Milostné zklamání si může člověk s sebou odnést na onen svět. Zdeněk měl o mě zájem celý život a dával to najevo i ze záhrobí!

Ten muž se ucházel o moji přízeň už kdysi dávno v mládí. Neuspěl, ale to ho neodradilo. Ukázalo se, že jeho závislost na mně přesahuje hranice života.

Neúnavný nápadník

Se Zdeňkem jsem se poprvé potkala na jedné diskotéce, když mi bylo osmnáct let. Zatímco z jeho strany hned přeskočila jiskra, mně moc sympatický nebyl. Měla jsem ale dobráckou povahu a byla jsem nezkušená, takže mi Zdeňka bylo líto.

Nabídla jsem mu alespoň kamarádství a pak jsem si to odtrpěla. Neustále za mnou dolézal, pořád se mě snažil přesvědčit, že bychom byli dobrou partnerskou dvojicí. Dokonce mi nosil i dárky, které jsem většinou s díky odmítala.

Jeho společnost mi byla stále více a více nepříjemná, ale odradit jsem ho nijak nedokázala.

Vdala jsem se

Trvalo to více než rok. Definitivně Zdeněk pochopil, že nebudu jeho, až když jsem si našla vážnou známost.

Nejspíš i kvůli němu jsem si Hynka pak i co nejrychleji vzala, i když jsem někde v hloubi duše věděla, že bych měla s vdavkami ještě nějakou dobu počkat, protože jsem cítila, že Hynek není tím pravým, i když byl milý a byl na mě hodný.

Také Zdeněk mi později sám při jednom náhodném setkání přiznal, že se pak také stejně rychle z trucu oženil. Oba dva jsme bydleli ve stejné části Karlových Varů, takže jsme se občas někde potkali. Já jsem ho Hynkovi označila jako známého z dřívějších let.

Nakonec jsem mu dala šanci

Ani mně, ani Zdeňkovi nakonec manželství nevydrželo. On se rozvedl dříve, já ve svých čtyřiceti letech. Bylo to pro mě velké životní zklamání, ale v manželství už nemělo cenu pokračovat.

Musela jsem si nechtěně přiznat, že mě Zdeňkův zájem, který se nijak nesnížil ani po letech, těší a lichotí mi.

Chtěl mě vlastnit!

Dala jsem mu proto šanci, aby svoji celoživotní lásku mohl uplatnit. Náš vztah se ale nevyvíjel příliš dobře. Nejprve to bylo všechno krásně růžové a Zdeněk se mohl přetrhnout, aby mě zahrnul co největší péčí a pozorností.

Potom se však ukázaly i ty horší stránky jeho povahy. Chtěl mě víceméně vlastnit. Žárlil na každého muže, který kolem mě jen prošel, a dělal ublíženecké scény.

Rozchod nesl velmi těžce

Když jsem mu dala ultimátum, aby své chování zlepšil, vydrželo mu to jen chvíli. Poznala jsem, že je ve skutečnosti citovým vyděračem. Nemohlo to dopadnout jinak než rozchodem. Ten ale Zdeněk hodně těžce nesl.

Stále mi volal a prosil, abych mu dala ještě šanci, a když jsem odmítla, vyhrožoval mi dokonce sebevraždou.

Poslal mi dopis na rozloučenou

Svůj úmysl opustit kvůli mně tento svět bohužel Zdeněk dotáhl do konce. Jednoho dne mi přišel poštou dopis na rozloučenou. Myslela jsem si, že jde jen o další trik manipulátora. On to ale opravdu udělal, skočil pod vlak.

V tom dopise byla ošklivá slova – že mohu za jeho zkažený život a že mě bude chodit po smrti strašit. Cítila jsem se tím dotčená. Připadalo mi to nespravedlivé.

Obrys mužské postavy

Na strašidla jsem nevěřila, ale jen do té noci, než se můj život začal měnit v hrůzostrašné utrpení. Probudil mě tehdy podivný pocit zimy. Když jsem otevřela oči, spatřila jsem v rohu místnosti obrys mužské postavy.

Hrůzou jsem omdlela

Nejprve jsem si myslela, že je to lupič, ale pak jsem pochopila, že se jedná o přízrak. A hned mi došlo, kdo za mnou přišel na návštěvu. Uslyšela jsem zastřený Zdeňkův hlas.

Vyhrožoval mi, že mě nyní bude navštěvovat pravidelně až do doby, než za ním také přijdu na onen svět. Přízrak se přibližoval k mé posteli a já ztratila strachem vědomí. Ráno jsem se probudila se studeným potem po těle.

Všude mě pronásledoval

Od té noci se Zdeňkovy návštěvy nepravidelně opakovaly. Nikdy jsem si nemohla být jistá, kdy se jeho duch zase objeví. Jednou jsem vnímala i dotek jeho ledových rukou. Nedalo se tomu uniknout. Odjela jsem do lázní, ale přízrak mě chodil strašit i tam.

Nemohla jsem se ani nikomu svěřit, věděla jsem, že by mě každý považoval za lhářku nebo za šílenou.

Byla jsem úplně vyčerpaná

K tomu, abych ztratila rozum, jsem po několika týdnech ostatně neměla daleko. Můj život se zkomplikoval, byla jsem unavená, nevyspalá, neustále vystrašená. Všimli si toho i v práci – poté, co jsem něco pokazila, mi dokonce hrozila výpověď.

Prosila jsem za odpuštění

Nemohla jsem se na sebe ani podívat do zrcadla, připadalo mi, že strašně rychle stárnu. Nakonec jsem s pláčem žádala přízrak o odpuštění a prosila ho, ať už mě nechá být. Sama jsem pak dlouho nemohla uvěřit tomu, že to opravdu pomohlo.

Moje slova Zdeněk nejspíš skutečně vyslyšel. Tohle všechno se stalo už před patnácti lety. Od té doby mám klid, i když se mi ještě čas od času zdá děsivý sen.

Romana L. (57), Karlovy Vary