Podivný muž se objevil u našich dveří noc před smrtí mého otce. Chtěl koupit známku z jeho vzácné sbírky. Otec ji ale neprodal za žádnou cenu. Ani po své smrti!

Když si vzpomenu na události, které se staly den před smrtí mého otce, ještě dnes se třesu. Otec stonal už více jak týden v posteli. Lékaři přesně nevěděli, co mu schází.

Blížil se mu už devátý křížek a jeho tělo vypovídalo službu. Zvonek řinčel vytrvale! Bylo krátce po půlnoci! Ve dveřích stál podivný muž. Kdyby byl někde poblíž cirkus, řekl bych, že to byl někdo ze šapitó.

Na hlavě měl černou buřinku, na sobě brčálově zelený kabátec a šátek citronově žlutý. Nejpodivnější byla ale jeho tvář. Byla smrtelně bledá, zdála se až průhledná. Jedinou živou částí obličeje byly oči. Hořely jako dvě kostelní svíce.

Dnes zemře?

S krajní nelibostí jsem ho vpustil dovnitř. Uvedl jsem ho do pokoje, kde ležel můj otec. Poslední dny skoro vůbec nemluvil, nechtěl jíst a zajímala ho jen alba známek, které sbíral celý život. Rozmluva s mým otcem zabrala neznámému jen několik minut.

Pak se objevil v mém pokoji. Vypadal velmi rozčilený, ale při pohledu na mě se pokusil vyloudit shovívavý úsměv. „Jedná se o jedinou známku. Má červenou barvu a pochází z jednoho indického ostrova, kdysi anglické kolonie,“ říkal.

Věděl jsem přesně, o jakou známku jde. Byla to pro mého otce tak vzácná známka, které si cenil jako by to byl slavný modrý mauricius. „Váš otec je jako beran, ne a ne mi známku prodat. A přitom nabízím takovou sumu. Zajistila by vás hmotně jako dědice!“ chrlil ze sebe.

„Váš otec dnes zemře, ta známka patřila kdysi mému otci. Prodal ji vašemu otci za pakatel. Já ji chci zpátky!“ Byla to lákavá nabídka, já ale nemohl ustoupit. Spíš mě vyděsilo to, co řekl. „Váš otec dnes zemře!“ Vyslovil to, jako by si tím byl naprosto jistý.

Červená známka

Muž se zakabonil. „Nemám už mnoho času, blíží se jedna po půlnoci. Znovu vám nabízím šestimístnou cifru!“ Pousmál jsem se a vyprovodil ho z bytu. Rána se můj otec nedožil. Teprve pár dnů po pohřbu jsem měl čas listovat jeho ohromnou filatelistickou sbírkou.

Nalistoval jsem albem do míst, kde byla na straně jen jediná červená známka. Ona vzácnost z anglické kolonie. Překvapilo mě, že není vůbec hezká. Na následující noc nezapomenu.

Noční rozhovory

Z otcova pokoje byl slyšet rozhovor. Ze začátku jsem si myslel, že se mi to všechno jen zdá. Když jsem se ale do hovoru zaposlouchal, rozeznal jsem hlas svého otce.

Ten druhý připomínal hlas toho podivína, který chtěl koupit červenou známku. Hovor se opakoval každou noc. Hádali se o prodej červené Indie, otec nechtěl povolit. Pokaždé, když jsem do jeho pokoje vešel, hovor ustal.

Myslel jsem si, že blázním. Nakonec jsem se známku rozhodl prodat já sám, tu noc hovory v otcově pokoji navždy utichly. Prodej známky mi zajistil tolik peněz, že jsem se mohl na čas vystěhovat do Kanady a tam začít nový život.

Petr (57), Pardubice