Podivný africký šperk z bazaru a staré fotky ve mně vzbudily vzpomínky na mého černošského bratra a kmen, kde jsem žila.
Jako vesnické dítě jsem byla úplně posedlá tím, když dědeček shrabal seno do vysoké hromady. Neskákala jsem na ni jako jiné děti, já jsem se podhrabala dovnitř jako by to byl nějaký příbytek.
Když mě nemohla maminka najít, bylo jasné, že jsem zahrabaná na seníku. Nikdo nevěděl, kde jsem k takové posedlosti přišla. Nepřešla mě ani v dospělosti. Jednou jsem takhle skotačila se svými dětmi na jednom statku a úplně zapomněla na svět kolem.
Cesta do Prahy
Je tomu pár let, kdy jsem pátrala po bazarech a hledala vhodný dárek pro svého muže. Sbíral staré mlýnky a v důchodu tato jeho vášeň ještě zesílila. Jednou jsem při cestě do Prahy proběhla několik vetešnictví a v jednom narazila na zvláštní náramek. Byl barevný, až oči bolely.
Nasadila jsem si ho na ruku a pocítila zvláštní energii. Muž za pultem poznal, že mě ten kousek zaujal a hned začal vyprávět o tom, že je z pozůstalosti nějakého chlapíka, který cestoval po Africe. Vytáhl jeho fotky a začal mi je ukazovat.
Byla jsem doma!
Zírala jsem jako u vytržení. Ti pomalovaní muži mě fascinovali. A ta jejich obydlí! Vypadala na pohled jako hromada slámy! Najednou se svět se mnou zatočil a já si ty fotky vzala taky. Ani nevím, jak jsem dojela domů.
V noci se mi zdál sen, ve kterém jsem byla malým černošským chlapcem a dováděla se svým bratrem po africké vesnici. S fotkami a náramkem jsem po dvou dnech vyrazila do muzea, kde mi dali kontakt na jakéhosi odborníka.
Dozvěděla jsem se, že se ten kmen jmenuje Mursi. Muži byli obávaní bojovníci. Na těle si dělali různé zářezy a značky podle toho, kolik zvířat nebo lidí zabili. Musím se tam určitě podívat, abych tu zemi a lidi poznala.
Věra (60), Kadaň
