Je všeobecně známé, že vyvolávání duchů je riskantní. Když mi ale zemřela teta, kterou jsem milovala, rozhodla jsem se pro spojení s ní.

Bála jsem se, proto jsem o vyvolání duchů dlouho přemýšlela. Přečetla jsem si na toto téma mnoho článků a nakonec jsem se rozhodla, že se pokusím ducha mé zesnulé tety Zuzany vyvolat. Myslela jsem si, že se mi to nepovedlo, a tak jsem to celé hodila za hlavu.

Jenže netrvalo dlouho a v bytě se začaly dít divné a strašidelné věci, které jsem si nedokázala rozumem vysvětlit.

Jako moje máma

Tetu Zuzanu, která byla z otcovy strany, jsem milovala. Báječně jsme si spolu rozuměly. Během dospívání se z ní stala moje důvěrnice, které jsem vyprávěla o všech svých trápeních s kluky a radila jsem se s ní.

Měla jsem k ní mnohem blíže než ke své vlastní matce. Měla pro mě pochopení, byla více jako moje kamarádka. V kontaktu jsme spolu zůstaly i poté, co jsem se postavila na vlastní nohy a odstěhovala se z rodného domu.

Často jsme si volaly a jednou za dva týdny jsme i spolu někam zašly, abychom se viděly.

Chtěla jsem se s ní spojit

Když mi jednoho dne teta Zuzana, která pro mě byla vším, zemřela, hluboce mě to zasáhlo a nenapadlo mě nic lepšího než se pokusit o vyvolání jejího ducha. Našla jsem si osvědčený postup a pustila se do díla. Netušila jsem, na jaké problémy si tím zadělám.

Pokus se nezdařil

Pro vyvolání ducha své milované tetičky jsem se rozhodla zhruba půl roku po jejím odchodu. Usedla jsem doma do kruhu svíček a vytáhla spiritistickou tabulku. Nešlo mi o nic jiného než tetu na chvíli cítit nebo s ní mluvit.

Pokus dostat ji na malý okamžik zpět do světa živých mi ale nevyšel. Na moje otázky nijak nereagovala. Neměla jsem ani pocit, že bych ji v pokoji cítila. Zklamaně jsem desku uklidila a vzala do ruky její fotky. Tak moc mi chyběla.

V noci jsem se probudila

Pobrečela jsem si nad vzpomínkami. Později jsem se rozhodla jít spát. Do postele jsem ulehla kolem jedenácté večer. Usnula jsem poměrně rychle, ale v jednu ráno mě vzbudil zvuk hrajícího rádia. Nikdy předtím se mi to nestalo. Rozespale jsem vstala a naslepo ho vypnula.

Podivnosti pokračovaly

Když jsem si znovu lehla a přikryla se peřinou, dal se do mě divný pocit. Položila jsem hlavu na polštář a v tu chvíli spadla na zem koruna. A pak další a další. „Odkud se berou?“ zeptala jsem se celá zmatená do ticha.

Nebylo mým zvykem mít peníze jen tak někde poházené. Byla jsem znovu donucena vstát z postele.

Zahlédla jsem v pokoji tvář

Mince jsem sebrala a dala je do peněženky. Rozhlédla jsem se po pokoji. V rohu jsem na setinu vteřiny zahlédla tvář. Když jsem se vracela k posteli, za mými zády se ozval zvuk. Znělo to, jako by někdo posouval skříň, kterou jsem měla u dveří. Polekalo mě to. Hbitě jsem se otočila, ale skříň stála na svém místě.

Někdo byl v pokoji se mnou

Najednou jsem na spaní neměla ani pomyšlení. Znovu jsem vytáhla desku pro spojení s duchy. Položila jsem prostou otázku: „Jsi tady, teto?“ Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat.

Na desce se objevilo NE. Zamyšleně jsem pátrala po tom, jakou další otázku bych mohla položit. „Je tu nějaký jiný duch?“ zaznělo z mých úst. Odpověď byla ANO. „Chceš mi ublížit?“ ptala jsem se dychtivě dál. Chvíli se nic nedělo.

Pak se na desce ukázalo ANO. Zastavil se mi dech. „Proč?“ vyjekla jsem celá vystrašená. „Já jsem ti někdy něco udělala?“ pátrala jsem po odpovědi.

Byla jsem vystrašená k smrti

Deska už nic neukázala. Zakopla jsem ji pod postel, vzala si jednu pilulku na spaní a doufala, že hned usnu. Sotva jsem ulehla, opět začaly padat mince na zem. Dopadly do kruhu. Vyděsilo mě to natolik, že jsem rychle rozsvítila.

Na to konto ale světlo hned zhaslo. „Jdi pryč, ať jsi kdokoliv. Nech mě být!“ řvala jsem zoufale a polekaně zároveň. Dopadla jsem na postel a snažila jsem se usnout. Nevím kdy ani jak se mi to podařilo.

Na nic jsem se nedokázala soustředit

Ráno jsem se probudila, ale měla jsem pocit, jako bych nespala ani minutu. Celý den jsem chodila jako tělo bez duše. Myšlenky se mi neustále vracely k předešlé noci. V práci jsem hledala každou volnou chvíli k tomu, abych položila hlavu na stůl.

Nebyl ani nikdo, komu bych se mohla svěřil. V práci jsem žádnou kolegyni, která by se dala považovat za kamarádku, neměla.

Ducha jsem odvolala

V podvečer po práci jsem ani neměla chuť vracet se do bytu. Z posledních sil jsem se večer najedla a s obavami vyhlížela postel. Usnula jsem kolem deváté hodiny. Kolem jedné mě vzbudilo cinkání příborů. Šla jsem do kuchyně, abych zjistila, co se zase děje.

Šuplík s příbory byl otevřený a v něm všechno zpřeházené. Vytáhla jsem desku a snažila jsem se odvolat toho, kdo za tím stál. Jako pojistku jsem kolem postele postavila dvanáct hořících svíček. A skutečně to pomohlo. Ta ochrana zafungovala. Poté se v mém bytě už nic děsivého ani tajuplného nepřihodilo.

Eliška T. (60), severní Morava