Vedla jsem hrozný život. Pila jsem až příliš a ten den se mi to málem vymstilo. Usnula jsem s cigaretou v ruce…

Když si děti založily své rodiny, zůstala jsem sama, protože se odstěhovaly příliš daleko. Manžel mě opustil, v práci jsem si nerozuměla s mladými kolegyněmi a nejlepší kamarádka mi zemřela. Krátce nato mi umřel i pes, jediná bytost, kterou jsem ještě měla.

Nesla jsem to těžce. Začala jsem popíjet víno a pak i tvrdší alkohol, a postupně jsem začala mířit ke dnu. Ráno jsem si vždycky říkala, že s tím musím přestat, když jsem ale šla z práce, byla jsem tak vynervovaná, že jsem si domů koupila lahev.

Usnula jsem

Ten večer jsem výjimečně hlídala vnoučka, protože dcera měla třídní sraz a zeť byl na služební cestě. Uložila jsem ho ve své posteli a dala si své vínko. Jednu sklenku, pak celou lahev. Seděla jsem v křesle u televize, v ruce zapálenou cigaretu. Usnula jsem. Ani nevím, co se mi to zdálo.

Zmatené barevné obrazce se mi míhaly před očima. Do toho se ozval příšerný zvuk. Nemohla jsem se probrat, už mi bylo ale jasné, že to drnčí telefon, a byla jsem naštvaná, kdo mi v tak pozdní hodinu volá.

V rozespalosti jsem hrábla po telefonu a v něm jsem uslyšela povědomý hlas: „Marto! Marto!“ Neuvědomila jsem si hned, čí hlas to je. Byla jsem ale už natolik vzhůru, že jsem začala vnímat okolí. S hrůzou jsem praštila telefonem a běžela pro kýbl s vodou. Hořela část gauče i koberec poblíž postele, kde spal vnuk.

Komu patřil ten hlas?

Rázem jsem vystřízlivěla. Běhala jsem kolem vnuka, který se probudil a začal plakat. Dušovala jsem se, že se už nikdy nedotknu alkoholu ani cigarety. Dodatečně jsem si uvědomila, čí hlas se to v telefonu ozval a z toho se mi udělalo ještě mnohem hůř.

Drsné poučení

Mráz mi z toho běhá po zádech dodnes! Byl to hlas mého táty, který byl v tu dobu už mnoho let po smrti. Hned druhý den jsem zašla na hřbitov a zapálila na jeho hrobě svíčku. A slíbila, že něco se svým životem konečně udělám.

To jsem splnila. Přestala jsem pít, změnila zaměstnání a tam jsem potkala muže, se kterým jsem žila pak dlouhá léta. Před rokem mi bohužel zemřel. Pít jsem po jeho smrti ale nezačala, dám si maximálně skleničku, ale vždy jen jednu jedinou.

Marta (70), Hradec Králové