Seznámila jsem se s mladším mužem a trochu jsem se toho vztahu obávala. Co když mu budou vadit moje vrásky a kilogramy navíc?

Ovdověla jsem a zůstala sama s dospívající dcerou. Byla nešťastná, otcova smrt ji zdrtila, do toho s ní lomcovala puberta. Zhoršila se ve škole, chodila pozdě domů, toulala se bůhvíkde a bůhví s kým. Byla jsem na prášky.

Někdy mě napadlo, že takhle to bude napořád: Budu osamělá a řešit jednu nepříjemnost za druhou. Jednou mě naprosto výjimečně vytáhla kamarádka Slávka po práci na skleničku.

Příjemný chlapík od sousedního stolu mi objednal další drink, a když jsme se se Slávkou chystaly odejít, zastoupil mi cestu.

„Ještě jednu skleničku, udělejte mi tu radost,“ požádal. Slávka utekla se slovy, ať si nešlapu po štěstí. „Tak ale jenom jednu,“ souhlasila jsem. Zůstali jsme až do zavíračky, byl to příjemný večer. Až na to, že se ukázalo, že mému společníkovi je jen třicet.

Celou noc

„Mně je pětatřicet, páni, tak vy jste o dost mladší,“ konstatovala jsem po chvíli napjatého ticha. Lhala jsem, bylo mi skoro čtyřicet, jen jsem se to neodvážila přiznat. „Budeme si rozumět bez ohledu na věk,“ ujistil mě. „Navíc vypadáte sotva na devatenáct.“ Krásně se s ním povídalo.

Byl svobodný, prý měl dlouho vztah, měli před svatbou, ale ona si to rozmyslela. „Zaplať pánbůh, nehodili bychom se k sobě,“ dodal. Nemohla jsem usnout, myslela jsem na něj celou noc. Zavolal hned ráno.

Pozval mě na piknik, stavil se pro mě autem, vezl všechno, piknikový košík, lahev vína, pečené kuře… Taky zahradní rozkládací nábytek, talíře, ubrus, ubrousky a příbory. Zamilovala jsem se jak malá holka.

Když nás však jednoho pochmurného dne potkala ruku v ruce moje švadlena, nazítří mi povídá: „Toho hocha znám, bydlí u nás v domě.“ Zčervenala jsem: „Já vím, že je o dost mladší, je mu teprve třicet.“ Vyprskla: „Kdepak třicet! Sedmadvacet mu je.“

Dva lháři

Skončím to, rozhodla jsem se. Časem bych vedle něj vypadala jako jeho matka. Navíc je to lhář. Stejně jako já, prolétlo mi hlavou. Přidal si tři roky, já si čtyři ubrala. My jsme ale parta!

Přiběhla jsem do zahradní restaurace, kde jsme měli rande, a všechno to na něj vychrlila. Místo aby se kál, rozesmál se. „Náhodou je to docela legrace,“ usadil mě. „Nechceme o sebe přijít, tak trošku překrucujeme fakta, no a co?“

Úplně mě odzbrojil. Je to kliďas se smyslem pro humor, zvládl i vychovat tu mou nesnesitelnou puberťačku. Na moje nářky, že mám vrásky, reaguje slovy: „Zhasni, a nebudou vidět!“

Kateřina (66), Vyškov