Cizí muž na ulici, po které jsem šla domů, naléhal, abych přešla na druhou stranu. Nakonec jsem ho poslechla, a to mi zachránilo život.
Někdy se staneme součástí situace, pro kterou nemáme vysvětlení. Třeba já. Před sedmi lety mi naprosto cizí muž na ulici zachránil život. Byl krásný letní den a já se rozhodla, že domů z práce půjdu pěšky.
Čekala jsem, až padne čtvrtá hodina, zabalím si věci a vydám se na cestu. Zamkla jsem krámek a ještě chvíli zůstala opřená o vchodové dveře. Sluníčko mělo stále sílu a já si po celém dni zavřená v krámě užívala čerstvý vzduch.
Byl to podivín
Cestou jsem si ve stánku koupila zmrzlinu. S nadšením jsem zmrzlinu olizovala a těšila se z krásného počasí. Přidala jsem do kroku, když vtom kolem mě prošel muž s kloboukem na hlavě. „Na konci třetí ulice musíte přejít na druhou stranu,“ řekl mi.
„Co prosím?“ „Na konci třetí ulice musíte přejít na druhou stranu,“ zopakoval stejná slova, jen s větším důrazem.
Opakovaně mě varoval
Přešla jsem přes přechod k další ulici. Ten podivný muž kráčel znovu proti mně. Opět zopakoval slova o tom, abych na konci třetí ulice přešla. „Co je vám do toho, kde přejdu?“ mumlala jsem si pod nosem. Čekal mě přechod mezi druhou a třetí ulicí.
To už jsem měla zmrzlinu snědenou a domů to byl jen kousek. Akorát jsem vykročila, když vtom se ten muž objevil znovu. „Pokud nepřejdete, stane se vám neštěstí,“ pronesl znovu varovně a pokračoval dál rychlým krokem.
Vlna úzkosti
Zůstala jsem stát na místě a nevěděla, co si myslet. Když jsem se otočila, muže jsem už neviděla. A pak jsem přešla na ulici, o které mluvil. Jakmile se moje noha dotkla chodníku, sevřela mě úzkost. Jen těžko popsatelný pocit.
Jako kdyby se mělo něco stát, ale já nevěděla co. Pak mi v hlavě zazněla slova onoho muže. Sama nevím, proč jsem se rozhodla poslechnout, ale přešla jsem na druhou stranu.
Byl to ten samý muž!
Během toho se zpoza rohu vyřítilo auto, které jelo nebezpečně rychle. Řidič nevybral zatáčku a napálil to do vitríny, kde jsem před okamžikem stála. Muž vypadl z auta a lidé se kolem něj seběhli. V tu chvíli jsem se znovu narodila.
Hned jsem si uvědomila, že kdybych toho muže neposlechla, možná jsem teď mrtvá. Rozhlédla jsem se znovu přes silnici a běžela k havarovanému vozu.
Kdo mě zachránil?
Na zemi ležel onen muž s kloboukem, který mě upozorňoval na blížící se neštěstí. Rychle přivolaná záchranná služba ho převezla do nemocnice. Později jsem si ho dovolila navštívit. Muž tvrdil, že mě vidí poprvé v životě.
Podle všeho měl infarkt, který mu znemožnil vozidlo ovládat. Mohu vám říct, že jsem měla pocit, jako bych se znovu narodila. Dodnes nevím, jak je to možné, ale na tom koneckonců nezáleží. Někdo nade mnou držel ochrannou ruku a patří mu velké díky.
Olga N. (57), Praha
