Domů     Dědečkova duše zůstala
Dědečkova duše zůstala
3 minuty čtení

Jako dítě jsem žila s rodiči v domě po dědečkovi. Jednoho dne, když jsem usínala, jsem uviděla u skříně tajemnou postavu.

Sice od té příhody uběhly už desítky let, ale pořád to mám v živé paměti, jako by se to stalo včera. Bylo mi asi pět let, když jsme se s rodiči přestěhovali do bytu po dědovi, maminčině tatínkovi. Ten zde údajně spáchal sebevraždu.

Neměli jsme kam jít a byt byl psaný na maminku, tak jsme našli útočiště právě tam.

Sourozenci křičeli

Byl zrovna sychravý podzimní večer, když táta mě a moje tři sourozence nahnal do postelí. Měli jsme je v dětském pokoji pěkně vedle sebe. Naproti nim stála stará skříň po dědovi.

Mlčky jsme leželi několik minut, když jsem najednou uslyšela, jak sestry začaly křičet a pak i bratr.

Utíkali jsme pryč z pokoje

Vůbec jsem netušila, co se děje. Myslela jsem si, že blbnou, tak jsem začala křičet taky. Oni se ale rychle zvedli z postelí a okamžitě vyběhli do kuchyně a já za nimi. Slyšela jsem, jak říkají tátovi, že viděli někoho stát u dědovy skříně.

Vynadal nám

Táta šel s námi do pokoje, vynadal nám, že děláme blbosti místo toho, abychom spali. Otevřel skříň, ale nic tam přirozeně nebylo. Jen oblečení. Otevřel pro jistotu také úložné prostory u postele, a pořád nic. Znovu nás uložil, zhasl a odešel.

Po chvilce jsem se otočila, pohled mi padl na skříň a uviděla jsem to taky. Stál tam nějaký muž. Rozeznala jsem obličej, oči, prostě všechno. Jen tam tak stal a díval se na nás.

Celá hrůza se opakovala

Okamžitě jsem začala křičet a pak i ostatní. Běželi jsme opět do kuchyně, kde maminka připravovala mléko pro nejmladšího bratra. Doběhla jsem k ní a s hrůzou v očích se jí pevně chytla. Táta s námi opět zašel do pokoje, kde nás ujišťoval, že tam nikdo není. Ani nevím, jak jsme nakonec usnuli.

Fotka na kredenci

Druhý den ráno jsem šla kolem staré kredence, kde měla maminka vystavené rodinné fotky. Když jsem ji míjela, zadívala jsem se na jeden z obrázků a zbledla. „Co ti je?“ otázala se starostlivě maminka. „To je ten pán, co včera stál u skříně v našem pokoji,“ vytřeštila jsem oči.

Byl to náš děda!

Nemohla tomu uvěřit. Tak si nás postupně každého volala k fotkám, abychom ukázali, koho jsme v noci viděli. A všichni jsme označili tutéž fotku. „To je váš děda Ludvík. Můj táta,“ pronesla zkoprnělá maminka.

Od té doby jsem postavu už neviděla, ale pořád se doma něco dělo. Nevysvětlitelné hýbání věcmi, praskání a podobně. Myslím, že dědova duše v tom bytě pořád přebývala.

Zuzana H. (60), Velké Meziříčí

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.