Poznala jsem ho už rozvedeného a máme dvě děti. Jeho k nám pravidelně chodily a dostávaly stejné dárky jako ty naše. Nyní to bylo jinak.

Starostlivý otec a hodný manžel. Tak nějak bych mohla charakterizovat svého muže. Naše dlouhé manželství prověřil čas. Nikdy mě nezklamal ani nepodtrhl. Jenže v poslední době jako kdyby ho někdo vyměnil. Jako by byl někým jiným! Docela jsem ho nepoznávala a nechápala, co se to děje.

Změnil se

Začal mluvit stále jen o svých dětech z prvního manželství. Vypadalo to, že snad umírají hlady či co. Jeho kluci už byli dávno dospělí a oba slušně vydělávali. A dokonce jsem si byla jistá, že ze svého otce peníze netahají, naopak.

Vždycky, když k nám přišli, něco přinesli. Třeba čokoládu nebo kafe. Říkala jsem jim, ať si nedělají škodu, ale vždycky jen mávli rukou. Naši společní potomci byli taky takoví.

Se svými nevlastními bratry se dobře snášeli, i když se dohromady nijak moc nekamarádili. Vždyť taky byli o dobrých deset mladší, tak měli úplně jiné zájmy. Já mezi nimi rozdíly nikdy nedělala. Všechny děti dostávaly dárky ve stejné hodnotě a vnoučata také. Jenže teď bylo najednou všechno jinak.

Manipulovala s ním

„Co ti je do toho? Jsou to moji kluci, tak co!“ odpovídal mi vždycky manžel, když jsem se ho zeptala, kam zmizely peníze z naší společné vkladní knížky nebo proč mi nedal důchod na živobytí. Vrtalo mi hlavou, proč se tak změnil.

Potom jsem náhodou vyslechla jeho telefonický rozhovor s bývalou ženou. S tou, které roky nemohl přijít na jméno. Omlouval se jí a žadonil jako malý kluk. Vyčítala mu kdeco. I to, že si nikdy nikoho po jejich rozvodu nenašla.

Že je teď nemocná a že synům kvůli malému důchodu nic neodkáže. Nevěřila jsem vlastním uším. Vždyť ta ženská nebyla bez chlapa snad jediný měsíc! I ten rozvod byl kvůli jejím četným nevěrám.

Hlad mu změnil názor

S manželem jsem se pohádala, ale bylo to marné. Stál si na svém. Dětem prý musí vynahradit neúplnou rodinu. Tak jsem udělala totéž. Vynahradila jsem našim dětem jejich bláznivého otce. Zrušila jsem spoření, dala jim svůj důchod.

Nechtěly to, ale já je přemluvila. K nedělnímu obědu jsem dala muži jenom brambory. Ten koukal! K večeři měl jen chleba s marmeládou. Bez másla, je přece drahé. Šel rovnou šmejdit do spíže, ale ani tam nic nenašel. O to jsem se postarala.

Moc dobře jsem ho znala, a tak se připravila na léčebnou kúru. Rozdávání ho najednou přešlo. Hlad byl silnější! Ne že by to uznal, ale usmířili jsme se. Všem dětem jsme založili spoření. Aby po nás něco měly. Ale všichni stejně.

Božena P. (67), Litvínov