Syn mi ten test DNA daroval pod stromeček spíše pro zábavu, než že by mi měl přinést nějakou zásadní novinu. Přesto mě čekalo velké překvapení. Splnil se mi sen!

Odmalička jsem vyrůstala jako jedináček, sourozenec mi moc chyběl. Tajně jsem snila o tom, že mám mladšího bratříčka, nebo sestřičku, parťáka na celý život. Tatínek mi zemřel brzy a maminka už krátce po mých osmnáctých narozeninách.

I já mám jediné dítě, syna Matěje, ten měl ale toulavé boty. Oženil se za velkou louži. Zůstala jsem sama, manžel mě opustil už dávno, našel si jinou.

Provozovala jsem malou kavárnu, to byl můj svět, ve kterém jsem, když nepočítám pár kamarádek a psa Šmudlu, žila úplně sama.

Byl pro mě jako dítě, a když zemřel, trápila jsem se dlouho. Jak už to bývá, neštěstí nechodí samo. Přišla pandemie a já kavárnu neudržela. Ty dva roky, co jsme v této zemi více nežili, než žili, jsem se propadala do strašlivých depresí.

Jen legrace

Jediné, co mě drželo při životě, byl syn, který žil v Kanadě. Čekala jsem jako na smilování, kdy se ozve a pošle fotky vnoučat. Poznal, že mám starosti, a já mu přiznala, že je mi zle a kavárnu jsem musela zavřít.

Poslal mi na účet nějaký obnos, ten jsem si ale ponechala jako rezervu, kdyby bylo ještě hůř. A jako bonus mi jako dárek k Vánocům zařídil test DNA, že to je náramná legrace a přijdu na jiné myšlenky. Zkumavky mi prý přijdou poštou.

Nic jsem si od toho neslibovala. Udělala jsem všechno podle návodu a poslala na uvedenou adresu. Za měsíc mi přišel e-mail, ve kterém byla nějaká mně naprosto neznámá jména lidí, kteří měli být údajně mí příbuzní třeba z pátého kolena, roztroušení po světě.

Mezi nimi ale bylo jedno, které mě zaujalo. Jistá Anja z Německa. Shoda DNA byla vysoká, stálo tam dokonce, že to je můj sourozenec.

Nejsem sama!

Říkala jsem si, že to je nesmysl! Za několik dní mi to ale nedalo a nechala jsem si od firmy, která testy vypracovala, poslat kontakt na tu Němku. A dala si s ní schůzku. Už když jsme se uviděly, síla krve nezklamala.

Jak se ukázalo, byla utajené dítě mého otce, hřích z jeho pracovních cest v cizině. Najednou jsem měla nejen sourozence, ale i parťáka na novou, lepší kavárnu, kterou jsme si spolu pořídily.

Anja se totiž rozhodla přestěhovat za mnou do Prahy. Začal mi nový život. Každý den najdeme chvíli, kdy sedíme nad kávou a povídáme si. Doháníme ty dlouhé roky, kdy jsme o sobě nevěděly.

Anežka (55), Praha