Tehdy jsem ještě studovala na vysoké škole. Naskytla se možnost vyrazit na Slovensko na studijní pobyt, to jsem ovšem netušila, jak moc mi tato cesta změní život.

Tehdy jsme byli ještě jedna země, přece jen to ale byla dálka, takže jsem to vnímala jako zpestření, že někam vyrazím. Cítila jsem, že potřebuji nějakou změnu, a toto byla příležitost, jak poznat něco nového.

Přece jen jsem ještě bydlela u rodičů a tohle byla možnost užít si trochu nevázaného života bez dozoru. Nechtěla jsem vyvádět vylomeniny, ale na tu volnost jsem se těšila.

Potkala jsem osudovou lásku?

Najednou jsem byla v cizím městě. Nebyla jsem na to zvyklá, s rodiči jsme na dovolené moc nejezdili. Zpočátku jsem byla vykulená, ale všude byli samí studenti a já si brzy našla kamarády. A už to jelo.

Poznávala jsem nejen studentský život na východě, ale také diskotéky. A na jedné takové tancovačce jsem potkala Davida. Byl to krásný chlap. Vysoký, sportovní typ. Trošku takový lamač dívčích srdcí. Naše pohledy se střetly u baru, kde bylo rušno.

Když jsem ale odešla na toaletu, minuli jsme se v uličce. Možná si to naplánoval. Jak jsme byli vedle sebe, hned jsem si všimla, jak krásně voněl. Pak jen stačilo, aby se na mě podíval modrýma očima.

Usmál se a mně se zatočila hlava a podlomila kolena, ale každý jsme si šli zase ke svým kamarádům. Jenže já byla jako omámená a nemohla jsem na něj zapomenout. Do toho podniku jsme chodili častěji a já doufala, že toho neznámého znovu potkám. Nestalo se.

Můj milovaný, kde jsi?

Můj odjezd se blížil a já se smířila s tím, že jeho krásné oči a ona vůně zůstanou jen v mých vzpomínkách. Jenže pak jsem šla do samoobsluhy. A tam jsem ucítila onu vůni. Hned jsem se rozhlížela, věděla jsem, že tam je. Vešla jsem mezi regály s kompoty.

Okamžitě jsme se poznali. „Neznáme se?“ začal konverzaci. Ano, vím, banální věta. Ale dali jsme se do řeči. Zajímal se o to, co dělám. Pozval mě na kávu. Sice jsem měla přednášku, ale toto bylo přece přednější.

David už pracoval, měl lukrativní místo a… přítelkyni, kterou si měl brát. To mě zklamalo, i když nevím, co jsem si od toho slibovala. I tak jsme si vyměnili adresy a telefony. A naše cesty se rozešly.

Stále v mé mysli

Po návratu domů jsem na Davida pořád myslela. Nemohla jsem se soustředit ve škole, zažehl ve mně něco, co žádný jiný kluk. Dřív jsem koketovala se spolužáky, najednou jsem na to neměla ani pomyšlení.

Nevydržela jsem to a zkusila mu zavolat. Z budky. Tehdy to vzala jeho partnerka, tak jsem zavěsila. Po týdnu jsem to zkusila znovu. A uslyšela jsem ten medový hlas. Říkal, že na mne také vzpomíná.

Povídali jsme si a slíbili si, že se uvidíme. Ale nebyli jsme konkrétní. Uběhl měsíc a on najednou volal. Z budky. Té, z níž jsem mu volala já. Byl blízko našeho domu.

Začal žhavý románek

Říkal mi, jak jsem mu zamotala hlavu. Že s partnerkou to skřípalo a já bych mohla být důvod, aby to rozsekl. Stali se z nás milenci se vším všudy. Sliboval, že se s přítelkyní rozejde, ale stále nebyla vhodná příležitost. A pak to přišlo.

Jak udržoval paralelní vztahy, jeho přítelkyně otěhotněla. Nedalo se nic dělat, musela jsem vyklidit pole. Uběhly asi tři roky. Já už pracovala. Když jsem šla k rodičům na návštěvu, protože jsem již bydlela jinde, maminka mi dala telefonní číslo.

Volal prý nějaký David, kamarád ze Slovenska. Byl opět blízko a chtěl mě vidět. Rozum říkal „ne“, srdce „ano“. Zavolala jsem mu. Byl čerstvě rozvedený, žena ho prý opustila kvůli někomu jinému. A tak jsme spolu začali chodit.

Zařídil si, aby byl zástupce firmy u nás v Česku. Byli jsme oba tak zamilovaní, plánovali jsme si krásnou budoucnost. Po nějaké době mě požádal o ruku. Plakala jsem štěstím.

Byl to velký podraz

Vše tak krásně plynulo, že mě nenapadlo, že se něco pokazí. David vídal svoji dceru, neměli s bývalkou spolu problém. Jednou takhle opět odjel na Slovensko s tím, že se za týden vrátí. Jenže najednou mi volal, že se pobyt prodlouží.

Prý nějaké komplikace ohledně zdraví dcerky. Když jsem se ho po týdnu ptala, co se děje, říkal, že mi vše řekne po návratu. To jsem se bála.

Lákala ho zpátky

Když se David vrátil, řekl mi, že mu žena řekla, že se chce vrátit. Že udělala chybu. Vždyť byli rodina! Prý nechtěl, ale ona mu vyhrožovala, že jestli ji nevezme zpět, postará se, že už dceru neuvidí. David se hrozně vylekal.

Tvrdil, že jeho bývalá měla příliš dlouhé prsty, pocházela z tzv. dobré rodiny. Mohla by zničit i jeho, připravit ho o místo. A možná i mě. Nechtělo se mi tomu věřit.To, co se stalo, mě naprosto zničilo.

Pořád jsem ho milovala

Pořád jsem Davida moc milovala. Na druhé straně jsem ho i nenáviděla za to, co mi udělal a jak zbaběle se zachoval. Jenže pak jsem koukla na ten prsten. Jak to mohlo tak skončit? Přesto všechno jsem si s ním mnoho let psala.

Byly to krásné a dlouhé dopisy plné lásky a pochopení. Tvrdil, že to dělá jen kvůli dceři, kterou opravdu miluje. Přál mi jen to nejlepší. Už nikdy jsme neměli odvahu se osobně setkat.

Znala mě moc dobře

A co já? Vdala jsem se za Honzu. Miloval mě. Já jeho asi taky. Ale ta láska jako s Davidem to nebyla. Věděla jsem celou dobu, komu patřilo mé srdce nejvíc,

ačkoli jsem se vdala a mám dvě děti. Po mnoha letech se mi ozvala jakási Hedvika. Hledala mě v domě mých rodičů, z něhož jsme měli chalupu. Dostala kontakt od sousedů. Jakmile jsem ji spatřila, hned jsem v ní Davida poznala.

Po tátově smrti prý našla moje dopisy, které si David pečlivě schovával. Když si je přečetla, pochopila náš láskyplný vztah a vyčítala si, že otec zůstal s její matkou jen kvůli ní.

Všichni jsme byli nešťastní

Vztah to nebyl dobrý a trpěla i Hedvika, na kterou byla náročná máma i zlá. Bylo mi jí líto. A smutno z toho, že jsme měli s Davidem bojovat víc. Nebo najít odvahu vidět se alespoň na podzim života. Nestihli jsme to.

Simona K. (74), Kolín