Domů     Ztratila tatínka příliš brzy
Ztratila tatínka příliš brzy
3 minuty čtení

Miluji svoji vnučku Terezku. Ovšem snad bych sama dala svůj život za to, aby mohla být se svým tatínkem, o kterého přišla velmi brzy.

Filip byl můj zeť. Už když mi ho dcera Klárka představila poprvé, jevil se jako slušný chlapec. Byla jsem ráda, že si našla takového parťáka pro život. Brali se, když jim bylo 22 let, o rok později se narodila Terezka. Byli šťastná rodina.

Milovali jeden druhého, Terezka pro ně byla pokladem. Druhé dítě odkládali, chtěli si užít Terezku. Když holčička nastoupila do první třídy, Klárka s Filipem uvažovali, že si pořídí druhé dítě. Bohužel, osud vše zařídil jinak…

Její očička hledala tatínka

Terezka tehdy měla ve škole předvánoční vystoupení, kam se přišli podívat i rodiče. Klárka měla jet z práce s Filipem, ten ale nakonec něco musel zařídit, takže dceru vezla kolegyně, která měla ve škole také dítko. Filip měl dorazit později.

Vystoupení začalo a naše malá Terezka v hledišti zahlédla maminku. Usmála se, ale její očička náhle zesmutněla, když neviděla nikde tatínka. Po představení plakala, že tatínek přece vždycky všechno stihne. Klárka Terezku utěšovala,

že tatínek to neudělal schválně, že se těšil a že si to spolu vynahradí. Bohužel sama v tu chvíli netušila, co se před pár minutami odehrálo.

Třeba by ho zachránila…

Klárka se na místě ještě zapovídala s maminkami, když vtom jí zazvonil telefon. Volali z nemocnice, že Filip měl vážnou nehodou, dostal smyk na náledí a je v nemocnici na přístrojích.

Byla zcela paralyzovaná, naštěstí to na ní jedna maminka poznala a nabídla se, že Terezku si vezme domů, ať Klárka může za Filipem. V nemocnici nečekaly dobré zprávy. Filip byl v kómatu. Prognózy byly děsivé.

Klárka se musela rozhodovat, jestli by vůbec vzala Terezku do nemocnice. „Třeba kdyby ho pohladila ručičkou, ucítil by to,“ plakala mi později doma nešťastná Klárka.

Věřila, že zůstane s nimi

Dcera Filipa tehdy viděla. Nebyl to moc pěkný pohled. Za ruku jej tehdy vzala ona, mluvila na něj, ptala se, jestli má přivést Terezku, která se na něj těší. Pak odešla s tím, že se vrátí druhý den. Terezce řekla, že tatínek náhle onemocněl.

Myslela, že to přece jen dopadne dobře a dcerce řeknou, že léčení bude složitější. Ráno však volali z nemocnice. Filip ve 4 hodiny a 23 minut zemřel. Terezka ještě spala. „Co mám dělat? Já to nezvládnu. Jak jí to mám říct.

Včera ji sebralo jen to, že nepřišel na to představení,“ plakala mi do telefonu. Jeli jsme s mužem za nimi.

Tatínek v nebíčku by byl pyšný

V té atmosféře se před Terezkou nedalo utajit, co se stalo. Jemně jsme jí řekli, že tatínek odešel do nebíčka. Začala tak strašně plakat. Ihned jsme pochopili, že s tím nám musí pomoct někdo jiný. Oslovili jsme proto dětskou psycholožku.

Terezka si pak od té doby povídala sama pro sebe. To jsme si mysleli. Ve skutečnosti ale mluvila s tatínkem. Jestli jen tak, nebo jej viděla, nevíme. Čas rány trochu otupěl. Dnes je v pubertě. A je strašně hodná.

Jakoby nechtěla, aby tatínek z toho nebíčka viděl, že z ní vyrostla zlobivá holka, ale že je stále jeho holčička, na kterou by byl pyšný.

Zdena K. (66), Ostrava

Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
epochanacestach.cz
Dobřichovice – elegantní únik z Prahy do krajiny klidu a noblesy
Jen pár minut od rušného centra Prahy se rozprostírá kraj, který jako by vypadl z pohlednice – Dobřichovice. Tato malebná středočeská obec na levém břehu Berounky nabízí všechno, co si náročný cestovatel může přát: harmonii přírody, noblesu historické architektury, vynikající gastronomii i výjimečné možnosti odpočinku a poznávání. Dobřichovice nejsou pouze „předměstím“ metropole. Jsou samostatným světem,
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
21stoleti.cz
Klid v hlavě, sen v duši a mládí v buňkách: Jak nám příroda pomáhá spát a nestárnout
Usnout včas, spát celou noc, probudit se svěží – pro mnohé sen. Doslova. Ve světě, kde se večerní ticho mění v modré světlo displejů a hlava neumí přestat přemýšlet ani v jednu ráno, se kvalitní spáne
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
nasehvezdy.cz
Nechá se Švandová připravit o luxusní život?
Když si herečka Jana Švandová (77) brala movitého developera Pavla Satorieho (75), šla hlavně po jistotě. Jenže co když o jejího muže teď usiluje jiná žena se stejným záměrem? Herečka Jana Švandová
Vodnice je poklad v domácí apotéce
epochalnisvet.cz
Vodnice je poklad v domácí apotéce
Její druhý název je brukev řepák, ale také se jí lidově říkalo kvaka nebo rabská řepa, to prý podle uherského města Rábu, protože prý snáší podobné vlhké podnebí, jako je tam.   Určitě jste se s ní už setkali, třeba na trzích, někdy i v obchodech. Její bulvy jsou bílé, nahoře někdy fialové a chutí
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
iluxus.cz
Džob: Graffiti, život a tikající styl s Mühle Glashütte
Letní filmovou sezónu oživuje snímek Džob, závěrečný díl trilogie, kterou režisér Tomáš Vorel započal Gymplem a pokračoval Vejškou. Hrdinové Kolman (Jiří Mádl) a Kocourek (Tomáš Vorel ml.) dospěli – j
Originální stavba navzdory velké vodě
rezidenceonline.cz
Originální stavba navzdory velké vodě
Okouzlující dům, postavený v povodňovém pásmu na předměstí Byron Bay v oblasti Queensland na východě Austrálie, musel vyhovět přísným stavebním regulím, aby jej nezničily v těchto končinách celkem běžné povodně. Příjemné subtropické klima v pobřežní oblasti australského Queenslandu spolu s nekonečnými písečnými plážemi a národními parky učarovaly také majitelům Northern Rivers Beach House, kteří se obrátili na známé architektonické
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
epochaplus.cz
Vavřín: Pocta pro vítěze i ceněné koření
V obchodě si ho kupujeme v podobě nenápadných suchých listů, které přidáváme při vaření do různých jídel. Samotná dřevina má přitom vznešenost nejen v názvu, ale také ve své historii. Uctívají ji panovníci i umělci, neobejdou se bez ní dokonce ani ve slavné delfské věštírně. A může podpořit zdraví! Vavřínové věnce známe jako poctu pro
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
historyplus.cz
Kam se ztratilo tělo Prokopa Holého?
Je neděle pozdě odpoledne, 30. května 1434. Kolem táhlého hřbetu Lipské hory u vesnice Lipany se zvedá prach. Jízdní oddíly umírněných husitů pronikají otevřenou vozovou hradbou táboritů a sirotků a převrátí osm dalších bojových vozů. Za nimi se hrnou pěší, kteří kolem sebe mávají meči a cepy… Právě v těchto rozhodujících okamžicích, kdy proti sobě bojují
Ze šperkovnice vycházely zvuky
skutecnepribehy.cz
Ze šperkovnice vycházely zvuky
S manželem jsme zakoupili starou šperkovnici, a pak ji vystavili v obývacím pokoji na komodě. Od té doby se doma začaly dít podivné věci. Když jsme si s manželem pořídili malý byt, nijak jsme s jeho zařizováním nepospíchali. Nechtěli jsme nic uspěchat. Společně s manželem Pavlem jsme přemýšleli, jaké doplňky by byly do obýváku nejvhodnější. Toulali jsme se tehdy na výletě v Kroměříži, když jsme v zapadlé
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
tisicereceptu.cz
Kuřecí prsa ve slaninovém kabátku
Nikdy není na škodu zkombinovat více druhů masa. Ingredience 4 ks kuřecích prsou 15 plátků slaniny 1 vejce 100 g strouhanky 100 g nastrouhaného sýru sůl a pepř Postup Nejprve si tři p
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
enigmaplus.cz
Ztracené poklady Kypru: Co způsobilo rozdělení středomořského ostrova?
V roce 1974 proběhla invaze turecké armády na ostrov Kypr. Vyvrcholilo tím problematické soužití mezi kyperskými Řeky a kyperskými Turky. Ostrov je stále rozdělen. Část ostrova nyní zahrnuje území Kyp
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
nejsemsama.cz
S nohama jako konve moc parády bohužel neuděláte
V horkém počasí začnou otékat nohy i zdravým lidem. Pocity těžkých nohou jsou nepříjemné a mohou pokazit celý den a místo toho, abyste si teplé dny užívala, trpíte. Vše se dá ale napravit! I když je většina lidí přesvědčena o opaku, nejsou oteklé nohy ani zdaleka problémem pouze starších nebo obézních lidí. Nepříjemně otéct mohou nohy komukoli. Zvlášť rizikové je dlouhé