Domů     Máma je nám pořád v patách
Máma je nám pořád v patách
5 minut čtení

Konečně budeme mít svůj dům, svůj klid, budeme žít v přírodě, děti za námi budou jezdit jen občas, budeme se připravovat na klidný důchod. Sen se zhmotnil, ale má kaz na kráse.

Když jsme konečně dospěli do bodu, kdy jsme si mohli říct, že máme dost peněz, abychom postavili baráček podle našich představ, byl to významný moment našeho života. Syn i dcera zdárně vystudovali, dělají nám radost.

Jen snad ta vnoučata zatím chybí, ale minulý týden mi Vlasta, moje snacha, oznámila, že je v očekávání, takže brzy budu babičkou. Ovšem co mě teď trápí, je moje máma.

Jsme vděční

Mám maminku moc ráda, je hodná, starostlivá. Vlastně je trochu zvláštní, že si na ni teď musím postěžovat. A je to právě kvůli té její starostlivosti. Na jaře jsme se s Vladimírem přestěhovali do novostavby a naše štěstí nebralo konce.

Byla jsem ráda, že je i moje máma šťastná a i táta nešetřil chválou. Rodičům jsme vděční. Pozemek, na kterém dům vyrostl, byl součástí pozemku, na němž stojí rekreační domek, kam jsem s rodiči jezdila od dětství.

Domeček stárne, ale rodiče se ho snaží udržovat a bydlí v něm od jara do zimy. A to se ukázalo jako problém. Bez rodičů bychom asi postavit ani nemohli. Dům nemá díky jejich „stavebnímu dozoru“ chybu.

Bedlivě dohlíželi na dodržování technologií, protože táta je tak trochu z oboru, pracoval celý život v jedné velké stavební firmě jako projektant. Takže se všechno povedlo. Nicméně hned záhy se ukázalo, že tento vysněný dům má vadu na kráse.

Zjistili jsme, že ať chceme, nebo ne, máme mé rodiče pořád, jak se říká za zadkem. Bydlí sice ve svém domku, ale vypadá to, že s námi naše štěstí hodlají sdílet ještě více, než jsme si původně představovali.

Máma je na naší terase pečená vařená, já jí vždy samozřejmě uvařím kafe a ona povídá. Takové věci o sousedech, které mě ovšem vůbec nezajímají a mého Vladimíra už vůbec ne, ten se pokaždé dekuje někam do dílny, nebo si jde rovnou lehnout do ložnice.

Je mi hloupé mámě říct, že na ni nemám čas, že musím něco dělat, pořád ještě nejsme dokonale zabydleni, navíc si většinou beru svou práci mzdové účetní domů, takže mám povinností nad hlavu. A navíc už jsem si vyzkoušela, jak to dopadne, když si takhle postěžuji.

Je strašně zvědavá

„Tak já ti pomůžu,“ zaraduje se máma, chopí se koštěte, popadne kbelík a začne uklízet. A máme po klidném odpoledni, někdy i večeru. Není nic platné se ptát: „Maminko, neměla bys na své zahrádce raději vyplít ten záhonek růží, jak jsi měla v plánu?

Zdržujeme tě, my si to uděláme sami, děkujeme…“ Nic platné, maminka se odbýt nenechá, trvá na tom, že nám pomůže. Ještě nepříjemnější ale je, že zjišťujeme, že nás vlastně pořád ze svého domku sleduje.

„K vám někdo včera večer přijel, viď, viděla jsem bílý auto. To byla nějaká kamarádka? Tvoje, nebo Vladimírova?“ tak třeba zněl telefonát od maminky, který jsem absolvovala předevčírem.

Uklízečka

Nemůžu ji ale nijak odbýt, vždyť ona to myslí dobře. Jen mám teď pořád větší obavy o kvalitu našeho manželského soužití. Maminčina péče už leze Vladimírovi na nervy a z toho jsem stále víc neklidná já.

Nemohu spát, v noci přemýšlím, jak bych své mámě tu její přehnanou péči vymluvila, ale nemůžu s k tomu odhodlat. Včera jsme se kvůli tomu s Vladimírem pohádali. „Já už z té Jiřiny zešílím,“ vybouchl, sotva za mámou zapadly dveře.

Přišla s tím, že máme špinavá okna a že by Marta, její kamarádka ta okna umyla, ona prý je v tom zběhlá a ráda si vydělá nějakou tu korunu. „Jé, vy tu máte drobků,“ prohlásila následně a běžela do chodby pro smeták a už zase začal uklízet.

To už Vladimír, který jinak proti mé mámě neřekne slovo, vypěnil. Ne moc nahlas, ale viděla jsem na něm, jak mu nabíhají žilky na čele. Řekl pomalu, ale důrazně:

„Jiřinko, nech to koště, jsi tu na návštěvě, tak si dej kafíčko a klídek, my si ty drobky uklidíme.“ Maminka to ovšem evidentně chápala jako nějakou zdvořilostní poznámku.

„Ale kdepak, Vladimírku, přece tady nebudu jen tak zbůhdarma sedět, k čemu bych vám, prosím tebe byla. Takový máte krásný nový domeček a měli byste tu nepořádek, to vám kazí dojem. Musíte si to užívat, ne se dřít.

A zítra vám přijdu uvařit, vy na to určitě nemáte čas…“ Na to se můj muž zamračil, musím říct, že takhle nabroušeného jsem ho snad ještě neviděla.

Máme dusno

Dá se říct, že Vladimír mou mámu doslova vystrkal ze dveří. Nakonec použil poměrně silný kalibr, když prohlásil s vážnou tváří, že jsme ne sebe během týdne neměli čas a chceme se konečně věnovat intimnostem.

Máma na něj rozpačitě zírala, nebyla schopna odpovědět, je přece jen ze staré školy, takže se zatvářila ustaraně. Ačkoli to Vláďa myslel v žertu, jeho tvář tomu moc neodpovídala. Maminka odešla, ale intimnostem jsme se nevěnovali.

Vláďa zabouchl dveře a důrazně mi řekl, že na tohle už nemá nervy. Začíná mezi námi být moc velké dusno. Maminku miluji ale kvůli jejím dobrým úmyslům se naše domácí pohoda nebezpečně hroutí.

Jana (56), Liberecko

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.