Podivná žena mě zbavila nejen nevolnosti, ale také alergií, které mě trápily dlouhá léta. A stačilo na to záhadné listí a jedna obyčejná věc.

Byla jsem městské dítě bez pořádné imunity. Bylo mi osm let, když jsme poprvé přijeli za tetičkou na vesnici. Žila v chaloupce na okraji lesa. Tatínek říkal, že návštěva u ní pro mě bude to pravé dobrodružství a hlavně mi to posílí zdraví.

Jenže pobyt u tetičky byl pro mě za trest. Kadibudka na dvoře, kde se to hemžilo různým hmyzem a hlavně pavouky. Ze zvířátek jsem nadšená taky nebyla, zejména krocani mě děsili.

Nemohla jsem se dočkat, až sedneme do auta a pojedeme domů − do bezpečí, do paneláku uprostřed sídliště! Druhý den po našem příjezdu jsem se osypala, dostala teplotu a nemohla dýchat. Rodiče mě museli odvézt do nemocnice.

Už navždy nemocná?

Tak skončil můj pobyt na venkově u tetičky, od kterého si rodiče tolik slibovali. Uběhlo mnoho let, mně bylo pětatřicet a vypadalo to, že se kvůli svým alergiím a neduživosti nikdy nedočkám potomka.

Tehdy zemřel můj otec a jeho přáním bylo ležet na hřbitově v rodinném hrobě na tom děsivém venkově. Na jeho pohřeb jsem musela jet já, protože matka byla už hodně nemocná. Zásobila jsem se prášky, abych přežila. Bylo to ještě horší, než jsem čekala.

Zkolabovala jsem přimo na hřbitově uprostřed kytek. Najednou jsem nemohla dýchat. Odnesli mě do hřbitovního domku, kde se mě ujala nějaká neznámá žena, která byla náhodou na hřbitově. Divná bytost.

Vnutila mi nějaké listí, abych ho žvýkala, bylo hořké, a pak smíchala teplou vodu se solí. Do toho roztoku jsem měla ponořit nos a lehounce nasávat. Najednou se mi dýchalo líp.

Jak znovuzrozená

Postavilo mě to na nohy. Žena mi pak poradila, abych si takový roztok dělala každý den hned ráno na lačný žaludek, že mě to dá dohromady. Měla pravdu. Časem jsem se většiny potíží zbavila. A stačila mi k tomu obyčejná sůl. Tu ženu jsem už nikdy nepotkala.

Škoda, moc ráda bych jí poděkovala. Nejen za sebe, ale i za to, že mám dnes dvě zdravé děti.

Helena (56), Klatovy