Domů     Své snachy vůbec nepochopím
Své snachy vůbec nepochopím
5 minut čtení

Vždycky jsem se považovala za docela tolerantní. S příchodem mých snach jsem se ale změnila. Musím se hodně držet, abych se s nimi nepohádala.

Odjakživa jsem nesnášela omšelé vtipy o zlých tchyních. Ze svého okolí jsem věděla, že nejsou vůbec pravdivé. Moje kamarádka Věruška byla se svojí snachou v naprosté pohodě a měla ji ráda jako dceru.

Dokonce vždycky stála na její straně, když se málem s jejím synem rozvedla. Ani moje druhá nejoblíbenější kamarádka Věra na tom nebyla špatně. Její snacha byla nemocná a ona za ni převzala starost o celou domácnost, jen aby měla klid a mohla odpočívat.

Dávala jí i peníze, aby dorovnala rozdíl mezi platem a nemocenskou. Kdo by si mohl přát víc?

K ženění se kluci neměli

Já se na příchod manželek svých dvou synů vysloveně těšila. „Už aby si ti kluci někoho našli,“ prosila jsem v duchu osud a netrpělivě vyhlížela nějaké ženské. Kluci, ač už dávno dospělí, se do nějakých trvalých vztahů nijak nehrnuli.

Měli jen kamarádky, jak vždy zdůrazňovali. „Mami, to nejsou nevěsty, jen takové holky na ukrácení dlouhé chvíle,“ vysvětlovali oba a já jen kroutila hlavou. To manžel spiklenecky přikyvoval. Jako že kluci dělají dobře, že se na nikoho nevážou.

Často jsme se kvůli tomu dohadovali. Prosila jsem ho, aby je v jejich jednání neutvrzoval, ale domluvil jim. Chtěla jsem se dočkat vnoučat. Toužila jsem po nákupu hraček v těch krásných hračkářstvích!

Občas jsem tam jen tak zašla a kochala se barevnými plyšáky a panenkami. Stejně jsem to měla s dupačkami a nejrůznějšími maminkovskými věcičkami. Prostě byla jsem zralá na vnoučata. Litovala jsem, že se nám nenarodila alespoň jedna dcera, to by jistě bylo jiné!

První snacha mě zklamala

Když přišel Jenda, ten mladší, s oznámením, že se tentokrát doopravdy zamiloval, neměla moje radost konce. Byla jsem úplně nadšená! Ale už první setkání mě trochu zklamalo. Budoucí snacha byla taková neslaná, nemastná.

Přičítala jsem to trémě, ale bohužel jsem se mýlila. Ona vypadala, jako by byla úplně bez života. Všechno jí bylo jedno, na všechno kašlala. Prostě takový programový flegamatik. Co na ní ten kluk viděl, mi bylo záhadou.

Nájem bytu, a dokonce i zařízení obstaral syn. Pomohl jí v našem městě sehnat zaměstnání, do kterého ji každé ráno vozil. A když konečně oznámila, že čeká malého Honzíka, ani se neusmála. Jakoby jí to bylo jedno!

Druhé jsem se bála

A bylo. Jen co se chlapeček narodil, tak mi ho krátce po příchodu z porodnice svěřila k hlídání, a rovnou na celý den. Ani krabici mléka nepřiložila. Musela jsem s kočárkem rychle do lékárny a tam si nechat poradit, aby kluk nehladověl.

Že jsem měla vztek, bylo snad samozřejmé, nebo ne? Ale nic jsem neřekla, aby byl v rodině klid. Do toho přišel druhý syn, ten starší Roman, že má taky holku. Dokonce se chtěl ženit. Byla jsem ráda, ale už jaksi opatrněji.

Poučila jsem se, že to moje nadšení může vystřídat studená sprcha. Jeho slečna byla ale pravým opakem té první. Učiněná dračice. Jen co otevřela pusu, už bych ji přes ni pleskla. Zkritizovala mi jídlo, prý je moc kalorické. Moje záclony prý byly už léta out.

Prostě nemoderní! Potom přišlo na řadu oblečení. Roman prý chodí v nemoderním a musela mu nakoupit nové. „No a já abych to všechno napravovala!“ podotkla sebevědomě.

Nemám je ráda, ale tajím to

A od té doby se nic nezměnilo. Přestala jsem díky její povaze toužit i po dalším vnoučeti, protože bych ho musela litovat, jakou mají mámu. A bohužel i na to teď došlo.

Nikola otěhotněla a nadělala u toho povyku, jako kdyby těhotný nikdo na světě před ní ještě nikdy nebyl. S druhou snachou si kupodivu rozumí. Asi proto, že ta jí naprosto v ničem neodporuje. Já jsem na tom s oběma snachami stejně. Hlídám a musím držet pusu. A krok, jak se říká.

Prostě je nesnáším

Mám brzy po sobě dvě vnoučata, chlapečka a holčičku, a to mi ke štěstí babičky bohatě stačí. Ale snachy v oblibě vůbec nemám. Je mi to líto, protože jsem se chystala být dobrou tchyní.

Snažím se být alespoň co nejvíc hodná a vstřícná, jen abych si je nerozhněvala. Abych v nich nevyvolávala nějakou nenávist. A aby moji kluci byli v klidu a neprožívali nějaké zbytečné scény, o kterých jsem od kamarádek také slýchala.

Raději své výtky hned polknu a nedám nic najevo. Hraju tedy chápající tchyni. Zatím to tak u nás funguje. Ale ze srdce ten pocit nevychází. V hloubi duše je prostě nemám ráda!

Mirka J. (59), Litoměřice

Další článek
Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud