Domů     O kočičím přátelství, pevném jako skála
O kočičím přátelství, pevném jako skála
3 minuty čtení

Moje dcerka Anička si, když byla malá, velice přála kočičku. Neměla jsem srdce odmítnout, a tak se malá Bibi stala členkou rodiny.

Když byla dcera Anička malá, hodně stonala. Chodila jsem s ní po doktorech. Bývala z toho smutná, a tak jsem se jí snažila vyplnit, co jsem jí na očích viděla. Když si přála kočičku, byl to pro mě zákon.

Chceš kočičku, budeš mít kočičku. Mirek z toho byl celý špatný. „Cože? Kočku?“ vyvalil oči. „A když si bude přát krokodýla, koupíme jí krokodýla? A co když bude chtít pantera? Brzdi, Vladěno, brzdi.“

Jakmile mu však Anička vyšplhala na klín, dala pusu a zaškemrala, že by moc chtěla mourovatou kočičku, tál jako máslo, uložené mimo ledničku. „Dobře, ale bude žít venku, na zahrádce,“ spíš zaprosil, než zavelel. „Sláva!“ zajásala dcerka. „Bude kočička!“

Slabá na plíce

Bylo hezké sledovat, jak roztomilé kotě pije mlíčko a Anička jej nábožně pozoruje. Misku mu položila rovnou do kuchyně, kdepak ven. Mirek se neodvážil říct ani slovo protestu, zejména když nás naše dítě poučilo, že je blízko silnice a že by se o kočičku bála.

Večer kotě, které dostalo jméno Bibi, skočilo Aničce do postele a uložilo se jí k hlavě. Anička si Bibi zamilovala, bohužel se zároveň stalo něco, s čím jsme nepočítali. Propukly u ní záchvaty prudkého kašle. Byla, což se nevědělo, alergická na kočky.

Doktor mi to vyčetl, prý jsme se s ním měli poradit, než jsme si zvíře pořídili. Anička je slabá na plíce, dalo se čekat, že budou problémy. Býval by nám to včas vymluvil. Ale na to už bylo pozdě.

Nezbývalo než Aničce vysvětlit, že kočka musí z domu – nejlépe k babičce do Hlučína.

Do náruče

Anička plakala tak, že mi to málem utrhlo srdce. Nebylo ale zbytí. Mirek odvezl kočičku ke své matce, která byla na kočky zvyklá, měla jich pět a šesté se nebránila. Dceřiny záchvaty kašle se naštěstí zmírnily.

Začátkem docházky do první třídy ještě bývala často nemocná, zanedlouho se zlepšilo i to. V listopadu, na její narozeniny, jsme plánovali cestu za tchyní do Hlučína. A samozřejmě i za Bibi. „Už mě nepozná,“ naříkala holčička.

„Neviděla jsem ji tři čtvrtě roku, určitě na mě zapomněla. Ani si mě nevšimne.“ Chlácholili jsme ji, že ji Bibi pozná na první pohled, ale v hloubi duše jsme si tím pochopitelně jisti nebyli.

Když Anička otevřela dvířka babiččiny zahrádky plné jabloní, napjatě pátrala očima, kde by mohla kočka být.

Ta se hned ukázala. Spokojeně trůnila ve společnosti kočičích kamarádek. Když však zavrzala dvířka, strnula, zaostřila, potom vyskočila, tryskem se rozběhla k Aničce a skočila jí do náruče. Slzám se neubránil dokonce ani Mirek.

Vlaďka (63), Mariánské Lázně

Související články
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka