Domů     Duším pomáhám ke klidu
Duším pomáhám ke klidu
5 minut čtení

Vždy jsem věřila, že smrtí život nekončí. Jeden tajuplný zážitek na hřbitově mě přesvědčil o tom, že mám pravdu.

Největší klid jsem nacházela vždycky na hřbitově. Už jako mladá dívka jsem tam chodila často přemýšlet a malovat. Brzy jsem náš hřbitov na kraji města velmi důvěrně znala, a tak jsem se dokonce začala starat o hroby, které už nikoho nezajímaly.

Takových tam byla spousta – neudržovaných, poničených. Snažila jsem se je trochu zvelebovat. A také jsem začala promlouvat k nebožtíkům. Nebylo tak pro mě velkým překvapením, když se mi jednoho dne zjevila tajemná žena, která mi za všechno poděkovala.

Díky ní jsem pochopila, v čem spočívá mé životní poslání a že moje jednání má smysl.

Věřila jsem, že smrt není konec

Už když jsem byla malá holka, věřila jsem na duchy a na vše nadpřirozené. Dokonce se nebojím říct nahlas, že jeden za mnou chodil. Byl to malý chlapec, který zemřel tragickou smrtí. U mě našel útěchu a pochopení.

Od prvního setkání s ním jsem věřila, že po smrti nás čeká něco dalšího, že smrt rozhodně neznamená konec. A pak přišel jeden zážitek, který mě v mém přesvědčení pouze utvrdil.

Samotu jsem vítala

Pro většinu lidí jsem byla vždycky trochu podivín. Jako děcko jsem byla raději sama, příliš kamarádů jsem nikdy neměla. Nerada jsem chodila na místa, kde je hodně lidí. Nejraději jsem vždycky seděla někde v koutě o samotě a malovala jsem si.

A tak to mám i dneska, kdy už jsem dávno dospělá. Malba je pro mě ten nejlepší lék na starosti a chmury. A když je úplně nejhůř, chodím přemýšlet na hřbitov. Pokaždé si sednu k nějakému hrobu a promlouvám k člověku, který tam leží. Velmi mě to uklidňuje.

A ještě mám pocit, že zesnulému pomáhám, když s ním mluvím. Že tím nějakým způsobem konejším jeho duši.

Sedávala jsem u hrobu ženy

Příběh, který vám chci vylíčit, se mi stal asi před patnácti lety. Tehdy jsem neprožívala příliš šťastné a veselé období. Měla jsem problémy v práci a ke všemu se mi rozpadl několikaletý vztah. A tak jsem ten čas trávila na hřbitově více než doma.

Vždy mě to táhlo k jednomu konkrétnímu hrobu. Byla v něm pohřbena žena, které by dnes bylo přes sto padesát let. U jejího hrobu jsem se cítila nejlíp. Nacházela jsem tam vnitřní klid. Pokaždé jsem se ponořila do svých myšlenek a v tichosti k ní promlouvala. Ptala jsem se jí, jaký měla život a co by dnes udělala jinak.

Nosila jsem na její hrob květiny

Na hřbitov jsem nikdy nepřišla s prázdnou. Vždycky jsem po cestě natrhala nějaké kvítí nebo koupila svíčku a pak to položila na hrob, o který se evidentně už roky nikdo nestaral. Poté jsem u hrobu seděla dlouhé hodiny, někdy až do setmění.

Malovala jsem její podobiznu

Odmalička mám velikou představivost, a tak jsem pokaždé popustila uzdu své fantazii, aby pracovala na plné obrátky, a snažila jsem se podobiznu ženy zvěčnit na papír. Tužka mi po papíře jezdila tak nějak sama. Když jsem pak konečně po několika dnech kresbu dokončila, cítila jsem hrdost.

Za mými zády se ozval slabý hlas

Podle data narození z náhrobku by měla dotyčná žena narozeniny 3. června. Obrázek s její podobiznou jsem zarámovala a měla v úmyslu položit k náhrobku. Považovala jsem to za dárek. Klečela jsem u hrobu a zpívala píseň, která mi zrovna přišla na mysl.

Během toho jsem cítila, jak za mnou někdo stojí. Z nějakého důvodu jsem ale nedokázala otočit hlavu. Za mými zády pak náhle slabým hlasem zaznělo: „Moc ti děkuji za všechno, co jsi pro mě udělala.“ Zamrazilo mě.

„Díky tobě teď konečně mohu v klidu odejít,“ dodal hlas a já na rameni ucítila ruku.

Pohltila mě zvědavost

Sice jsem se lekla, ale strach jako takový jsem neměla. Spíš mě pohltila zvědavost. „Ukažte se mi,“ vyzvala jsem beze strachu tu osobu. Tehdy se přede mnou zjevila stařenka v oblečení z jiné doby.

„Jste krásná,“ řekla jsem jí a prohlížela si ji od hlavy k patě. Nemohla jsem od ní odtrhnout zrak.

Poděkovala mi a rozplynula se

Když věříte na duchy, takový zážitek je pro vás vrcholem. Víte, že jste se nemýlili. A hlavně víte, že nejste bláznem. V tu chvíli mi od radosti tekly slzy. Bylo to velmi dojemné. Hleděly jsme si se starou ženou do očí, než mi došlo, že stařenka nemá zornice.

Jen azurové modré bělmo. „Ještě jednou ti děkuji. Teď už musím jít,“ špitla a poslala mi polibek. Pak se postupně rozplynula ve vzduchu.

Věřím, že mohu zesnulým pomáhat

Seděla jsem u jejího hrobu ještě několik hodin. Něco tak silného jsem musela vstřebat. Na hřbitov od té doby chodím dál. Vybírám si znovu a znovu další zpustošené hroby, o které se nikdo nestará. Chodím si k nim přemýšlet a malovat.

Věřím, že mám možnost pomoci každému nebožtíkovi, který zatím nenašel svůj klid. Každý v životě musí najít to, co ho naplňuje a udělá šťastným. Já věřím, že moje životní poslání tkví právě v tom, co dělám, ať už si o tom myslíte cokoli.

Miroslava B. (60), Děčínsko

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zázračné oleje jsou tu pro vás
nejsemsama.cz
Zázračné oleje jsou tu pro vás
Kdyby pokožka uměla mluvit, na kosmetické oleje by psala ódy. Jsou totiž přesně tím, co potřebuje, když je unavená a napjatá. Suchá, napjatá nebo citlivá pokožka si někdy žádá víc než běžný krém. Vlivem věku, stresu, hormonálních změn či počasí ztrácí pružnost, rychleji se dehydratuje a hůř drží vlhkost. Právě tehdy přichází ke slovu rostlinné
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Šílený Magnus Vasa se vrhl z okna za přízrakem
historyplus.cz
Šílený Magnus Vasa se vrhl z okna za přízrakem
„Jsi mi drahý, nikdy jsi mě nerozčílil,“ pronesl Gustav Vasa ke svému třetímu synovi Magnusovi. Měl o mladíka starost, varoval ho v dopisech před přílišným běháním, aby si nepolámal nohy. Tehdy ještě netušil, že prince bude ohrožovat mnohem závažnější zdravotní problém. Osud mu zprvu přál. Byl otcův oblíbenec, třetí v pořadí následníků švédského trůnu. Stejně jako
Hned po svatbě mu Hebká nasadila parohy?
nasehvezdy.cz
Hned po svatbě mu Hebká nasadila parohy?
Skandální tvrzení se šíří kuloáry. Herec ze seriálu Pod hladinou Marek Němec (45) už čtyři roky září zamilovaností vedle nové partnerky, nyní již manželky, Petry Hebké (42). Básnil, že má ženu, ktero