Byl to zvláštní člověk, chodil a cosi si stále mumlal. Mnozí věřili, že to jsou zaklínadla, muži se vyhýbali. Ať už to byl čaroděj či ne, jedno vím, poslouchala ho všechna zvířata.
V malebné vesničce ve středních Čechách žil kdysi podivný starý muž, který všem naháněl strach. Byl to morous, který nikomu neodpověděl na pozdrav a jen vyvolával sváry. Nikdo netušil, kde se v obci vzal, odkud přišel a jaký život žil.
Koupil si domek na návsi a od té chvíle se začaly ve vsi dít divné věci. Kdo si toho muže znepřátelil nebo se na něj jen nekale podíval, tomu se něco stalo. Jeden ze sousedů dokonce spadl z hrušky a zlomil si obě nohy.
Agresivní zvířata
Některé ženy se před dědkem křižovali a povídalo se, že jednou tak zaklel na návsi, že spadl v kostele kříž, který mnoho let visel na oltářem. Nejhorší to bylo ovšem se zvířaty, do té doby klidná a poslušná, se chovala najednou agresivně.
Nikdo počínání zvířat nechápal, čeho si však všimli všichni, bylo, že zvíře pokaždé napadlo toho, kdo se s dědkem nepohodl. Ten stařec měl doma černé kočky. Bylo to nějaké orientální plemeno. Byly zlé, vzteklé a číhaly na různých místech.
Jednou mě a spolužačkou vehnaly do kurníku ke slepicím, které ale byly také divné. Nepříčetně do nás klovaly, a když přiběhla sousedka, aby nám pomohla, rozbila chlívek její jehňata a hnala nás po vesnici. Na návsi stál ten dědek, díval se na nás a cosi mumlal.
Lidé se začali o minulost starce zajímat. Prožil velmi dobrodružný život. Dlouhá léta prý pobýval v Indonésii mezi místními domorodci. Kromě netradičních léčebných metod ovládali tito lidé i woodoo.
Naučil se snad starý muž nějaké záhadné praktiky, které pak používal jako pomstu proti nám?
Dobrá rada drahá!
Nebylo dne, aby někomu něco neprovedl. Nepomohl ani náš pan farář, ani svěcená voda, kterou jsme tajně pokropili jeho domovní dveře. Až někoho napadlo obrátit se na ezoteriky.
Každý z nich ale radil něco jiného – od vykuřování bílou šalvějí až po postavení menhiru pod lípou na návsi.
Na starce ale nic nezabíralo. Nejspíš ovládal i počasí a blesky. Když jsme navalili pod lípu balvan z nedaleké hory, tak do ní večer udeřil blesk a rozštípl ji.
Lidé se báli vyjít z domu a nebylo výjimkou, že i náhodného turistu honili po vsi husy, kohouti a kůzlata.
Kdo ho zkrotí?
Až jednoho dne se stal zázrak. Do vsi přijela mladá rodinka s malým chlapečkem. Jmenoval se Damián a byl něčím zvláštní. Zvířata ho poslouchala na slovo, a dokonce i ty zlé kočky najednou přiběhly. S předením se třely klukovi o nohy. Stařec vyšel před dům, vzal hůl a vyrazil k chlapci.
Celá vesnice zírala, jak si najednou ti dva povídali na lavičce. Náramně si rozuměli a za týden přijela rodina zase. Spřátelili se. Stařec jim odkázal svůj dům se slovy: „Teď už můžu konečně jít, všechno, co vím jsem předal!“ A zemřel. Bylo mu prý 116 let.
Klára (61), Jihlavsko
