Domů     Takový vztah jsem nikdy nezažila
Takový vztah jsem nikdy nezažila
5 minut čtení

Dostala jsem se do nečekané situace. Když jsem podědila psa, chtělo se mi plakat. Netušila jsem, jaké štěstí mě v podobě chlupatého tvora ještě na stará kolena potká!

Na stará kolena jsem si pořídila přítele. No, to je možná trochu nadnesené. Byl to soused. Ale trávili jsme spolu veškerý volný čas, jezdili na výlety, a dokonce i na dovolenou. Zdeněk neměl děti, byl sám, což bylo fajn, ale jednu vadu měl. Měl totiž psa.

Takového uňafaného hyperaktivního ratlíka. Není to moc hezké, ale neměla jsem ho ráda.

Měl ho radši než mě

Jednak se mi moc nelíbil, nebyl to žádný výstavní krasavec, ale rozježené psisko, a potom byl dost hlučná a trochu zapáchal. Vždy jsem velmi nelibě nesla, když mě s ním přišel navštívit. Navíc na mě ten jeho Ben vrčel! „Prosím tě, vždyť Ben voní!

Včera jsem ho vykoupal v drahé pěně. Jen kvůli tobě,“ hájil svého miláčka Zdeněk. Vždycky jsem si jen zaťukala prstem na čelo, jako že je blázen. Psovi navíc podstrojoval, zatímco sám se kvůli němu uskromňoval! I na procházkách nám velel.

Chtěl se posadit na sluníčko, museli jsme čekat, až si odpočine. Nechápala jsem to. Taková nehoráznost! Ale nezbylo mi než se přizpůsobit. Moc dobře jsem tušila, že kdybych chtěla s Benem soupeřit, patrně bych ze hry vypadla.

Nečekaný odchod

Když začal Zdeněk postonávat, byla jsem to já, kdo musel s Benem ven. Napřed mě to štvalo, ale nakonec jsem se na ty pravidelné procházky docela těšila. Dělaly dobře mě i jemu. „Že mi slíbíš, že kdyby se mi něco stalo, postaráš se o Bena.

Není nejmladší a nechci, aby ho utratili nebo aby skončil v útulku!“ prosil mě přítel. „Ale jdi ty, vždyť ti nic není!“ uhýbala jsem od odpovědi. Jenže Zdeňka jednoho dne odvezla rychá do nemocnice a odtud se už nevrátil.

Do poslední chvíle vypadal celkem zdravě. Šla jsem za ním do nemocnice i s Benem, ale lůžko bylo prázdné. „Pan Zdeněk krátce po převozu zemřel. Zastavilo se mu srdce,“ oznámila mi sestra. Zůstala jsem stát uprostřed chodby jako solný sloup. Nemohla jsem tomu uvěřit.

Zůstala jsem úplně sama

Ben, jako kdyby tušil, co se děje, dole u vrátnice, kde jsem ho nechala na hlídání hodné vrátné, vyl jak na Měsíc. Naléhavě a tklivě, hlasitě. Domů jsme se sotva dovlekli. Na toho psa jsem se nemohla ani podívat. Jako by za všechno mohl on! Byl mi protivný.

Nesnášela jsem ho! Počítala jsem dny, kdy se ho konečně zbavím. A teď ho mám napořád! Nevěděla jsem, zda mám plakat pro Zdeňka, nebo mít vztek kvůli psovi. Nakonec jsem vzteky probrečela celou noc. Ráno jsem se nemohla zvednout z postele. Celý svět zčernal.

Došlo mi, že nemám na světě vůbec nikoho. Jediného blízkého člověka, jsem ztratila. Co si teď sama stará ženská počnu?

Neměla jsem pro co žít?

K čemu je takový život, když už vás nikdo nepotřebuje? Na toho malého chudáka jsem napřed ani nepomyslela. Od smrti páníčka byl zalezlý, a i ven na procházku se šoural velmi neochotně.

„Pojď, musíme na procházku,“ říkala jsem mu s přemáháním, ale on se snažil trucovat. Možná mi tím chtěl dát najevo, že i on je nešťastný. Nechtěl se hnout. Dokonce se ke mně otočil zády! Vůbec mi nedošlo, že truchlí. Domnívala jsem se, že mi dělá naschvály.

Určitě věděl, že ho nemám ráda. Také jsem mu to dávala jasně najevo. U mě tedy žádnou šunku dostávat nebude. „Koukej to sežrat,“ nařídila jsem mu nad miskou těch nejlevnějších granulí. Přece za něho neutratím majlant!

Vzal ji na milost

Ben se na mě jen smutně podíval, zamručel a odešel si lehnout na pelech. Nejedl už tři dny a evidentně si raději vybral smrt hlady, než aby se dotkl něčeho tak podřadného. Začalo mě hryzat svědomí.

„Možná se na mě z nebe Zdeněk kouká“ napadlo mě a mazala jsem Benovi koupit konzervu. Vzal ji na milost, ale bylo vidět, že ji snědl s nejvyšším sebezapřením.

Pes, který plakal

Ani na vycházce to nebylo lepší. Motal se mi kolem nohou a štěkal jako o život. Od rána do večera jsem se starala jen o Bena. Aby jedl, aby šel na procházku, aby se nedrbal, aby mu něco nebylo, když měl tak horký čumák. V noci mě probudilo skučení.

Běžela jsem k Benovu pelechu. Plakal ze spaní! No vážně, ten pes plakal. Stála jsem nad ním a z očí mi tekly slzy. Bylo mi ho tak líto! Neodolala jsem a jemně ho pohladila po hlavě. On se ke mně přivinul a v polospánku mi olízl vděčně ruku. Moje srdce zalila láska.

Nečekaná něha

Láska tak silná, až mě ohromila. Vzala jsem Beníka do náruče a odnesla si ho k sobě do ložnice. Tady, v nohách postele našel můj nepřítel nový pelíšek. Hřál mě a já s radostí poslouchala, jak pěkně a pokojně oddychuje.

Ráno jsem mu k snídani připravila šunku a nastrouhanou mrkvičku. To, aby věděl, že ho mám ráda. Stali se z nás ti nejlepší kamarádi. Chodíme spolu na dlouhé výlety, sdílíme všechny myšlenky. Ben mě vrátil do života. Jsem teď Zdeňkovi moc vděčná za jeho psa!

Růžena O. (71), Litoměřice

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé