Netušila jsem, že se ve mně mohou probudit věštecké schopnosti. Jednou jsem se zadívala na dno kávy a zřetelně uviděla budoucnost.

Zdálo se, že to bude jen další obyčejný den. Ráno jsem vstala, udělala si kávičku, posadila se ke stolu a u šálku voňavého moku se probírala do nového dne. Bylo chmurné počasí. Co také čekat od podzimu že!

Bylo to prostě typické dušičkové počasí! Do práce se mi nechtělo. Manžel vstával až po mně, měl to štěstí, že začínal o hodinu déle. Záviděla jsem mu, že se může ještě povalovat. Nesnášela jsem svou práci.

Podpírala jsem si hlavu u rukou, popíjela a přemýšlela, co vše musím ten den udělat. Odbila sedmá. Rychle jsem na sebe naházela oblečení, sbalila věci do kabelky a chtěla vyběhnout ven.

Pohled do hrnku

Vyklopila jsem do sebe v rychlosti zbytek kávy a při pokládání hrnku na kuchyňskou linku, mě zarazil pohled na jeho dno. Z něj se na mě šklebila hrozivá lidská lebka. Zarazila jsem se.

Čím déle jsem se dívala na obrázek v kávové sedlině, tím více mě pohlcovalo neblahé tušení.

Nakonec jsem hrnek postavila do dřezu a vyrazila. Tu lebku jsem ale měla před očima stále, v práci jsem to řekla kolegyním. A jedna vytřeštila oči: „Něco se stane!“

Vycházejí

Okamžitě jsem volala rodičům. Byli v pořádku. Najednou zadrnčel telefon. Dozvěděla jsem se, že manžel měl nehodu. Okamžitě jsem běžela do nemocnice. Šlo mu o život. Chtěla mi kávová zrníčka říci, že je ve smrtelném ohrožení?

Byl obraz lebky něco jako varování z podsvětí? Nakonec vše dopadlo dobře. Od té chvíle si ale dávám pozor na obrazy, které se mi zjevují na dně dopité kávy. Mé věštby mi totiž stále vycházejí, což děsí nejen mě, ale i mé blízké.

Jitka (63), České Budějovice