Ze spaní mě probudilo děsivé stvoření. Mělo rohy a ocas. Místo do pekla mě vyvedlo ven z domu. Najednou se ozvala rána jako z děla.

Bylo to tehdy v předvánočním čase, kdy chodí čert a Mikuláš. Byla jsem ještě malá holčička. Tenkrát mě hlídala babička, která bydlela v malém domku, kolem kterého pobíhalo všelijaké zvířectvo – husy, slepice, kočky i starý pes Azor. Bývala jsem tam moc ráda.

Byl strašný

Večer pobíhalo po vsi plno čertů i andělů a já jim recitovala básničky. A dostala za to různé dobroty. Byl to kouzelný čas. Když mě babička ukládala do postele, ještě jsme si o tom zážitku povídaly.

Dala mě spát, a sama odešla do kuchyně. Usnula jsem. Probudilo mě ale zaskřehotání u ucha: „Vstávej!“ Otevřela jsem oči a ochromil mě strach. U postele stál čert. Byl strašný! Horší než všichni, které jsem večer viděla.

Rozplakala jsem se hrůzou, protože jsem byla přesvědčená, že mě strčí do pytle a odnese do pekla. Ani jsem nebyla schopná volat babičku. Chytl mě za ruku a táhl za sebou z pokoje.

Bouchla kamna

Minuli jsme kuchyň, doufala jsem, že mě babička zachrání, spala ale tvrdě u stolu nad rozečtenou knihou. Čert mě táhl z domu ven, třásla jsem se hrůzou. A najednou se ozvala rána. Celý dům se otřásl.

Příšerně jsem se lekla, upadla na zem a začala křičet. Čert se dal na útěk a zmizel v blízkém lesíku, jako by se propadl do země. To už vyběhla z domu babička celá vyděšená a začali se sbíhat sousedi. Jak se ukázalo, bouchla kamna v ložnici, kde jsem spala.

Celá místnost byla plná sazí a babička děkovala bohu, že jsem odtud včas utekla. Neřekla jsem jí, že měla děkovat spíš čertovi, který mě odtud vyvlekl. Moc by mě zajímalo, kdo to tehdy byl. A jak mohl vědět, že ta kamna bouchnou?

Kateřina (59), Písek