Stará legenda nelhala. Kolem toho místa kroužili pohanští bohové a toužili po krvi jako v dávných dobách zvířecích a lidských obětí.

Nikdy bych tomu nevěřila, kdybych to neprožila. V blízkosti starých vykopánek, kde byly zbytky podivných staveb, měla moje kamarádka kosmetický salon. Chodila jsem k ní často jen na kus řeči. Na ten den nikdy nezapomenu.

Nebezpečné místo

Alice mě přivítala zdrcená. Byla se projít se svým psem na skále poblíž vykopávek – a on se najednou rozběhl a skočil… V náručí jej donesla k nejbližšímu veterináři. Ten hned věděl, která uhodila. Znal přesně místo, ze kterého zvíře skočilo.

Těch psů, kteří to na stejném místě udělali, bylo několik. A nejen psi, z toho místa skočil jednou i jelen. Důvod ovšem veterinář neznal, už jeho předchůdce jej na tuto podivnost upozorňoval.

Začaly jsme s kamarádkou pátrat po historii místa a dozvěděly se zajímavou souvislost.

Přesně v místě, kde páchali psi své sebevraždy, se v dobách pohanských shazovali živí kozlíci jako oběť bohům. Obě nás napadla hrozná věc! Co když se něco takového může stát i lidem?

Co když jsou na nejstarším místě našeho městečka duchové, kteří touží i po lidské oběti? Tak se oblíbené místo mých procházek najednou proměnilo v místo strachu. Nahánělo mi hrůzu a já se mu začala vyhýbat.

Známí se smáli a já sama se přesvědčovala, že to je vše jen sugesce. Vždyť se mi v těch místech nikdy nic zlého nestalo, dokonce jsem si zde dávala milostná dostaveníčka. A tak jsem po čase na skálu zase vyrazila.

Přitahoval je strach

Byl příjemný podvečer. Postávala jsem tam s dětmi a manželem a najednou se to stalo – slepou skvrnou jsem spatřila temný stín. Stál u malého lesíka. Najednou se vznesl a přistál za mými zády.

Srdce se mi zachvělo. Naprosto zřetelně jsem uslyšela temný hlas v hlavě: „Skoč!“ Zatmělo se mi před očima. Kdyby mě manžel nechytil, skončila jsem na starých vykopánkách tak, jako pes mé kamarádky.

Daniela (66), Znojemsko