Držím ho za ruku a snažím se ho utěšit. Sama mám však na krajíčku, když vidím, jak je můj syn zbitý, nesoběstačný a zoufalý. Protože mu tak ublížili!

Stále si říkám, jestli to bude jako dřív. Jestli se Filip postaví na nohy. Sedí na vozíčku, jedna ruka ho prakticky neposlouchá, hlava mu občas padá. Aspoň ty modřiny z obličeje už zmizely. A díky bohu Fíla už poznává lidi kolem sebe.

Jen ho trápí krátkodobá paměť. Neví, co měl k snídani. Když ho navštíví naše dcera a my přijdeme po ní, na otázku, o čem si povídali, odpoví: „Vždyť tu nebyla.“

Vymodlený syn Filípek

Filip se narodil, když mi bylo 44 let. Jeho sestra je o 10 let starší, takže on byl trochu hýčkaný benjamínek. Dlouho jsme se pokoušeli o dítě a nakonec to vyšlo. Dbali jsme na to, aby obě naše děti byly slušně vychované.

Aby se nejen snažily ve škole, ale aby třeba měly i sociální cítění a aby pomáhaly druhým. Což se nám podařilo. Hanka i Filip vždy platili za dobře vychované děti. To nám všichni říkali.

Osudný večer, který nám zničil život

Byl to nešťastný den, který přitom začal tak krásně. Filip měl státnice, které zvládl na výbornou. Šli jsme jako rodina na oběd, večer jsme nechali synkovi, ať tu parádu oslaví s kamarády.

Šli do nějakého baru, kde se samozřejmě popíjelo, nikoli tak, že by se ale někdo zpil do němoty. Jak jsme se dozvěděli, parta odcházela z baru ještě před půlnocí. V tu chvíli narazili na tu bandu. Opilci, kteří se chtěli dostat do onoho baru.

Protože ale byli neurvalí, měli smůlu, vyhazovači je nepustili. Snad ta zlost, která v nich byla, je vyprovokovala k tomu, aby začali napadat lidi před oním podnikem. A náš Filip, tolik hájící spravedlnost, nemohl mlčet. Bohužel pro něj i pro nás nezůstalo jen u slov…

Doplatil nakonec na svoji dobrotu

Někdy si vyčítám, že jsme Filipovi tak kladli na srdce, aby se zastával slabších. To udělal. Když viděl, jak jeden kluk leží na zemi a ti prevíti jej kopou, zasáhl. Kamarádi se ho snažili od dobrého úmyslu odradit, ale bylo pozdě. Pozornost se upřela na něj.

Vznikla z toho rvačka. I když Filipovi přišli ostatní na pomoc, protivníci měli velkou sílu. Syn dostal pár kopanců do hlavy. Policie sice byla rychle na místě, bohužel pár úderů stačilo k fatálnímu zranění.

Zachránil mu život, svůj ohrozil

Jakmile útočníci slyšeli houkačky, začali utíkat. Přivolaná sanitka přijela vzápětí, odvezla zraněné. Jak jsme zjistili, na operaci šel nejen syn, ale i napadený muž.

Jemu prý Filip zachránil život, i když za jakou daň… Sám to odnesl a já si dnes říkám, jestli to za to stálo, když svého synka vidím, v jakém je stavu.

Oni nám to stejně nevynahradí

Ty grázly chytli asi do čtvrt hodiny. Soudy nejsou u konce, teď ti prevíti samozřejmě svého činu litují. Co je nám platné, když by platili velké peníze, pokud náš syn bude mít zpackaný život?

A že oni ani peníze na všechny výdaje, které máme a budeme mít, mít nebudou. Upřímně teď myslím na to, aby se syn uzdravil. Aby vstal z vozíku. Aby nebyl zpomalený, protože je prostě jiný. I to je bolavé. Chci, aby byl soběstačný.

Udělal vysokou školu na výbornou, ale není mu to moc platné, protože v takovém stavu nemůže vysněný obor ani vykonávat. Strašné!

Diana P. (69), Prostějov