Domů     Utíkala jsem z domova, šlo tam o život
Utíkala jsem z domova, šlo tam o život
3 minuty čtení

Dennodenně děkuji za všechny hodné a laskavé lidi, které mám kolem sebe. Právě oni mi pomohli překonat peklo s ochlastou.

Moje manželství bylo peklo, snad jen ten, kdo žil s agresivním alkoholikem, si dokáže představit, o čem mluvím. Občas jsem utíkala. Když už se to doma nedalo vydržet, sbalila jsem si to nejnutnější a utekla k rodičům, nebo k tetě.

Vyčítala jsem si to, byli už staří a moc se kvůli mně trápili. Ale když řádil, doma nešlo zůstat, občas to byl fakticky boj o přežití. Kéž by to byl aspoň kvartální alkoholik a dělal si přestávky, během nichž bych se dokázala jakž takž vzpamatovat!

Leč můj muž pil v podstatě nonstop. Syn utekl z domova, když mu bylo sedmnáct, přespával u kamarádů. Je to naštěstí hodný kluk, alkoholu se dodnes nedotkl, když viděl, co to udělalo s jeho otcem.

Byla jsem ráda, že se dokázal vzepřít. Jen jsem stále netušila, co bude se mnou. Neměla jsem ponětí, jak se podává žádost o rozvod. A taky jsem se bála, že přijdu o střechu nad hlavou.

Bledá jako smrt

Jednou řádil víc než obvykle. Byla jsem zvyklá, že je doma příšerný nepořádek a zápach, naházel totiž všechny svoje věci na hromady a na těch hromadách žil, jedl a spal.

Občas jsem ho požádala, aby si to uklidil, což bylo zbytečné a zpravidla ho to rozzuřilo k nepříčetnosti.

Tentokrát mě honil s lopatou po zahradě. Ještěže se motal, protože kdyby byl rychlejší, je možné, že bych to nepřežila. Rychle jsem si naházela do tašky kartáček na zuby, hřeben, léky, prostě to, co vždycky, a utíkala k tetě, která bydlela kousek odsud.

„Děvenko zlatá,“ spínala ruce, „už zase?“ Pro pláč jsem jen zoufale přikyvovala. „Chudinko, jsi bledá,“ pohladila mě. Hned vařila čaj, hledala sušenky. „K večeři bude houbová omáčka,“ usmívala se.

Vrtěla jsem hlavou: „Ale teto, nedostala bych do sebe ani sousto.“ Jako vždy přísně odpověděla: „Musíš jíst, Aničko. To by to dopadlo, kdybys nejedla.“

Střecha nad hlavou

Snědla jsem pár soust, víc to nešlo. Slzy mi padaly do omáčky. „Ach, tetičko, já jsem tak nešťastná,“ naříkala jsem. Usmála se: „Ale kdepak, nejsi nešťastná. Máš kolem sebe spoustu hodných lidí, kteří tě mají rádi.

Máš mě, i když jsem už stará a mrzutá osoba, máš milující rodiče, hodného syna. Jen v sobě teď musíš najít odvahu a toho opilce opustit.“ Zaúpěla jsem: „Teto, přijdu o střechu nad hlavou, dům je jeho.“

Znovu se usmála: „A co abys bydlela u mě?“ To byla věta, která mi dala křídla. Rozvedla jsem se s ochlastou, přestěhovala se k tetě a denně děkuji za to, že jsem to ve zdraví přežila, i za hodné lidi, které mám kolem sebe.

Anna (63), Kroměříž

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud