Moji rodiče už oslavili zlatou svatbu. Vždy měli krásný vztah a já si vždy představovala, že si budu žít stejně šťastně jako oni. Osud tomu chtěl jinak.

Zlatou svatbu rodiče oslavili už před třemi lety, ale pořád ji mám před očima. Byla to ohromná sláva, na které se sešla celá vesnice. Já to obrečela. Kolem mě jsou samé šťastné páry, jen já jsem nikdy na muže neměla štěstí.

Všichni kolem slaví

Prožili jsme s bráchou krásné dětství. Pro mámu i pro tátu bylo samozřejmé se nám maximálně věnovat, podporovat nás ve všem, co nás baví. Nebylo jim zatěžko vozit Aleše brzy ráno na stadion, protože hrál hokej.

Já jsem zase milovala tanec, tak se mnou máma několikrát týdně jezdila do okresního města. O rok mladší brácha Aleš se ve dvaceti seznámil s Ivkou a od té doby jsou spolu, a slaví perlovou svatbu. Jen já zůstala jako stará panna na ocet.

Vysnila jsem si rodinu

Už na gymnáziu jsem začala chodit s o dva roky starším Láďou. Po maturitě se dostal na techniku do Prahy a já dva roky po něm složila zkoušky na vysokou ekonomickou.

Oba jsme si při studiu přivydělávali, a když Láďa promoval, už měl skvělé místo v jedné z firem, kam docházel na brigádu. Pronajali jsme si společně menší byt a já si úplně samozřejmě představovala, že bude následovat moje promoce, svatba a děti.

Byla jen promoce. „A kdypak do toho vy dva praštíte?“ bodře se zeptal můj táta na obědě, kam pozval včetně naší rodiny i Láďu. „Míše je pětadvacet, na co čekat.

Když nám bylo s maminkou jako vám dvěma, měli jsme už obě děti,“ dodal a já napjatě čekala na odpověď.

Ke svatbě se vůbec neměl

„Teď je trochu jiná doba,“ nuceně se usmál Láďa a mě bodlo u srdce. „Nic nám neuteče, do třiceti času dost.“ Moje maminka se smutně usmála a pohladila mě po ruce. Bylo vidět, že ji to překvapilo stejně jako mě.

„Jen nezapomínejte, že ve vyšším věku už nejsou děti samozřejmost,“ řekla. Podobnou diskusi už nikdy nezačali, ale já si na mámu mockrát vzpomněla.

Láďa se tak intenzivně věnoval kariéře a byl v práci od ráda do večera, až se zakoukal do mladé kolegyně, která s ním otěhotněla.

Další byl terno!

Opustila jsem se slzami v očích byt, který jsme si společně zařizovali a který se stal hnízdečkem lásky pro někoho jiného. Naštěstí jsem získala dobře placenou práci v nadnárodní firmě, mohla jsem si nejprve pronajmout, a pak dokonce koupit byt na hypotéku.

Jenže jsem v něm byla sama. Po nějaké době se v mém životě objevil Karel. Seznámili jsme se na večírku, kam jsem šla pracovně. Třikrát rozvedený a o patnáct let starší muž se čtyřmi dětmi, to bylo moc i na mé tolerantní rodiče.

Nic mi ale nevymlouvali a čekali, co se z toho vyvine. „Hlavně, abys byla šťastná ty,“ zdůrazňovala maminka.

Jsem kariéristka?

Nemusím ani říkat, že Karel děti rozhodně nechtěl. Zato se mu zalíbilo v mém bytě a po bouřlivém rozchodu ho musel přijet vystěhovat dokonce můj bratr, a to skoro násilím.

Ve firmě jsem postupovala po kariérním žebříčku a stala se regionální manažerkou pro několik zemí. Kolegové na mě koukali jako na kariéristku, jenže já prostě ze všeho nejvíc stála o rodinu. A když nebyla rodina, snažila jsem se věnovat něčemu jinému a tím byla práce.

Bláznivá láska

Alespoň občas jsem se potěšila s neteřemi. Bráchovi s Ivkou se totiž narodily dvě krásné holčičky, které tetu naštěstí zbožňovaly.

Mé další vztahy většinou skončily na tom, že buď partner neunesl vedle sebe úspěšnou a víc vydělávající ženu, nebo naopak ze mě tahal peníze. Před pěti lety jsem se bláznivě zamilovala do pětačtyřicetiletého majitele úspěšné firmy.

Seznámili jsme se přes seznamovací aplikaci. Byla to láska na první pohled, tedy aspoň z mé strany.

Naděje pohasla

Lehce prošedivělý, elegantní a dobře oblečený muž se sportovní postavou, značka ideál. Ani nastěhovat se ke mně nechtěl. Brzy jsem pochopila proč. Doma měl manželku a dva puberťáky. Na to jsem přišla po půl roce. Vůbec se netajil tím, že rozvádět se nechce.

Rozchod jsem nesla těžce. Byla to totiž má poslední naděje na miminko. Biologické hodiny začaly utichat. Všechny úspěchy bych vyměnila za obyčejného chlapa a rodinu. Teď už vím, že to nikdy mít nebudu.

Michaela L. (56), Přelouč