Užívala jsem si poklidného všedního života. To se ovšem během několika vteřin změnilo. Díky tomu dramatu se mi otočil svět vzhůru nohama.

Vdávala jsem se z lásky, dlouho mi ale nevydržela. Můj muž nás jen krátce po narození dcery opustil. Zůstaly jsme samy, celých osm let. Tehdy byly prázdniny a my jely na návštěvu k přátelům na chatu. Pozvali nás na grilovačku a dcera se těšila, jak si pohraje s jejich dětmi.

Poslední úsek cesty byl náročný, vždycky mě děsil, projíždělo se kolem řeky po takové nebezpečné cestě. Nikdy jsem nechtěla v těch místech řídit. Po dešti jsem se bála i na místě spolujezdce.

Tentokráte jsme jeli v autě já, moje kamarádka Jiřina, její manžel Pepík a moje dcera Evička.

Šťastná náhoda

Pepík byl dobrý řidič, ale já přesto v tom místě zavřela oči. Jiřina se mi smála. Během dalších vteřin se ale už nesmál nikdo. Sklouzli jsme po té nezpevněné silnici a nezadržitelně sjížděli do řeky. Auto se začalo naplňovat vodou, ani nevím, jak jsem vyplavala na hladinu.

A tam jsem propadla panice. Moje dcera zůstala v autě! Začala jsem se potápět, ale nedařilo se mi ji vytáhnout. Kdykoli jsem vyplavala, křičela jsem o pomoc jako na lesy. Pepík zachraňoval svou ženu, která taky uvízla pod hladinou.

Jako v mlze jsem zahlédla přijíždět hasičské auto. Bylo neuvěřitelné štěstí, že právě jeli kolem z nějakého zásahu. A pak jsem spatřila postavu muže, který skočil do vody a zmizel pod hladinou.

Dětská láska

Vynořil se i s Evičkou, byla v bezvědomí. Do nemocnice s ní odletěl vrtulník. Musela jsem za ní. „Já tě odvezu!“ uslyšela jsem zachránce svého dítěte. Nebyl to hasič, jak jsem si až dosud myslela, byl to prostě jen muž, který jel také náhodou kolem.

Skočila jsem za ním do auta a myšlenkami byla jinde. Až když jsem se v nemocnici dozvěděla, že je dcera mimo ohrožení života, začala jsem normálně myslet. A najednou mi to došlo. To je přece Jirka! Moje láska ze školky!

V mládí jsme se sice minuli, ale nakonec jsme se takovou zvláštní náhodou zase našli.

Alena (59), Děčín