Domů     Proč musel tak špatně skončit?
Proč musel tak špatně skončit?
2 minuty čtení

Radek byl můj starší bráška. Velký ochránce. Měla jsem v něm oporu. Po celý život. Bohužel ten jeho.

Radek byl jiný než puberťáci v jeho věku. Nikdy jsem nevycítila, že jsem otravný harant, když mě musel pohlídat, jít se mnou na pouť, vyzvednout ze školy, zatímco by mohl běhat venku s kamarády.

Nejmilovanější bráška

Když jsem se narodila, tak se prý tatínka stále ptal, kdy se půjde podívat na sestřičku do nemocnice. Když šel do deváté třídy, hrdě doprovázel svoji sestřičku do první.

Sice se říká, že dítě dospěje až tehdy, kdy přijde o rodiče, já ale měla vždy pocit, že ochrannou ruku nade mnou drží právě Radek. Můj nejmilovanější bráška.

Byl hrdina, který mne chránil

Pamatuji si, když si jednou starší žáci počkali na nás mladší před školou a chtěli, abychom jim dávali nějaké peníze, co jsme u sebe měli. Báli jsme se to říct doma. Jednou ale kolem jel Radek. Bylo mu tehdy už 19, mně 11 let.

Vystoupil z auta, a když zjistil, co se děje, všechny se svým kamarádem srovnal. Nejen pro mě, ale i pro mé spolužáky byl brácha hrdina. A tehdy mi řekl, že kdykoli mi bude někdo ubližovat, mám mu to říct a on si to s ním vyřídí.

Kde jsi, když tě potřebuju?

„Můj, bráško. Radečku. Můj muž mě podvádí, když to chci řešit, jen se mi vysmívá. Srdce mi krvácí bolestí. Tolik bych chtěla, abys tu byl.“ Tyto řádky píšu, bohužel, do nebe. Radek tu není, aby mi byl oporou.

Bylo mu 25 let, když se jednoho dne, navíc na Vánoce, nevrátil domů. Našli jeho bezvládné tělo na jedné zřícenině.

Co se mu tehdy mohlo stát?

Zpočátku měli podezření na vraždu, že ho někdo strčil a on spadl. Měly tam být divné stopy, které naznačovaly souboj. Jenže pak se vše svedlo na nešťastnou náhodu. Nevěřím tomu, a o to bolestivější vše je, že nevím, co se stalo. Jestli bráška netrpěl.

Když pro mne vždy vše vybojoval. Snad se jednou setkáme. Někde nahoře. Tolik bych mu toho chtěla říct.

Klaudie L. (57), Děčín

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.