Nebe mi dalo znamení, že mám věřit v lepší budoucnost! Pokaždé, když jsem byla v úzkých, bylo moje přání vyslyšeno.

Přání vyslovené ve chvíli, kdy vidíme padat hvězdu, se skutečně splní. Není to jen pouhá pověra. Ale sama bych tomu možná nevěřila, kdybych to nezažila na vlastní kůži. A to hned třikrát! Vždy, když jsem propadala beznaději, se ke mně osud zachoval vstřícně.

Když padá hvězda

Třikrát v životě jsem se přesvědčila o tom, že na jednom jevu, označovaném obecně za pověru, něco opravdu je. Říká se, že pokud spatříme padající hvězdu, máme si něco přát, a ono se nám to pak doopravdy vyplní. Já jsem měla tři taková přání a skutečně se mi splnila.

Měla jsem zlomené srdce

Bylo mi tenkrát krátce po třicítce, když mě opustil přítel, se kterým jsem plánovala strávit celý život. Moc jsem ho milovala a věřila jsem, že spolu budeme už napořád. Po rozchodu jsem upadla do smutku a uzavřela jsem se do sebe.

S nikým jsem se nechtěla vídat. Léčila jsem si zlomené srdce tím, že jsem vzpomínala na všechno hezké, co se mi přihodilo v minulosti. Vzpomněla jsem si přitom i na Martina, svého prvního kluka. Toho jsem pro změnu kdysi opustila já. Pak jsem si to vyčítala, ale už bylo pozdě.

První přání

Jednou v srpnu, když byla jasná noční obloha, jsem spatřila, jak padá hvězda. Uvědomila jsem si, že bych si něco měla přát, a chtěla jsem, aby se ke mně Martin někdy vrátil. Je to k neuvěření, ale za tři týdny se mi můj první přítel skutečně ozval. Našel si mě přes jednu naši společnou známou.

Toužila jsem po miminku

Nebyl zadaný, stejně jako já. Netrvalo to dlouho a zjistili jsme, že k sobě opravdu patříme. Martin už se mnou zůstal a do roka jsme se vzali. Chtěla jsem mít dítě jako většina žen. Zdálo se však, že mi to nebude dopřáno. Nedařilo se mi přijít do jiného stavu. A s přibývajícím věkem se zmenšovala šance na početí.

Tatínek těžce onemocněl

Opět mi ale pomohlo samo nebe. Zase jsem jednou pozdě večer viděla padat hvězdu a přála jsem si miminko. Do měsíce jsem otěhotněla a potom v pořádku přivedla na svět syna. Do třetice pak padající hvězda zafungovala, když onemocněl můj otec. Vypadalo to s ním hodně špatně a lékaři mu dávali jen minimální šanci.

Zázraky se dějí

Už jsem se s ním v duchu loučila a smiřovala se s jeho smrtí, když jsem znovu spatřila padat hvězdu! A moje přání, ať se otec uzdraví, bylo také vyslyšeno. Žil potom ještě dalších patnáct let.

Dnes vím, po všech těchto událostech, že nemáme nikdy ztrácet naději a že zázraky opravdu fungují. Stačí jen vidět padat hvězdu a vyslovit své největší přání.

Radka J. (60), Sokolov