Domů     Jestlipak barborky letos pokvetou?
Jestlipak barborky letos pokvetou?
3 minuty čtení

Toník se mi líbil už na základní škole. Ale bylo to marné, oženil se s dívkou z města. Zbyly mi jen oči pro pláč. Osud mi dal ale šanci…

Stále častěji jsem chodila k oknu a koukala ven. Cesta, která se vinula od lesa loukami až k naší polosamotě, byla prázdná jako popůlnoční nádraží. Zmocňovalo se mě zoufalství. Tolik jsem ho chtěla vidět.

Přitom na svatou Barboru se u nás pokaždé objevil s kytičkou třešňových větviček. Máma říkávala: „Jestlipak do Štědrého dne vykvetou?“ a usmívala se na mě spiklenecky.

Měla na mysli tu pověru, že pokud větvičky zvané barborky kvetou ve váze na Štědrý den, svobodná dívka z domácnosti se napřesrok vdá. Většinou nevykvetly. A já byla v osmatřiceti na ocet. A ještě ke všemu tajně zamilovaná jako puberťačka.

„Proč pořád chodíš k tomu oknu?“ povídá máma. Jen jsem mávla rukou. A přidala: „Těším se, až začne pořádně sněžit.“ Máma, že se brzy dočkám. Jenže sníh mi byl ve skutečnosti úplně ukradený. Kde jenom vězí Toník?

V rozpacích

Toník byl spolužák ze základky. Byla jsem do něj tajně zamilovaná už tehdy, ale byla to marnost nad marnost. Oženil se s nějakou holkou z města, říkalo se, že byla krásná jako obrázek a že ho podvedla. Takže na ženské zanevřel.

Netušil a ani nemohl, že ho mám ráda už od školy a že si asi nikdy netroufnu mu to říct. Občas zašel k nám na samoty, protože naše rodiny se znaly odjakživa a mí rodiče ho měli rádi. Dnes měl zpoždění.

Tolik jsem se těšila, svoje nejlepší šaty oblékla, všechno zbytečné. K večeru se rodiče vydali na návštěvu k tetě, mámině sestře, a tak jsem doma osaměla. Venku už se zešeřilo. Teprve pak se na cestě objevilo povědomé embéčko.

Za chvíli si už Toník oklepával sníh z bot a kabátu a podával mi třešňové větvičky. V kamnech hučel oheň. Uvařila jsem čaj, přistrčila k němu zrovna upečené perníčky.

Tak trapné

Pak už jsme tonuli ve strašlivých rozpacích. „Co doma?“ blábolila jsem to první, co mě napadlo. „Dobrý,“ odvětil. „Chutnají ti perníčky?“ vypravila jsem ze sebe zmučeně. „Dobrý,“ breptl. Bylo to tak trapné, že se mi ulevilo, když jsem ho vyprovodila k autu.

Zdvořile jsme se rozloučili. Navlékl si na prst kroužek s klíčky od auta a frajersky jimi točil, až zapadly kamsi do závěje. Vyjekl: „Ježíšmarjá, to nikdy nenajdu!“ Donesla jsem dvě lopaty, navlékla se do bundy a dali jsme se do pracného hledání klíčů.

Po hodině jsme to vzdali. Promočení a unavení jsme se vrátili k rozehřátým kamnům a zabalili se do dek. Pak už jsme to nevydrželi a dali se do smíchu. „Jako by si příroda nepřála, abych odtud odešel,“ odvážně nadhodil Toník.

Konečně jsme si začali normálně povídat. Náš příběh mohl začít. A když barborky na Štědrý den krásně rozkvetly, bylo jasné, že budeme spolu. A stále jsme.

Lenka (67), Břeclavsko

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka