Domů     Takový vztah jsem nikdy nezažila
Takový vztah jsem nikdy nezažila
5 minut čtení

Dostala jsem se do nečekané situace. Když jsem podědila psa, chtělo se mi plakat. Netušila jsem, jaké štěstí mě v podobě chlupatého tvora ještě na stará kolena potká!

Na stará kolena jsem si pořídila přítele. No, to je možná trochu nadnesené. Byl to soused. Ale trávili jsme spolu veškerý volný čas, jezdili na výlety, a dokonce i na dovolenou. Zdeněk neměl děti, byl sám, což bylo fajn, ale jednu vadu měl. Měl totiž psa.

Takového uňafaného hyperaktivního ratlíka. Není to moc hezké, ale neměla jsem ho ráda.

Měl ho radši než mě

Jednak se mi moc nelíbil, nebyl to žádný výstavní krasavec, ale rozježené psisko, a potom byl dost hlučná a trochu zapáchal. Vždy jsem velmi nelibě nesla, když mě s ním přišel navštívit. Navíc na mě ten jeho Ben vrčel! „Prosím tě, vždyť Ben voní!

Včera jsem ho vykoupal v drahé pěně. Jen kvůli tobě,“ hájil svého miláčka Zdeněk. Vždycky jsem si jen zaťukala prstem na čelo, jako že je blázen. Psovi navíc podstrojoval, zatímco sám se kvůli němu uskromňoval! I na procházkách nám velel.

Chtěl se posadit na sluníčko, museli jsme čekat, až si odpočine. Nechápala jsem to. Taková nehoráznost! Ale nezbylo mi než se přizpůsobit. Moc dobře jsem tušila, že kdybych chtěla s Benem soupeřit, patrně bych ze hry vypadla.

Nečekaný odchod

Když začal Zdeněk postonávat, byla jsem to já, kdo musel s Benem ven. Napřed mě to štvalo, ale nakonec jsem se na ty pravidelné procházky docela těšila. Dělaly dobře mě i jemu. „Že mi slíbíš, že kdyby se mi něco stalo, postaráš se o Bena.

Není nejmladší a nechci, aby ho utratili nebo aby skončil v útulku!“ prosil mě přítel. „Ale jdi ty, vždyť ti nic není!“ uhýbala jsem od odpovědi. Jenže Zdeňka jednoho dne odvezla rychá do nemocnice a odtud se už nevrátil.

Do poslední chvíle vypadal celkem zdravě. Šla jsem za ním do nemocnice i s Benem, ale lůžko bylo prázdné. „Pan Zdeněk krátce po převozu zemřel. Zastavilo se mu srdce,“ oznámila mi sestra. Zůstala jsem stát uprostřed chodby jako solný sloup. Nemohla jsem tomu uvěřit.

Zůstala jsem úplně sama

Ben, jako kdyby tušil, co se děje, dole u vrátnice, kde jsem ho nechala na hlídání hodné vrátné, vyl jak na Měsíc. Naléhavě a tklivě, hlasitě. Domů jsme se sotva dovlekli. Na toho psa jsem se nemohla ani podívat. Jako by za všechno mohl on! Byl mi protivný.

Nesnášela jsem ho! Počítala jsem dny, kdy se ho konečně zbavím. A teď ho mám napořád! Nevěděla jsem, zda mám plakat pro Zdeňka, nebo mít vztek kvůli psovi. Nakonec jsem vzteky probrečela celou noc. Ráno jsem se nemohla zvednout z postele. Celý svět zčernal.

Došlo mi, že nemám na světě vůbec nikoho. Jediného blízkého člověka, jsem ztratila. Co si teď sama stará ženská počnu?

Neměla jsem pro co žít?

K čemu je takový život, když už vás nikdo nepotřebuje? Na toho malého chudáka jsem napřed ani nepomyslela. Od smrti páníčka byl zalezlý, a i ven na procházku se šoural velmi neochotně.

„Pojď, musíme na procházku,“ říkala jsem mu s přemáháním, ale on se snažil trucovat. Možná mi tím chtěl dát najevo, že i on je nešťastný. Nechtěl se hnout. Dokonce se ke mně otočil zády! Vůbec mi nedošlo, že truchlí. Domnívala jsem se, že mi dělá naschvály.

Určitě věděl, že ho nemám ráda. Také jsem mu to dávala jasně najevo. U mě tedy žádnou šunku dostávat nebude. „Koukej to sežrat,“ nařídila jsem mu nad miskou těch nejlevnějších granulí. Přece za něho neutratím majlant!

Vzal ji na milost

Ben se na mě jen smutně podíval, zamručel a odešel si lehnout na pelech. Nejedl už tři dny a evidentně si raději vybral smrt hlady, než aby se dotkl něčeho tak podřadného. Začalo mě hryzat svědomí.

„Možná se na mě z nebe Zdeněk kouká“ napadlo mě a mazala jsem Benovi koupit konzervu. Vzal ji na milost, ale bylo vidět, že ji snědl s nejvyšším sebezapřením.

Pes, který plakal

Ani na vycházce to nebylo lepší. Motal se mi kolem nohou a štěkal jako o život. Od rána do večera jsem se starala jen o Bena. Aby jedl, aby šel na procházku, aby se nedrbal, aby mu něco nebylo, když měl tak horký čumák. V noci mě probudilo skučení.

Běžela jsem k Benovu pelechu. Plakal ze spaní! No vážně, ten pes plakal. Stála jsem nad ním a z očí mi tekly slzy. Bylo mi ho tak líto! Neodolala jsem a jemně ho pohladila po hlavě. On se ke mně přivinul a v polospánku mi olízl vděčně ruku. Moje srdce zalila láska.

Nečekaná něha

Láska tak silná, až mě ohromila. Vzala jsem Beníka do náruče a odnesla si ho k sobě do ložnice. Tady, v nohách postele našel můj nepřítel nový pelíšek. Hřál mě a já s radostí poslouchala, jak pěkně a pokojně oddychuje.

Ráno jsem mu k snídani připravila šunku a nastrouhanou mrkvičku. To, aby věděl, že ho mám ráda. Stali se z nás ti nejlepší kamarádi. Chodíme spolu na dlouhé výlety, sdílíme všechny myšlenky. Ben mě vrátil do života. Jsem teď Zdeňkovi moc vděčná za jeho psa!

Růžena O. (71), Litoměřice

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Když vaší vlastní rodině nestojíte za pozornost, může se objevit cizí duše, která vám rozzáří svět. Sedím na dřevěné lavici před domem. Pamatuje víc než já. Dřív byla nalakovaná světle zelenou barvou, dnes je už oloupaná, plná vrypů a prasklin. Přesto mi připadá krásná. Je mou každodenní společnicí, tak jako dřív bývala knihovna nebo rádio. Už nesedávám dlouho, záda mě bolí a prsty mi občas cuk
2 minuty čtení
Každé úterý chodím do městského parku. Je tam kavárna. Tam jsme sedávaly s kamarádkou. Sedávám tam už sama. Vždy si srovnala šátek, kabelku, brýle. A měla pokaždé připravený nějaký drobný dárek. Kamínek, jablko, lístek se vzkazem. Říkala, že život je mozaika maličkostí a že každá věc má význam, pokud jí ho dáme. Já tehdy nevěřila, že je možné zapomenout na něco velkého. Teď vím, že se člověk mů
3 minuty čtení
Neslyším, ale i ticho má zvláštní sílu. Poslouchám ho každý den, když si sednu ke stolu s hrnkem slabého čaje a dívám se z okna na dvorek. Vždycky jsem měla ráda rána. Ne kvůli východu slunce, ten jsem často zaspala, ale kvůli tomu klidu, který přichází dřív než první hluk ulice. Poslední dva roky je ticho jiné. Přestala jsem slyšet ptačí zpěv. Nejprve jsem si myslela, že ptáci uletěli. Pak jse
3 minuty čtení
Chci se svěřit s něčím, co mě dlouho tíží. Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát o zradě, kterou mi provedla žena, má nejlepší přítelkyně. S Evou jsme se poznaly před třiceti lety v práci. Byly jsme účetní v jedné brněnské firmě, seděly jsme u jednoho stolu, smály se a sdílely vše, od rodinných starostí až po nejtajnější sny o lepším životě. Chtěli jsme podnikat Eva byla svobodná, bez dět
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grenadina z granátových jablek
nejsemsama.cz
Grenadina z granátových jablek
Grenadina je tradiční sirup vyráběný z granátových jablek, nikoli z třešní, jak se mnozí domnívají. Má sladkokyselou chuť a krásnou červenou barvu. Ingredience na 4 sklenice: ● 1 l čerstvé šťávy z granátových jablek ● 100 g cukru ● šťáva z citronu Postup: Do malého hrnce nalijte šťávu a přidejte cukr. Pomalu zahřívejte a míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí, ale nevařte. Přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a prodlouží
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
enigmaplus.cz
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
Ochozy kolem závodního okruhu ve francouzském Le Mans, kde se jezdí známý 24 hodinový závod, jsou plné lidí. V kalendáři je psaný 11. červen roku 1955 a závod byl zhruba před dvěma hodinami odstartová
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
iluxus.cz
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
Za posledních dvacet let se oranžová barva stala synonymem pro potápěčské hodinky značky Omega – nejen díky své vysoké viditelnosti pod vodou, ale i jako výrazný estetický prvek. Tato výrazná barva se
Vana – královna relaxačního prostoru
rezidenceonline.cz
Vana – královna relaxačního prostoru
Na následujících stránkách vám chceme představit tradiční koupelnu v netradičním pojetí. Zařizovací předměty se netísní v malé místnosti bez oken, ale jsou součástí relaxačního prostoru. Opravdovou královnou koupelny se stává vana, volně stojící uprostřed prostoru. Nejenom že je pohodlně přístupná ze všech stran, zároveň dokonale vyniknou její ladné linie. Hitem posledních let se staly tradiční tvary, různé
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
epochaplus.cz
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
Má jednu z nejznámějších tváří přelomu 19. a 20. století. Básníci ji opěvují, spisovatelům je múzou, pro mnohé je ideálem krásy. A nikdo neví, kdo to vlastně je. Zavřené oči a lehký, téměř neznatelný náznak úsměvu. Tak zůstane navždy zapsána do historie. Tvář neznámé dívky, otištěná pravděpodobně do posmrtné masky, visí kolem roku 1900 jako
Tunisko a jeho exotická tvář
epochanacestach.cz
Tunisko a jeho exotická tvář
Tunis není jen pětihvězdičkový hotel a každodenní lenošení na pláži. Tato země nabízí mnohem víc. Většina Čechů jezdí hlavně na Djerbu, do Sousse, Hammametu nebo Nabeulu. Milovníci klidu a historických památek zamíří ale raději do Mahdie. Určitě se vyplatí nezůstávat celý týden jen u hotelu v opojení all inclusive, ale navštívit více různých míst. Mezi ně
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
nasehvezdy.cz
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
Zatímco Daniela Peštová (54) chce problémy řešit a mluvit o nich, její partner Pavol Habera (63) veřejně přiznal, že ho to nezajímá. Podřezal si pod sebou větev a dočká se rozchodu? Následující týd
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
21stoleti.cz
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si teh
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
epochalnisvet.cz
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
Polární stanice Amundsen-Scott je umístěná 100 metrů od jižního pólu. Polárníci zde tráví čas už od roku 1956, kdy první budovy postaví osmnáctičlenná skupina amerického námořnictva.   Od té doby zde léto tráví přes 200 výzkumníků, v zimě je zde jen něco mezi 50 a 90 lidmi. Taky není o co stát, průměrná teplota je přes
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
historyplus.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
tisicereceptu.cz
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
Možná jste dosud neobjevili kouzlo kuřecího masa ovoněného pečeným citronem. Teď máte ale příležitost. Ingredience 1 celé kuře 2 cibule 2 celé citrony 5 stroužků česneku hrst tymiánu nebo ro
Moudrá sova mi přináší štěstí
skutecnepribehy.cz
Moudrá sova mi přináší štěstí
Měla jsem krátce před maturitou a byla jsem nervózní. Sova v mém snu mi poradila, na jakou otázku se mám připravit. Ten sen se mi zdál ve škole před maturitou. Seděla jsem na břehu řeky, kam jsem chodívala s dědečkem na ryby. Seděla jsem tam sama, děda byl už po smrti, a mně se v tom snu po