se chtělo na záchod, musel si odemknout dvířka a kráčet nočním lesem do vzdálené kadibudky. To málo jídla, co jsme s sebou měli, v nás zmizelo k snídani.

Rozhodla jsem se jet domů

Lilo, bylo chladno, byla tma znemožňující se učit. Tak tohle ne, rozhodla jsem se. Takhle by to nešlo. Tady bych se nenaučila vůbec nic.

Na studené verandičce jsem si naskládala zpátky do batůžku učebnice a sešity, rozloučila se s udivenými spolužáky a vydala se lesem na vlak domů.

Dohnal mě spolužák

Najednou jsem uslyšela kroky. Někdo se za mnou hnal vzrostlým kapradím. Byl to Jarda. „Počkej!“ křikl na mě. „Snad nechceš odejít?“ Pokrčila jsem rameny: „Nic bych se tu nenaučila. Spát se tu nedá, není tu nic k jídlu, není tu světlo.“ Vyhrkl:

„Vysvětlím ti matiku, když budeš chtít. A skočím na nákup, koupím normální věci, nejenom rum,“ zajíkavě sliboval. Dívala jsem se mu do očí, měl v nich něco napsané, cosi, co mě zaujalo.

Vyznání lásky uprostřed lesa

Po chvíli nesnesitelného ticha řekl: „Jsem do tebe blázen už od půlky třeťáku, víš?“ Vyvalila jsem oči. „Proč jsi nic neřekl?“ vypravila jsem ze sebe, když se mi konečně podařilo promluvit. Sklopil oči a díval se do mechu.

„Protože je to trapný,“ zahučel tak tiše, že jsem ho skoro neslyšela. Byla jsem v šoku! Tak tenhle kluk, který se mi líbil už od základky, mi tady v promočeném kapradí vyznal lásku. To ovšem velice měnilo situaci.

Vzal mi batoh a pomalu jsme se spolu vraceli k chatě, která patřila jeho rodičům.

Vyřešil všechny problémy

Abych porušila tíživé ticho, pravila jsem: „Máte tu chatku pěkně zanedbanou. Proč se o ni nestaráte?“ Slíbil, že to napraví. Zírala jsem. Byl to muž činu. Okamžitě vylezl na střechu a opravil to místo, kterým teklo.

Nastavil pastičky na myši a brzy se jich spousta chytila. Odkudsi vyhrabal několik petrolejových lamp. Okouzleně jsem ho sledovala. Tohle byl kluk, který uměl řešit problémy. Moc se mi to líbilo.

Myslím, že jsem se do něho k smrti zamilovala ve chvíli, kdy lezl v teplácích na komín, aby ho zkontroloval.

Vnímala jsem jen jeho hlas

V té chvíli jsem nepochopila, jak moc ohrožuji své vzdělání. Namouduši hrozilo, že neodmaturuji. Sedávali jsme do svítání na verandě a dívali se na hvězdy.

Ráno jsem pak usínala nad matematikou, kterou se mi Jarda skutečně snažil vysvětlovat, ale já jsem z toho vnímala jen to, že má moc hezký hlas.

Nečekaná otázka

Z dnešního hlediska se mi jeví jako nejúsměvnější okamžik, kdy už jsem se pevně rozhodla, že se opravdu začnu učit a nenechám se ničím rozptylovat. Byl to, myslím, čtvrtek.

Sedla jsem si na verandu mezi zbytky jídla a poloprázdné lahve od všeho možného, a začala si opakovat otázku z češtiny číslo 18, národní obrození. Něco mě zašimralo na obličeji, a když jsem zvedla oči, zjistila jsem, že je to luční květina.

Držel ji v rukou Jarda a povídá: „Vezmeš si mě?“ A já se slyšela, jak říkám: „Ano.“

Všechno se vydařilo

Byl to romantický okamžik a přihlížely mu smrky a modříny. Les šuměl, od řeky se nesl chlad. Spolužáci to samozřejmě zaslechli, tleskali a provolávali slávu. Odmaturovala jsem jen nějakým zázrakem.

Vzali jsme se dva roky po maturitě, to už jsem čekala první dítě, syna. Když se po letech připravoval na maturitu, vysvětlovala jsem mu, že bude nejlepší, když se bude učit v klidu doma.

Smál se, protože jsme mu s tátou mnohokrát vyprávěli, jak jsme se dali dohromady.

Lenka N. (58), Berounsko

Související články
3 minuty čtení
Můj muž je gentleman, vždy se zastával slabších, což se projevilo již na základní škole ve chvíli, kdy jsem nutně potřebovala pomoci. Byla jsem holka krev a mlíko, a to už na základce. Klukům jsem se líbila a dávali mi to najevo nejrůznějšími způsoby, obdivnými pohledy, zamilovanými psaníčky, všelijakými řečičkami, tu hloupými, jindy ještě hloupějšími. Jeden mi napsal „miluji tě“ křídou na zeď
4 minuty čtení
Prodávala jsem pánské obleky v malém butiku. Práce mě moc bavila. Jedna naplánovaná schůzka s novým zákazníkem dopadla nečekaně. Byl čtvrtek po poledni, když přišel on. Vysoký, trochu nejistý, ale usměvavý. Měl objednaný termín na výběr svatebního obleku. Vzala jsem ho do oddělení s našimi nejkvalitnějšími obleky – vlněnými, jemnými na dotek, s precizně vypracovanými detaily. Jako první jsme zk
3 minuty čtení
Normální člověk se sotva těší na konec prázdnin. Když mi bylo sedmnáct, loučila jsem se v té depresivní době s Tomášem a brečela jsem. Vzpomínám si, jak těžce jsem vždycky nesla, když končily prázdniny. A nejhorší ze všeho to bylo v době, kdy jsem se zamilovala do Tomáše. Bylo mi sedmnáct, jemu o rok víc. Byla jsem naivní, venkovská dívenka, on světem protřelý lufťák z velkého města. Umírala js
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Udělala jsem největší chybu svého života
nejsemsama.cz
Udělala jsem největší chybu svého života
S manželem jsme nadšení houbaři, a přesto se nám stalo, že jsme se jednou otrávili. A stačilo k tomu udělat jedinou, ale zato fatální chybu! O prázdninách k nám jezdí pravidelně vnoučata. To osudové léto bylo Davídkovi šest a Karolínce deset. Toho roku bylo tolik hub, že se na ně mohlo chodit s nůší. Vnoučata chodila každý den s námi a vždy jsme přinesli dva
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
enigmaplus.cz
Zmizelé kolonie v Americe: Osud osadníků z Roanoke se stal jednou z největších záhad historie!
Historie je plná nevyřešených záhad, a jedna z nich se odehrála na malém ostrově u pobřeží Severní Karolíny. V roce 1587 zde byla založena anglická kolonie Roanoke s cílem připravit půdu pro další osa
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
21stoleti.cz
Jedna královna a dva druhy: Neuvěřitelná reprodukční strategie středomořských mravenců
V říši hmyzu vědci objevili zcela neobvyklou strategii rozmnožování, která jakoby snad ani nepocházela z tohoto světa. Královny středomořských mravenců druhu Messor ibericus totiž dokážou produkovat s
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
epochalnisvet.cz
Půjčka na cokoliv je v moderní době velmi populární
Rychlá pomoc v případě, že domácnost navštíví finanční výdaje, s nimiž nikdo dopředu nepočítal. Ano, taková je online cesta, díky které rozhodně není nutné chodit na pobočku nebo vyřizovat časově náročný telefonický rozhovor. Stačí jen základní osobní údaje, ve hře není dlouhá zpověď nebo kontakt mezi čtyřma očima. Chcete znát všechna důležitá čísla, abyste měli jasnější představu
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
nasehvezdy.cz
S muži je to složité. Bude Bernášková raději sama?
Po rozvodu s producentem Rudolfem Merknerem (53), se kterým má syna Theodora (11), je herečka ze seriálu ZOO Nové začátky sama. Nějaké to rande prý už sice proběhlo, ale žádný chlap do života se n
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
iluxus.cz
Tokio spustilo mega projekt za 5,8 miliardy dolarů
Tokio se chystá na jednu z nejambicióznějších stavebních proměn své historie. Investice ve výši 5,8 miliardy dolarů přetvoří areál bývalého rybího trhu Tsukiji v ultramoderní čtvrť s celkovou podlažní
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
tisicereceptu.cz
Medvědí česnek je jarní rostlina nabitá energií
Období medvědího česneku se blíží, proto by byla škoda ho promeškat. Máme pro vás totiž chutné recepty z této jarní bylinky. Bylinkové máslo Do mixéru dejte 250 g změklého másla, 60 g medvědího
Kvůli muži na mě zanevřela
skutecnepribehy.cz
Kvůli muži na mě zanevřela
Když jsem byla mladší, měla jsem spoustu představ o tom, jak by měl život mých dětí vypadat. Jenže vize se naprosto rozešly s realitou. Možná až příliš jsem měla na srdci dobro pro své děti. Někdo by řekl, že jsem si myslela, že když jsem je přivedla na svět, kojila je, vodila do školy, tak tím získávám
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
epochaplus.cz
Peruánské pyramidy: Skryté poklady dávných civilizací starší než egyptské
Zatímco o egyptských pyramidách ví dnes už každé malé dítě, ty v Peru stále stojí tak trochu na okraji zájmu běžných turistů i milovníků historie. Navíc pokud je někdo spatří poprvé, jen stěží se ubrání zklamání. Vypadají totiž jako kopce nahnědlé hlíny. Přesto se pod nánosem staletí skrývají fascinující svědectví o vyspělých kulturách, které předcházely
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
historyplus.cz
Nepotopitelná Violet přežila ztroskotání tří lodí včetně Titanicu
„Postarejte se o něj!“ křikne lodní důstojník na mladou stevardku a do náručí jí vloží dítě. Žena je oběma rukama obejme a v záchranném člunu začnou klesat. Titanic se v tu dobu už nebezpečně naklání na příď. Píše se 15. duben 1912 a údajně nepotopitelný parník jde po nárazu do ledovce ke dnu. Z více