Vždycky se tvářila jako mílius. Příliš pozdě mi bohužel došlo, že je vše, jen ne kamarádka, za kterou jsem ji považovala.
Seznámily jsme se v den mých třicátin. Po probenděné noci koukáme s partnerem Janem z okna a vidíme, jak dole pod vchodovými schody couvá stěhovák do čerstvě zasazených stromků. „Jsou tam stromy, brzdi!“ volám ze sedmého patra. Pochopitelně marně.
„Jdu tam!“ vyrazil odhodlaně Jan, oblečený pouze do cyklistických bermud, a ani si nevzal triko. Šmírovala jsem z okna, co se bude dít, ale během chvíle za mnou bouchly dveře a Jan byl zpět. Na tváři měl obtištěnou ruku. Nechápala jsem, co se stalo.
A tak mi vyložil, jak sjel dolů výtahem, a než stihl vystoupit, asi stopadesátikilový stěhovák na něj vlítl se slovy: „Co, ty hajzle, na nás budeš řvát?!“, mu dal přes hubu.
Chtělo se mi smát, ale netroufla jsem si, protože můj přítel si hrál na velkého ranaře a tenhle moment pro něj byl docela potupný.
Hned jsem ji zpucovala
Odpoledne jsme šli do kina a zrovna u nás na patře probíhalo stěhování. Ihned jsem se ptala po majiteli. Když se k věcem přihlásila pohledná drobná žena, hned jsem na ni vyjela:
„To vaši stěhováci nám tu ničí stromečky?“ Vůbec nechápala, co po ní chci… Když jsme večer přišli domů, ozval se zvonek. Přistěhovalkyně s flaškou v ruce. Přišla se omluvit a seznámit. Je jasné, že u jedné lahve vína nezůstalo a od té doby jsme se skamarádili.
A to tak, že jsme dokonce společně trávili veškeré rodinné oslavy, a dokonce i na Štědrý večer jsme se scházeli i s dětmi a její maminkou.
Brala prostě vše
Nejvíc jsme si ale samozřejmě povídaly samy dvě… O chlapech a o životě. A věřím, že i ona tehdy ke mně byla upřímná jako já k ní. Jediné, co mě zaráželo, byl fakt, že, jak sama přiznala, se vyspala snad se všemi partnery svých kamarádek.
To je třeba věc, kterou já bych nikdy své kamarádce neudělala a zadaní muži pro mě byli vždy tabu. Jenže jsem se tenkrát topila v množství problémů s partnerem, několika pracích a výchově dvou dětí. Brala jsem to prostě tak, že je Hana na chlapy.
Také se kvůli jednomu rozvedla. Opustila prima manžela a dvě děti, kluka a holku. V manželství zkrátka nedokázala být věrná, a to i přesto, že si sex s manželem chválila.
Když byly její děti v pubertě, zamilovala se do slabocha, kvůli kterému spálila všechny mosty, zranila manžela a děti jí dlouho nemohly odpustit, co udělala. Nakonec i ona zůstala opuštěná.
Chtěla mého muže
K nám do domu se tedy stěhovala sama do půjčeného bytu od syna. Od té doby občas nějakou pánskou návštěvu měla, ale už se nikdy zřejmě nezamilovala. Jednou jsem k ní Jana pro něco poslala. Když se vrátil, byl tak nějak strnulý. „Hana po mně vyjela!
Že mám špatně zapnutou košili, a začala mi ji rozepínat,“ sdělil mi nevěřícně a bylo vidět, že chování „kamarádky“ je na něj moc. Jan byl moc pěkný, urostlý chlap, přesto jsem žárlivostí nikdy netrpěla, to bych musela zešílet.
A počínání Hany mě rozhodně nepřekvapilo, i když musím přiznat, že reakce mého muže mě potěšila. Otočil se na fleku a odešel. Nemělo smysl jí to vyčítat nebo si to vyříkávat, jen jsem si to už pamatovala.
Ještě pořád jsem ji ale měla ráda a brala ji jako kamarádku. Moje děti k ní rády chodily, prostě jsme ji vlastně brali jako součást rodiny. A všechna důležitá rozhodnutí jsme spolu vždy probíraly, vlastně mi trochu nahrazovala matku. „Nikdo není bez chyby,“ utěšovala jsem se.
Pomlouvala mě za zády
Jenže nedlouho poté jsem šla venčit svého briarda, a když jsem šla kolem balkonu souseda, slyšela jsem Hanu, jak o mně mluví. Soused byl mladší asi o pětadvacet let než ona a zrovna byl sám. Bylo jasné, že má na něj Hana políčeno.
„No, Marie, ta vůbec neví, co chce!“ zaslechla jsem její výrok o mně a v hlase byla spousta zloby. Vůbec jsem nechápala, proč to říká a co jsem jí udělala? Ale opět jsem to přešla. A jí se podařilo souseda sbalit, tak jsem měla radost s ní.
Na rozdíl od ní druhým přeji jen to dobré. Ale špatné vlastnosti se pochopitelně lety horší. Čím dál častěji jsem se z různých stran dozvídala, že o mně mluví opravdu hnusně. Vůči mně se ale stále chovala jako nejlepší kamarádka.
Všechno to byla faleš a zloba
Když jsem pak onemocněla, přestala jsem ji poznávat. Začala se do mě navážet, poučovat mě a ještě ze mě dělala hypochondra. Konečně asi měla pocit, že má navrch, a stala se z ní vysloveně zlá ženská.
Ani jednou ji nenapadlo, že by mi třeba mohla pomoci, jak jsem se vždy já snažila jí. Naše skomírající přátelství se nakonec vyřešilo tím, že jí její dcera, která se bohatě vdala, zařídila luxusní bydlení kousek od sebe. Přece jen je Haně už přes sedmdesát.
Hned přišla s tím, jak jí budu chybět a že se musíme dál vídat. Teď je pryč rok. Kolaudaci slibuje stejně dlouho, ale myslím, že k ní nikdy nedojde. Jak jsem se dozvěděla, v pátek ji jde navštívit můj kamarád, se kterým jsem ji seznámila. Holt nejsem chlap, tak co bych čekala…
Marie H. (58), Plzeň
