Domů     Vyzývám sousedku na souboj
Vyzývám sousedku na souboj
4 minuty čtení

Já jsem mírumilovná osoba, jen se mě nesmí nikdo dotknout, natožpak pořád do mě rýt. To se pak neznám.

Všechno v mezích slušnosti i zákona. Toho se držím, stejně jako hesla, že s poctivostí nejdál dojdeš. Někomu to prý nefunguje, ale nejsou to jenom vytáčky? Hádky nevyhledávám, protože jsem si jich užila v dětství až dost a dobře viděla, že to nikam nevede.

Kdo začal?

Lidé se nakonec rozhádají tak vehementně, že spolu přestanou mluvit a pak i žít. Ano, to mám z naší rodiny. Naši byli permanentně v sobě. Ať už se řešilo, že je třeba opravit střecha, kapající kohoutek nebo věčně rozházené boty ve verandě.

Stačila první věta a už to jelo. Nekonečný řetězec silných slov a já pak už věděla, jak to skončí. Prostě někdo praští za sebou dveřmi. Máma se uklidí do kuchyně, táta vyrazí rovnou ven a praští za sebou ještě brankou. Kdo začal, je úplně jedno.

Máma se uklidňuje vařením, táta s kumpány u pivka. Tehdy ještě u nás byla hospoda skoro na každém kroku, dneska už je to jiná. Faktem je, že ve výsledku to z kuchyně vonělo, zatímco když se táta vrátil z hospody, bylo z něho cítit pivo a byl nasáklý kouřem.

Máme to jinak

Tyhle vjemy mám zasunuté do podvědomí. Zatímco vůně kuchyně mě vždycky uklidní, smrad hospod mě znejistí. Naštěstí mám doma chlapa, který pivo zrovna nemusí. To pivko si dá, třeba k husičce, kterou já rozhodně zalévám dobrým červeným, ale tím to hasne.

Já mám ráda chlapy, kteří voní. Ne že by byli nastříkaní voňavkou, ale čistotou. A můj milovaný Jindra má ještě další přednost. Nemá rád hádky. Na děti občas zvýšil hlas, ale respekt si tím nezískal, tak takové pokusy o usměrnění našich ratolestí vzdal.

Já jim domlouvala, on promlouval. Říkaly tomu „tatínkovy přednášky“ a vždycky se u toho tak usmívaly, že by někdo prchlivější ruku neudržel. Jindra ji udržel. Vidíte, z našich dětí vyrostli slušní lidé.

Takové nadělení

Klid, který jsme mívali, skončil, když si na sousedním pozemku postavil nový soused dům. Místo dvojdomku, který nám kdysi úřady vnutily postavit, vedle nás vyrostla moderní ekologická krychle.

A dokonce se tahle stavba lišila od toho, co jsme viděli na plánech. K čemu tak asi potřebovali naše vyjádření, když jim úřad dovolil postavit něco jiného? Manžel prohlásil, že se s tím musíme smířit, protože přece nebude válčit se sousedy.

„Chceme mít klid, tak to necháme být,“ mávl nad tím rukou. Jen jsem zaslechla sousedku, jak jakési návštěvě vykládá, že tu jejich vilu hyzdí ta barabizna vedle. Myslela náš dům!

Já to tak nenechám

Sousedka si v předzahrádce vysadila nějaké rododendrony, jako by jim snad jižní slunce pálící skoro celý den nevadilo.

Zase nějaké kamarádce vykládala, jak si musí udělat radost a že bude mít před domem rozkvetlou zahradu, když my máme jen tupý živý plot s ptačím zobem. Asi sousedce vůbec nevadilo, že ji můžeme slyšet. Hulákala na celé kolo ty své jedovaté poznámky.

A já si řekla, že se nikdo nebude jen tak navážet do našeho domečku, do našeho plotu, do nás, do mě! A vyzvala jsem sousedku na souboj. Jindru jsem přesvědčila, že si před dům zasadíme magnolii. „Nejsme v Japonsku,“ chabě namítl, ale pak souhlasil. O tom, že vedu boj se sousedkou, jsem pomlčela.

Vyhrála jsem

Už druhý rok bylo jasné, že jsem zvítězila. Naše magnolie byla obsypaná květy, sousedčiny rododendrony skomíraly, rezly a vůbec se jim nedařilo. „Tak se jí zeptej,“ slyšela jsem přes plot hlas sousedčiny kamarádky. „Ani náhodou!“ sykla sousedka.

„Asi tomu rozumí,“ nevzdávala to její kamarádka. „Oni jsou takoví divní,“ vzpouzela se sousedka. „Divné je spíš tohle umírající rezavé křoví,“ zasáhla ji kamarádka. Druhý den ale u branky naše sousedka zazvonila.

„Krásně vám to kvete, co s tím děláte?“ zeptala se. A já vyhrála! Už neslýchám ty jedovaté poznámky na naši adresu. Kamarádkami nejsme, ale já ráda poradím i sousedce, která byla tak protivná.

Marie R. (66), Kladno

Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika