Dostal se do našeho bytu, když jsme spali, chtěl nás vykrást. Do té skříňky ale zloděj opravdu ruku dávat neměl! Narazil v ní na našeho ochránce.

Když začal syn vykřikovat, že se dá na studium exotického zvířectva, pochopila jsem, že jde do tuhého. Velmi jsem si přála, aby se na školu nedostal, neboť jsem netoužila sdílet koupelnu třeba s varanem.

Láska k těmto tvorům se u Mariana projevovala od dětství, doma jsme už měli snad všechno, co se dalo v našich podmínkách pořídit – včetně gekona.

Utíkala

Pak si domů přinesl obřího pavouka. Tu chlupatou potvoru pojmenoval Maryška. Samozřejmě jsem chtěla, aby se jí zbavil. Marian ale hájil Maryšku tím, že není jedovatá. Kousat ale uměla fest, jak se brzy ukázalo. Nejhorší na tom bylo, že utíkala.

Vždy se jí podařilo dostat z terária, až se jednou producírovala dokonce manželovi po břiše. Naštěstí ho nekousla. Až nastal den, kdy nebyla k nalezení. Syn vyváděl, že ji máme hlídat, a já ještě víc, že mi zase běhá pavouk po bytě.

I tebe bude chránit

Tu noc nás ale zachránila. Náš byt si totiž vybral zloděj. V noci vlezl dovnitř, ale daleko se nedostal. V předsíni nebylo co ukrást a v obývacím pokoji narazil na naši pavoučici.

Byla ve skříňce, kam sáhl. Jako by na něj čekala. Takový řev by vzbudil i mrtvého. Zloděj se válel po zemi, Maryška mu visela zakousnutá na ruce. Že není jedovatá jsme mu neříkali, a když přijela policie, nechal se bez odporu odvléct.

A tehdy jsem Maryšku vzala na milost, vzpomněla jsem si totiž na mou prababičku, která nosívala na krku přívěsek s pavoukem. Věřila, že tihle tvorové nás chrání od zlého.

„I tebe budou ochraňovat,“ řekla mi. Nemýlila se! Jsem přesvědčena, že Maryška není jen obyčejný pavouk. Je to náš strážce.

Lenka (65), Karviná