Domů     Své snachy vůbec nepochopím
Své snachy vůbec nepochopím
5 minut čtení

Vždycky jsem se považovala za docela tolerantní. S příchodem mých snach jsem se ale změnila. Musím se hodně držet, abych se s nimi nepohádala.

Odjakživa jsem nesnášela omšelé vtipy o zlých tchyních. Ze svého okolí jsem věděla, že nejsou vůbec pravdivé. Moje kamarádka Věruška byla se svojí snachou v naprosté pohodě a měla ji ráda jako dceru.

Dokonce vždycky stála na její straně, když se málem s jejím synem rozvedla. Ani moje druhá nejoblíbenější kamarádka Věra na tom nebyla špatně. Její snacha byla nemocná a ona za ni převzala starost o celou domácnost, jen aby měla klid a mohla odpočívat.

Dávala jí i peníze, aby dorovnala rozdíl mezi platem a nemocenskou. Kdo by si mohl přát víc?

K ženění se kluci neměli

Já se na příchod manželek svých dvou synů vysloveně těšila. „Už aby si ti kluci někoho našli,“ prosila jsem v duchu osud a netrpělivě vyhlížela nějaké ženské. Kluci, ač už dávno dospělí, se do nějakých trvalých vztahů nijak nehrnuli.

Měli jen kamarádky, jak vždy zdůrazňovali. „Mami, to nejsou nevěsty, jen takové holky na ukrácení dlouhé chvíle,“ vysvětlovali oba a já jen kroutila hlavou. To manžel spiklenecky přikyvoval. Jako že kluci dělají dobře, že se na nikoho nevážou.

Často jsme se kvůli tomu dohadovali. Prosila jsem ho, aby je v jejich jednání neutvrzoval, ale domluvil jim. Chtěla jsem se dočkat vnoučat. Toužila jsem po nákupu hraček v těch krásných hračkářstvích!

Občas jsem tam jen tak zašla a kochala se barevnými plyšáky a panenkami. Stejně jsem to měla s dupačkami a nejrůznějšími maminkovskými věcičkami. Prostě byla jsem zralá na vnoučata. Litovala jsem, že se nám nenarodila alespoň jedna dcera, to by jistě bylo jiné!

První snacha mě zklamala

Když přišel Jenda, ten mladší, s oznámením, že se tentokrát doopravdy zamiloval, neměla moje radost konce. Byla jsem úplně nadšená! Ale už první setkání mě trochu zklamalo. Budoucí snacha byla taková neslaná, nemastná.

Přičítala jsem to trémě, ale bohužel jsem se mýlila. Ona vypadala, jako by byla úplně bez života. Všechno jí bylo jedno, na všechno kašlala. Prostě takový programový flegamatik. Co na ní ten kluk viděl, mi bylo záhadou.

Nájem bytu, a dokonce i zařízení obstaral syn. Pomohl jí v našem městě sehnat zaměstnání, do kterého ji každé ráno vozil. A když konečně oznámila, že čeká malého Honzíka, ani se neusmála. Jakoby jí to bylo jedno!

Druhé jsem se bála

A bylo. Jen co se chlapeček narodil, tak mi ho krátce po příchodu z porodnice svěřila k hlídání, a rovnou na celý den. Ani krabici mléka nepřiložila. Musela jsem s kočárkem rychle do lékárny a tam si nechat poradit, aby kluk nehladověl.

Že jsem měla vztek, bylo snad samozřejmé, nebo ne? Ale nic jsem neřekla, aby byl v rodině klid. Do toho přišel druhý syn, ten starší Roman, že má taky holku. Dokonce se chtěl ženit. Byla jsem ráda, ale už jaksi opatrněji.

Poučila jsem se, že to moje nadšení může vystřídat studená sprcha. Jeho slečna byla ale pravým opakem té první. Učiněná dračice. Jen co otevřela pusu, už bych ji přes ni pleskla. Zkritizovala mi jídlo, prý je moc kalorické. Moje záclony prý byly už léta out.

Prostě nemoderní! Potom přišlo na řadu oblečení. Roman prý chodí v nemoderním a musela mu nakoupit nové. „No a já abych to všechno napravovala!“ podotkla sebevědomě.

Nemám je ráda, ale tajím to

A od té doby se nic nezměnilo. Přestala jsem díky její povaze toužit i po dalším vnoučeti, protože bych ho musela litovat, jakou mají mámu. A bohužel i na to teď došlo.

Nikola otěhotněla a nadělala u toho povyku, jako kdyby těhotný nikdo na světě před ní ještě nikdy nebyl. S druhou snachou si kupodivu rozumí. Asi proto, že ta jí naprosto v ničem neodporuje. Já jsem na tom s oběma snachami stejně. Hlídám a musím držet pusu. A krok, jak se říká.

Prostě je nesnáším

Mám brzy po sobě dvě vnoučata, chlapečka a holčičku, a to mi ke štěstí babičky bohatě stačí. Ale snachy v oblibě vůbec nemám. Je mi to líto, protože jsem se chystala být dobrou tchyní.

Snažím se být alespoň co nejvíc hodná a vstřícná, jen abych si je nerozhněvala. Abych v nich nevyvolávala nějakou nenávist. A aby moji kluci byli v klidu a neprožívali nějaké zbytečné scény, o kterých jsem od kamarádek také slýchala.

Raději své výtky hned polknu a nedám nic najevo. Hraju tedy chápající tchyni. Zatím to tak u nás funguje. Ale ze srdce ten pocit nevychází. V hloubi duše je prostě nemám ráda!

Mirka J. (59), Litoměřice

Další článek
Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může