Po babiččině smrti jsme vyklízeli její malý domek. V cestovním kufru jsem objevila exotickou krásu. Netušila jsem, že ty věci dokážou kouzlit.

Když zemřela moje babička, sešla se celá rodina, abychom domek vyklidili. Chtěli jsme ho prodat. Byl to dům na spadnutí, věděli jsme, že na jeho opravy bohužel nemáme. Každý jsme se pustili do jiné části domu a já s dcerou jsme začaly na půdě.

Poklad v lodním kufru

Byla plná harampádí, to mi nevadilo, chtěla jsem si najít něco na památku. Začaly jsme to tam probírat a třídit – co se spálí, co vyhodí a co by se dalo prodat do bazaru. Tak jsem našla starý lodní kufr pod hromadou hadrů. Byl zamčený.

Vyvlekla jsem ho na dvorek, kde se ho podařilo manželovi otevřít. Byl plný různých sošek bůžků a drobných amuletů, všechno Orient. Vybrala jsem si jednoho rozesmátého bůžka a začala ho čistit, vypadal jako nový, byla to krásná věcička.

Večer jsem usnula brzy a spala jako dřevo, nebyla jsem na tak náročnou práci běžně zvyklá, tak mě to asi pořádně vyčerpalo. Měla jsem ale podivné sny. Byla jsem v nějakém paláci, plném různých baldachýnů.

Uprostřed všeho byla obrovská socha toho rozverného bůžka, kterého jsem našla na půdě. Ráno jsem vstala s dobrou náladou. Dokonce jsem si prozpěvovala, až se manžel lekl. Většinou jsem po ránu bývala spíše rozmrzelá.

Ani nevím, co mě to napadlo, při cestě do práce jsem si koupila los. Nikdy v životě jsem to neudělala. Najednou mě k němu cosi táhlo – k jednomu jedinému. Zářil mezi ostatními!

Štěstí?

Koupila jsem si ho, a po práci ho setřela. Myslela jsem si, že mě šálí zrak. Los mluvil jasně, že jsme vyhráli téměř sto tisíc. Jenže tím naše štěstí neskončilo. Brzy nato můj manžel v práci povýšil, a s tím se významně zvedl i jeho plat.

Také já si našla lepší práci. Dům po babičce jsme si nakonec nechali. Je z něj dnes moc pěkný domeček, který nám kdekdo závidí. V důchodu se do něho nastěhujeme – a rozesmátého bůžka vezmeme samozřejmě s sebou! Zjevně nám nosí velké štěstí.

Renata (58), Kladno