Domů     Nerozdělila nás ani velká lež
Nerozdělila nás ani velká lež
5 minut čtení

Bylo jedenáct hodin a deset minut, a ženich pořád nikde. Vstala jsem a řekla s nalomeným hlasem, že se všem moc omlouvám.

Ten si tě nevezme,“ říkaly holky a výsměšně se uculovaly. Nebo taky říkaly: „Na toho nemáš!“ Kdykoli jsem něco takového zaslechla, bylo mi, jako bych se napila louhu. V duchu jsem souhlasila. Aleš si mě fakticky nevezme, jsem pro něj jen epizoda.

Na ženění nebyl

Byl o celých pět let starší. Už na naší první schůzce jsem se modlila, aby mě požádal o ruku, ano, tak jsem byla vygumovaná.

Snažila jsem se samu sebe přesvědčit, že k žádosti dojde, až bude chodit do posledního ročníku, a že se vezmeme po promoci, ale k ničemu se neměl. Zato lézt za mnou do dětského pokoje do prvního patra oknem, když naši usnuli, to mu problém nedělalo.

Říkala jsem si, risk je zisk

Chodili jsme spolu dva roky, to mi připadalo až až. Po poradě s nejlepší kamarádkou Alenou jsme ukuly ďábelský plán. Hrála jsem vabank, ale na druhou stranu, risk je zisk. Bylo krásné jaro, rozkvétaly šeříky, maturita ťukala na dveře.

Vytáčela jsem v telefonní budce známé číslo a ruce se mi třásly tak, že jsem asi dvakrát omylem vytočila jiné. Když jsem se konečně trefila, přeskakujícím hláskem jsem zapípala: „Aleši, musím s tebou okamžitě mluvit.“

Svatba z donucení

Koukal jako vrána. Bylo vidět, že jsem ho zaskočila. Když to konečně rozdýchal a podařilo se mu promluvit, rezignovaně zasípal: „No tak se vezmeme.“ Byla to trochu jiná žádost o ruku, než jakou jsem si vysnila, ale bylo to koneckonců vítězství.

Budu mít svatbu! Chtělo se mi roztančit se po náměstí, ale ženich nadšeně nevypadal. „Naši budou koukat.“ „Přece mě znají a mají mě docela rádi, ne?“ mumlala jsem. „Jsi ještě dítě,“ ubezpečil mě, a to mi vyrazilo dech.

„Jako že na svatbu ještě nejsem zralá?“ vyrazila jsem ze sebe. „To, myslím, není ani jeden z nás,“ odpověděl k mé hrůze. „Ale nedá se nic dělat.“

Cítila jsem se jako královna

Probrečela jsem noc. Takhle jsem si to tedy opravdu nepředstavovala. Ale za pár dní, když mi brala krejčová míru na svatební šaty, jsem se cítila už zase jako královna, která ještě ke všemu úspěšně odmaturovala. Máma i babička byly nadšené.

Obě se nemohly dočkat jak veselky, tak narození miminka. Vymyšleného miminka. Nebyla jsem těhotná. Byla to válečná lest.

Musela jsem s pravdou ven

Asi jsem se málo znala. Neuměla jsem lhát, nebo aspoň ne tak moc. Dělalo se mi ze sebe zle. Ani jsem nemusela předstírat těhotenské nevolnosti, bylo mi opravdu špatně.

Dvacet čtyři hodin před svatbou, kdy bylo všechno vzorně zařízené, obřad i hostina pro spoustu lidí, svatební šaty visely ve skříni a prstýnky se blýskaly v červené krabičce, jsem Alešovi všechno přiznala. Nezapomenu na jeho pohled. Tak prázdné oči nikdy neměl.

S brekem jsem utekla domů. Tam nikdo nic netušil. Nedokázala jsem ze sebe vypravit slovo. Přičítali to rozrušení před svatbou.

Jako na vlastní pohřeb

Brzy ráno mě vzbudili a česali. Přicházeli první hosté, lili do sebe panáky a cpali se chlebíčky. Nastal čas odebrat se na radnici. Vyšla jsem z baráku ve svatebních šatech, hosté tleskali a někdo šeptal:

„Proč je tak smutná?“ Byla jsem tak smutná, protože jsem kráčela na vlastní pohřeb. Tekly mi slzy, třásla jsem se jako v záchvatu smrtelné zimnice. „Neplač tolik, jsi celá rozmazaná,“ naříkala máma, utírala mi obličej kapesníkem a opravovala líčení.

Nekonečné čekání

Seděli jsme či postávali v předsálí a čekali na ženicha. Musela jsem vypadat jako kmotřička smrt. Slavnostně oblečená Alena, s níž jsme ukuly tenhle fantastický plán, ke mně přistoupila a zašeptala:

„Sedni si, nebo omdlíš.“ Táta mě vlekl za rameno k nějaké židli. Hodiny ukazovaly za pět minut jedenáct a hosté si šeptali. „Tak už jsme všichni?“ starala se usměvavá paní z národního výboru. Máma k ní přistoupila a polohlasem sdělila:

„Ještě ne, čeká se na ženicha,“ což doplnila křečovitým úsměvem. Paní decentně odkráčela.

Nejhorší minuta

Šepot hostů sílil. Vysílali ke mně povzbudivé pohledy, což bylo snad úplně nejhorší. Babička byla úplně zelená. Táta vyndal z náprsní kapsy placatici s bezbarvou tekutinou a lokl si.

Pak se podíval na veliké nástěnné hodiny, zaznamenal, že ukazují jedenáct hodin a dvě minuty, a lokl si ještě jednou. Když bylo jedenáct hodin a deset minut, vstala jsem a zasípala: „Chtěla bych vám něco říct.“ Hosté překvapeně zmlkli.

Nadechla jsem se a zachrčela: „Ženich nepřijde. Je mi to líto. Moc se všem omlouvám.“

Řekli jsme si ano

Babička omdlela, máma s tátou ji zachytili. Vzápětí vešel ženich, za ním skoro utíkali jeho rodiče a volali:

„Omlouváme se za zdržení, vraceli jsme se pro prstýnky!“ Pak už jsme se k mému úžasu řadili, ta paní z výboru nám pomáhala, vysvětlovala, že první jde maminka s ženichem, naposledy tatínek s nevěstou, a tak jsem se k Alešovi nedostala a nemohla s ním mluvit.

Ani později to nešlo, hovořil předseda národního výboru, hrála hudba, oba jsme řekli ano, políbili se a podepsali nějaké papíry.

Miminko na cestě

„Ty se na mě nezlobíš?“ zeptala jsem se užasle, až když jsme seděli v nazdobeném autě. „Jsi ještě dítě,“ odpověděl, jako by mě to omlouvalo. A víte co? Záhy se nakonec ukázalo, že jsem vlastně nelhala, když jsem mu říkala, že jsem těhotná. V té chvíli to byla pravda, jen jsem to ještě nevěděla.

Jana M. (58), Mikulov

Související články
3 minuty čtení
Můj muž je gentleman, vždy se zastával slabších, což se projevilo již na základní škole ve chvíli, kdy jsem nutně potřebovala pomoci. Byla jsem holka krev a mlíko, a to už na základce. Klukům jsem se líbila a dávali mi to najevo nejrůznějšími způsoby, obdivnými pohledy, zamilovanými psaníčky, všelijakými řečičkami, tu hloupými, jindy ještě hloupějšími. Jeden mi napsal „miluji tě“ křídou na zeď
4 minuty čtení
Prodávala jsem pánské obleky v malém butiku. Práce mě moc bavila. Jedna naplánovaná schůzka s novým zákazníkem dopadla nečekaně. Byl čtvrtek po poledni, když přišel on. Vysoký, trochu nejistý, ale usměvavý. Měl objednaný termín na výběr svatebního obleku. Vzala jsem ho do oddělení s našimi nejkvalitnějšími obleky – vlněnými, jemnými na dotek, s precizně vypracovanými detaily. Jako první jsme zk
3 minuty čtení
Normální člověk se sotva těší na konec prázdnin. Když mi bylo sedmnáct, loučila jsem se v té depresivní době s Tomášem a brečela jsem. Vzpomínám si, jak těžce jsem vždycky nesla, když končily prázdniny. A nejhorší ze všeho to bylo v době, kdy jsem se zamilovala do Tomáše. Bylo mi sedmnáct, jemu o rok víc. Byla jsem naivní, venkovská dívenka, on světem protřelý lufťák z velkého města. Umírala js
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
iluxus.cz
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
Společnost Luminox, švýcarská značka hodinek, které důvěřují příslušníci Navy SEALs, záchranáři a elitní dobrodruzi po celém světě, s hrdostí představuje další evoluci hodinek připravených pro mise: ř
Zapečená cuketa se slaninou
tisicereceptu.cz
Zapečená cuketa se slaninou
Můžete vynechat slaninu, čímž z tohoto pokrmu uděláte i skvělé jídlo pro vegetariány. Suroviny 2 menší cukety 100 g anglické slaniny 50 g tvrdého sýra sůl šlehačka prolisovaný česnek a byli
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
enigmaplus.cz
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
Chapadla, ostré zuby či démonické ryby bez tváře. Hlubomořská zóna Abysál je jedno z nejtemnějších míst na naši Zemi. Sluneční světlo sem neproniká a tak zde život probíhá ve věčné temnotě. Mohou se v
Baroni omezili práva nehodného krále
historyplus.cz
Baroni omezili práva nehodného krále
Král se tváří vznešeně, ale potají skřípe zuby. Historický dokument, jehož platnost právě stvrzuje přiložením své pečeti, mu nadiktovali vzbouřenci z řad vysoké šlechty, kteří o pár dní dříve obsadili Londýn. Anglie v roce 1199 truchlí i oslavuje současně. Tento svět právě opustil chrabrý král Richard Lví srdce (*1157), ale země vzápětí získává nového panovníka. Stává se
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
21stoleti.cz
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
Odstartovalo to v roce 1932 a trvalo další čtyři dekády. Americká Veřejná zdravotní služba (PHS) realizovala projekt zaměřený na studium syfilidy u Afroameričanů. Ty pak nechala desítky let trpět, aby
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
skutecnepribehy.cz
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
Důchod, který jsem pobírala, nebyla žádná sláva. Zoufale jsem si hledala brigádu nebo jiný zdroj příjmu. Až si mě našla skvělá práce sama. Na ten nápad mě přivedla bývalá kolegyně Jarka. Prý si našla senzační brigádu. „Přes noc doplňuji zboží v nákupním centru a mám za to spoustu peněz. No věřila bys tomu?“ vysvětlovala mi nadšeně. Brada
Svrab je zase mezi námi
nejsemsama.cz
Svrab je zase mezi námi
Svědění, vyrážka, bezesné noci a nejasná diagnóza. Možná se nejedná o alergii, ale o svrab. Šíří se mezi námi takřka raketovou rychlostí. Co s ním? Je to kožní onemocnění, které je aktuálně na velkém vzestupu. Jak svrab vypadá, proč se tak rychle šíří, jak se chránit a co na něj skutečně zabírá? Proč se svrab vrací? Možná jste o něm slyšela z vyprávění
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
epochalnisvet.cz
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
Herec se svým kamarádem zastaví stopařce. Je to mladá dívka, co se prý potřebuje dostat domů. Jenže, když se auto přiblíží až k mostu, který vede do města, děvče zmizí, jako kdyby tu ani nikdy nebylo. Šlo snad u nějaký přelud, nebo třeba ducha, který věčně bloudí krajinou?   Když je hollywoodskému herci Keanu Reevesovi
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
nasehvezdy.cz
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
Internet a sociální sítě se pro herečku Janu Švandovou (78) stávají novou zábavou a herečka přiznala, že se do jejich objevování vrhá s nadšením. Sleduje, co se kolem děje, a přiznává, že si užívá
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
epochaplus.cz
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
Chytré české mozky daly světu už obrovské množství významných objevů, od těch notoricky známých, starých i stovky let, až po ty nové, o kterých jste možná ještě neslyšeli. Všechny vyjmenovat nedokážeme, ale provedeme vás abecedou těch, které zanechaly nesmazatelnou stopu. Lodě jezdí rychleji, rány se lépe hojí, fotografie už nejsou černobílé a táborníkům neteče do