Domů     Nedokážu mu nikdy odpustit!
Nedokážu mu nikdy odpustit!
3 minuty čtení

Nikdy jsem nebyla přelétavá, první vážnou známost jsem prožívala v jednadvaceti letech. Mužům jsem ale moc nedůvěřovala.

Určitě to bylo špatným vzorem v podobě mého otce. Ten dost pil a ženami pohrdal. Vlastně jsem nikdy nepochopila mámu, že celý život snášela jeho manýry a šílený životní styl. Úplně mě děsilo, že mě něco podobného jednou taky potká. Takže jsem se držela dost zpátky a chlapy moc nemusela.

Byla to láska na první polití

Když jsem na jednom z koncertů potkala Pavla, všechna předsevzetí šla stranou. Úplně mě dostal, stačilo být v jeho blízkosti dvě hodiny a byla jsem ztracená. Prostě mě uhranul.

Ve vážné hudbě se orientoval, řekl mi spoustu nových věcí a uměl být neuvěřitelně vtipný, smála jsem se celou dobu. Nechtěně jsem na něj vychrstla půlku minerálky. Hned mi běžel pro novou. Od prvního okamžiku byl tak pozorný. Věci nabraly rychlý spád.

A já byla strašně šťastná. Patřil mi celý svět. Viděli jsme se za týden, pak hned další den a za dva měsíce jsme spolu bydleli.

Nikdo z blízkých mu nevěřil

Byla jsem zamilovaná a měla nasazené super speciální růžové brýle. Vznášela jsem se a nikdy si nepřipadala šťastnější. Po půl roce jsme se brali. Rodina z toho byla paf, zrovna tak moje kamarádky. Měly pocit, že o Pavlovi nic moc nevím.

Ale já nějak nepotřebovala znát jeho minulost, bylo přece důležité, jak se choval teď. Snažili jsme se o dítě, ale to pár let nepřicházelo. Probrečela jsem plno nocí. „To přece, miláčku, není to jediné.

Vždyť si žijeme tak hezky, jeden pro druhého,“ konejšil mě, ale mě to moc neuklidňovalo. Matkou jsem chtěla být vždy! I bez chlapa! A teď se mám obejít bez dítěte?

Zhroutil se mi svět

Dobře jsme se ale měli. Cestovali jsme po světě, koupili si vlastně všechno, co jsme si kdy přáli. Pomalu jsem se smiřovala s tím, že nám prostě nebude osudem přáno. Jenže pak jednou, když jsem byla sama doma, se vpodvečer ozval zvonek u našeho domu.

Tam stál patnáctiletý kluk. Bez váhání na mě vybalil, že by chtěl poznat svého otce. Než mi došlo, že myslí Pavla, docela mi to trvalo. Nechtěla jsem tomu uvěřit. „Pavel není doma,“ jen jsem ze sebe vysoukala. Ten kluk jen pohodil ramenem a procedil, že se tedy staví jindy.

Chyba je na mé straně

Byla jsem dost vykolejená z toho setkání. Večer se mi muž přiznal. Prý kdysi ulétl a nechtěl mě ranit tím, že bych věděla, že on děti mít může. K náhodné milence nic necítil ani necítí, prý vždy chtěl a stále chce být jen se mnou.

Je to už mnoho let, ale já se s tím nikdy nesrovnala. Dodnes jsem Pavlovi tu zradu nedokázala odpustit. Umřela pro mě nejen naděje na dítě, ale i láska k mému muži. Žijeme spolu, ale já tu zradu cítím den co den.

Miluše H. (57), Klatovy

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.