Radek byl můj starší bráška. Velký ochránce. Měla jsem v něm oporu. Po celý život. Bohužel ten jeho.

Radek byl jiný než puberťáci v jeho věku. Nikdy jsem nevycítila, že jsem otravný harant, když mě musel pohlídat, jít se mnou na pouť, vyzvednout ze školy, zatímco by mohl běhat venku s kamarády.

Nejmilovanější bráška

Když jsem se narodila, tak se prý tatínka stále ptal, kdy se půjde podívat na sestřičku do nemocnice. Když šel do deváté třídy, hrdě doprovázel svoji sestřičku do první.

Sice se říká, že dítě dospěje až tehdy, kdy přijde o rodiče, já ale měla vždy pocit, že ochrannou ruku nade mnou drží právě Radek. Můj nejmilovanější bráška.

Byl hrdina, který mne chránil

Pamatuji si, když si jednou starší žáci počkali na nás mladší před školou a chtěli, abychom jim dávali nějaké peníze, co jsme u sebe měli. Báli jsme se to říct doma. Jednou ale kolem jel Radek. Bylo mu tehdy už 19, mně 11 let.

Vystoupil z auta, a když zjistil, co se děje, všechny se svým kamarádem srovnal. Nejen pro mě, ale i pro mé spolužáky byl brácha hrdina. A tehdy mi řekl, že kdykoli mi bude někdo ubližovat, mám mu to říct a on si to s ním vyřídí.

Kde jsi, když tě potřebuju?

„Můj, bráško. Radečku. Můj muž mě podvádí, když to chci řešit, jen se mi vysmívá. Srdce mi krvácí bolestí. Tolik bych chtěla, abys tu byl.“ Tyto řádky píšu, bohužel, do nebe. Radek tu není, aby mi byl oporou.

Bylo mu 25 let, když se jednoho dne, navíc na Vánoce, nevrátil domů. Našli jeho bezvládné tělo na jedné zřícenině.

Co se mu tehdy mohlo stát?

Zpočátku měli podezření na vraždu, že ho někdo strčil a on spadl. Měly tam být divné stopy, které naznačovaly souboj. Jenže pak se vše svedlo na nešťastnou náhodu. Nevěřím tomu, a o to bolestivější vše je, že nevím, co se stalo. Jestli bráška netrpěl.

Když pro mne vždy vše vybojoval. Snad se jednou setkáme. Někde nahoře. Tolik bych mu toho chtěla říct.

Klaudie L. (57), Děčín