Domů     Nerozdělila nás ani velká lež
Nerozdělila nás ani velká lež
5 minut čtení

Bylo jedenáct hodin a deset minut, a ženich pořád nikde. Vstala jsem a řekla s nalomeným hlasem, že se všem moc omlouvám.

Ten si tě nevezme,“ říkaly holky a výsměšně se uculovaly. Nebo taky říkaly: „Na toho nemáš!“ Kdykoli jsem něco takového zaslechla, bylo mi, jako bych se napila louhu. V duchu jsem souhlasila. Aleš si mě fakticky nevezme, jsem pro něj jen epizoda.

Na ženění nebyl

Byl o celých pět let starší. Už na naší první schůzce jsem se modlila, aby mě požádal o ruku, ano, tak jsem byla vygumovaná.

Snažila jsem se samu sebe přesvědčit, že k žádosti dojde, až bude chodit do posledního ročníku, a že se vezmeme po promoci, ale k ničemu se neměl. Zato lézt za mnou do dětského pokoje do prvního patra oknem, když naši usnuli, to mu problém nedělalo.

Říkala jsem si, risk je zisk

Chodili jsme spolu dva roky, to mi připadalo až až. Po poradě s nejlepší kamarádkou Alenou jsme ukuly ďábelský plán. Hrála jsem vabank, ale na druhou stranu, risk je zisk. Bylo krásné jaro, rozkvétaly šeříky, maturita ťukala na dveře.

Vytáčela jsem v telefonní budce známé číslo a ruce se mi třásly tak, že jsem asi dvakrát omylem vytočila jiné. Když jsem se konečně trefila, přeskakujícím hláskem jsem zapípala: „Aleši, musím s tebou okamžitě mluvit.“

Svatba z donucení

Koukal jako vrána. Bylo vidět, že jsem ho zaskočila. Když to konečně rozdýchal a podařilo se mu promluvit, rezignovaně zasípal: „No tak se vezmeme.“ Byla to trochu jiná žádost o ruku, než jakou jsem si vysnila, ale bylo to koneckonců vítězství.

Budu mít svatbu! Chtělo se mi roztančit se po náměstí, ale ženich nadšeně nevypadal. „Naši budou koukat.“ „Přece mě znají a mají mě docela rádi, ne?“ mumlala jsem. „Jsi ještě dítě,“ ubezpečil mě, a to mi vyrazilo dech.

„Jako že na svatbu ještě nejsem zralá?“ vyrazila jsem ze sebe. „To, myslím, není ani jeden z nás,“ odpověděl k mé hrůze. „Ale nedá se nic dělat.“

Cítila jsem se jako královna

Probrečela jsem noc. Takhle jsem si to tedy opravdu nepředstavovala. Ale za pár dní, když mi brala krejčová míru na svatební šaty, jsem se cítila už zase jako královna, která ještě ke všemu úspěšně odmaturovala. Máma i babička byly nadšené.

Obě se nemohly dočkat jak veselky, tak narození miminka. Vymyšleného miminka. Nebyla jsem těhotná. Byla to válečná lest.

Musela jsem s pravdou ven

Asi jsem se málo znala. Neuměla jsem lhát, nebo aspoň ne tak moc. Dělalo se mi ze sebe zle. Ani jsem nemusela předstírat těhotenské nevolnosti, bylo mi opravdu špatně.

Dvacet čtyři hodin před svatbou, kdy bylo všechno vzorně zařízené, obřad i hostina pro spoustu lidí, svatební šaty visely ve skříni a prstýnky se blýskaly v červené krabičce, jsem Alešovi všechno přiznala. Nezapomenu na jeho pohled. Tak prázdné oči nikdy neměl.

S brekem jsem utekla domů. Tam nikdo nic netušil. Nedokázala jsem ze sebe vypravit slovo. Přičítali to rozrušení před svatbou.

Jako na vlastní pohřeb

Brzy ráno mě vzbudili a česali. Přicházeli první hosté, lili do sebe panáky a cpali se chlebíčky. Nastal čas odebrat se na radnici. Vyšla jsem z baráku ve svatebních šatech, hosté tleskali a někdo šeptal:

„Proč je tak smutná?“ Byla jsem tak smutná, protože jsem kráčela na vlastní pohřeb. Tekly mi slzy, třásla jsem se jako v záchvatu smrtelné zimnice. „Neplač tolik, jsi celá rozmazaná,“ naříkala máma, utírala mi obličej kapesníkem a opravovala líčení.

Nekonečné čekání

Seděli jsme či postávali v předsálí a čekali na ženicha. Musela jsem vypadat jako kmotřička smrt. Slavnostně oblečená Alena, s níž jsme ukuly tenhle fantastický plán, ke mně přistoupila a zašeptala:

„Sedni si, nebo omdlíš.“ Táta mě vlekl za rameno k nějaké židli. Hodiny ukazovaly za pět minut jedenáct a hosté si šeptali. „Tak už jsme všichni?“ starala se usměvavá paní z národního výboru. Máma k ní přistoupila a polohlasem sdělila:

„Ještě ne, čeká se na ženicha,“ což doplnila křečovitým úsměvem. Paní decentně odkráčela.

Nejhorší minuta

Šepot hostů sílil. Vysílali ke mně povzbudivé pohledy, což bylo snad úplně nejhorší. Babička byla úplně zelená. Táta vyndal z náprsní kapsy placatici s bezbarvou tekutinou a lokl si.

Pak se podíval na veliké nástěnné hodiny, zaznamenal, že ukazují jedenáct hodin a dvě minuty, a lokl si ještě jednou. Když bylo jedenáct hodin a deset minut, vstala jsem a zasípala: „Chtěla bych vám něco říct.“ Hosté překvapeně zmlkli.

Nadechla jsem se a zachrčela: „Ženich nepřijde. Je mi to líto. Moc se všem omlouvám.“

Řekli jsme si ano

Babička omdlela, máma s tátou ji zachytili. Vzápětí vešel ženich, za ním skoro utíkali jeho rodiče a volali:

„Omlouváme se za zdržení, vraceli jsme se pro prstýnky!“ Pak už jsme se k mému úžasu řadili, ta paní z výboru nám pomáhala, vysvětlovala, že první jde maminka s ženichem, naposledy tatínek s nevěstou, a tak jsem se k Alešovi nedostala a nemohla s ním mluvit.

Ani později to nešlo, hovořil předseda národního výboru, hrála hudba, oba jsme řekli ano, políbili se a podepsali nějaké papíry.

Miminko na cestě

„Ty se na mě nezlobíš?“ zeptala jsem se užasle, až když jsme seděli v nazdobeném autě. „Jsi ještě dítě,“ odpověděl, jako by mě to omlouvalo. A víte co? Záhy se nakonec ukázalo, že jsem vlastně nelhala, když jsem mu říkala, že jsem těhotná. V té chvíli to byla pravda, jen jsem to ještě nevěděla.

Jana M. (58), Mikulov

Související články
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
4 minuty čtení
Loni na Prvního máje jsem plánovala, že zůstanu doma. Na lásku jsem neměla ani pomyšlení. Jenže osud si pro mě připravil něco jiného. Přiznám se, že jsem svátky zamilovaných jako První máj nebo Valentýn nikdy nemusela. Tohle povinné dokazování lásky mi přijde ujeté. Když jste navíc nezadaná, zamilované párečky vám lezou na nervy ještě víc. Když jsem se loni prvního května probudila, měla jsem p
3 minuty čtení
Ten muž se objevil v drogerii, kde jsem v té době pracovala. Pořád po mně pokukoval, nakonec se přece jen osmělil a oslovil mě. Byl to Ferda. Táta mi tu neobyčejně povedenou fotku z tábora nechal zasklít. Byla jsem tam ještě s nějakými táborníky, postupem času jsem zapomínala jejich jména i táborové přezdívky, protože šlo hlavně o to, že mi to tam moc slušelo. Bylo mi tehdy patnáct, měla jsem v
3 minuty čtení
Byli jsme s Tondou každý jiný, on ze statku, já z města. Bála jsem se, že jsme příliš rozdílní, než abychom spolu mohli žít. Skoro celé léto jsem tehdy probrečela. Byla jsem nešťastná, i když zase naopak chvílemi šťastná, zasněná a zamilovaná. Byli jsme s Tondou jako oheň a voda. Maminka mě utěšovala, že láska hory přenáší a všechno spraví, jenomže budoucí tchyně si zjevně myslela opak. Byla to
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
3. února 1959: Den, kdy zemřela hudba
epochaplus.cz
3. února 1959: Den, kdy zemřela hudba
Od startu malého letadla uplyne jen pár minut, když se uprostřed noci v plné rychlosti zaboří do kukuřičného pole. Budoucnost hudby se v jediném okamžiku mění. Když se Americe zeptáte na 3. února 1959 téměř určitě v odpovědi zazní jméno Buddy Holly. Toho dne totiž během jediného okamžiku rocková hudba přichází o několik hitmakerů, mezi nimiž je největší
Jak jsem opustila svoje tělo
skutecnepribehy.cz
Jak jsem opustila svoje tělo
U známých na chalupě jsme na půdě našli staré bylinky po babičce. Zvědavost mi nedala a připravila jsem si z nich lektvar… Zimní pobyt na chalupě se pro mě vlastní vinou změnil v děsivý zážitek, na který až do konce svého života nezapomenu! Napila jsem se zvláštního čaje a málem mě to stálo život. Opustila jsem poté své
Jednoduchý a skvělý svařák
tisicereceptu.cz
Jednoduchý a skvělý svařák
Umíte si představit zimu bez oblíbeného svařáku? Spousta lidí ne, proto jsme si pro vás připravili jednoduchý a rychlý recept na ten nejlepší svařák. Ingredience cukr krystal 1 ks velké skořice
Mars odhalil své nitro
21stoleti.cz
Mars odhalil své nitro
Data ze sondy NASA InSight, která před třemi lety umlkla pod vrstvou prachu, stále přinášejí překvapení. Dva nezávislé vědecké týmy nyní oznámily, že Mars má nejen plášť plný trosek z dávných impaktů,
Stoletý papež zabránil rozpadu církve
epochalnisvet.cz
Stoletý papež zabránil rozpadu církve
V polovině 7. století ve Středomoří vrcholí útoky muslimů. Načas do jejich rukou padne i Sicílie. Jejich nadvláda tam nebude trvat dlouho, ale stačí to, aby z ostrova musela uprchnout většina křesťanských duchovních.   Jedním z nich je i Agatho (577–681), mnich benediktinského kláštera sv. Herma v Palermu. Je mu již téměř 80 let, ale ve svém poslání
Další rozchod Fingera na spadnutí?
nasehvezdy.cz
Další rozchod Fingera na spadnutí?
Herec známý ze seriálu Ulice Martin Finger (54) se nezdá! Letos v únoru se provalilo, že už nežije s partnerkou Barborou Vrablíkovou (38), kvůli níž opustil svou manželku Monikou Šabartovou (51), a má
TÁBORSKÁ SETKÁNÍ 2025.
epochanacestach.cz
TÁBORSKÁ SETKÁNÍ 2025.
Letošní 33. ročník mezinárodního historického festivalu Táborská setkání bude důstojnou připomínkou dvou loňských významných výročí: 600 let od úmrtí nikdy v poli neporaženého hejtmana Jana Žižky z Trocnova a 40 let partnerství Tábora s německým městem Kostnice. http://taborskasetkani.eu
Odličovací manuál pro dokonalou a zdravou pleť
nejsemsama.cz
Odličovací manuál pro dokonalou a zdravou pleť
O tom, že k uchování zdravé a mladistvě vyhlížející pleti je nezbytná pravidelná očista, asi nikdo nepochybuje. Ovšem pořád se najdou ženy, které se neodličují správně a pak je trápí problematická pleť. Na trhu najdete záplavu přípravků určených k čištění. Je jich dokonce tolik, že je obtížné vybrat ten pravý. Proto jsme pro vás připravili malého průvodce. Micelární vody V
Jennifer Lawrence uvádí kolekci PrimaLuna od Longines
iluxus.cz
Jennifer Lawrence uvádí kolekci PrimaLuna od Longines
U značky Longines není žádným nováčkem, nyní je však mnohem kompaktnější, smyslnější, ženštější. Redesignovaná kolekce PrimaLuna vystihuje vše, čím je značka Longines dnes a čím byla i před sto dvacet
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Muži v černém: Vládní agenti, nebo něco víc?
enigmaplus.cz
Muži v černém: Vládní agenti, nebo něco víc?
Muže v černém si často představujeme jako vládní agenty pracující v maximálním utajení. Mají se objevovat na místech, kde bylo pozorováno UFO, a snaží se prý zajistit, aby nevznikala zbytečná panika.
Jak se žije na ostrově plynových masek?
historyplus.cz
Jak se žije na ostrově plynových masek?
Mijakedžima u Japonska se zdá být jako kterýkoli jiný tichomořský ostrov, pravdou však je, že skrývá svoji temnou stránku. Až na pár stovek lidí se zde totiž nachází ještě aktivní sopka, kterou místní považují za nejničivějšího obyvatele ostrova! Kdykoli zazní siréna, každý si musí nasadit plynovou masku. Stalo se tak již nespočetněkrát v minulosti a