Domů     Cesta k moři nás málem rozvedla
Cesta k moři nás málem rozvedla
5 minut čtení

Když jsem si Martina brala, už jsem tušila, že ten člověk je tak trochu pecivál. Tedy ne, že by byl líný, to vůbec. Jen nerad kamkoli jezdil.

Pracoval vždy jako ďas, a to nejen v práci, odkuď nosil prémie, pochvaly a diplomy, ale i kolem domku, který měl po rodičích, řádil jako černá ruka, tedy myslím v tom dobrém slova smyslu.

Sekání trávy, to je základ, ale pak neustále něco opravoval a vylepšoval. Akorát na výlety aby ho tahal párem volů, a to mohlo být sebekrásnější počasí, kdepak, Martínek byl nejraději na zahradě, a když se setmělo, tak doma.

Říkala jsem si, že se to časem poddá, i když starého psa novým kouskům nenaučíš, takže jsem pochybnosti měla. A oprávněné, jak jsem se mohla dnes a denně přesvědčovat.

Jediná dovolená

Seznámili jsme se na inzerát a skutečnost, že je Martin o osm let starší, jsem brala jako odpovídající naší situaci. Byla jsem vdova, dvě děti jsem měla už dospělé, chlapík, který nikdy ženatý nebyl, mi vyhovoval.

Měli jsme, a dosud máme, podobné názory a také v intimní sféře je všechno v pořádku. Takového chlápka by chtěla určitě mnohá ženská mého věku. Jenomže v jedné oblasti to, jak říkám, skřípalo.

Chci vám vyprávět o jedné naší společné dovolené, vlastně jediné zahraniční, na které jsme spolu byli. Opakovat to nebudeme, tehdy jsme se málem rozvedli, takže nechci nic přivolávat.

Splněný sen

Když se mi Martina podařilo na nějaký výlet ve dvou vytáhnout, byl to svátek.

Akorát jsem musela poslouchat to jeho nekonečné brblání o tom, jak doma všechno pustne, jak tráva potřebuje posekat, nebo kultivovat, nebo já už nevím co, jak se musí něco opravit, co už beztak čeká na opravu měsíc, jak by tam na zahradě bylo tak krásně…

Musela jsem se smát a dělala jsem si z něj trochu legraci a Martin se nebránil ani neurážel, jen věděl, že mě provokuje.

Těšila jsem se vždycky až na nějakém hradu nebo zámku začne mluvit průvodkyně, že budu konečně poslouchat něco jiného, než ty jeho věčné nářky. Pak jsme měli desetileté výročí od svatby.

A mé děti nenapadlo nic lepšího, než že nám dali jako dárek zahraniční zájezd k moři. Do Egypta. Viděla jsem tu hrůzu v Martinových očích. Egypt, pyramidy, sfinga, to byl odjakživa můj sen, to můj syn věděl.

Měla jsem slzy v očích a možná kvůli nim jsem zatvrzelý, ba naštvaný výraz mého muže nevnímala.

Letíme

Bylo to v lednu, takže do května, kdy jsme měli letět, času dost, doufala jsem, že se můj muž začne těšit také. Ale týdny a měsíce ubývaly a choť se stával naopak čím dál zádumčivější. Snažila jsem se.

Vyprávěla, jak se těším, četla jsem z knížek o historii Egypta a o památkách, které tam na nás čekají… Nanejvýš něco zabrblal o „šutrech“ a „hromadách písku“. Ale nakonec jsme opravdu odletěli.

Mně bušilo srdce vzrušením, Martin vypadal, že si od srdce přeje, aby s námi letadlo spadlo. „Fuj, to je vedro, proč jsme jen nezůstali doma,“ lamentoval už na letišti. Já jsem oponovala slovy o hezkém teplíčku a o tom, jak se těším do moře.

On se hned vytasil se žralokem, který tam na mě nepochybně čeká a o nemocech, které chytnu až na něco šlápnu na pláži. Odvětila jsem, že jsem vybavena obuví a že útok žraloka je nepravděpodobný. No, abych přidala stručný seznam jeho výčitek…

V autobuse byla strašně ledová klimatizace a on nastydne, hotel je ošklivý, na zemi „už v recepci bordel“, místní lidé se na nás prý divně koukají… a kdoví, co nám chtějí udělat, minimálně nás okradou.

Já se rozvedu!

No, vyslechla jsem si toho dost. A pořád jsem se držela. Až nastal výlet k pyramidám. První kámen úrazu byl, že se muselo vstávat v pět hodin ráno.

Vidět v tuhle dobu mého muže, jak se s nadáváním hrabe z postele (která byla samozřejmě naprosto příšerná a jistě celá zavšivená), bych vám nepřála. Naštěstí v autobuse zase brzy usnul.

Když jsme konečně dorazili do cíle a můj muž namísto toho, aby alespoň držel pusu, pronesl něco jako „tak kvůli těmhle šutrům jsme se pachtili až sem“, došla mi trpělivost.

Nevím, kde jsem vzala tu sílu, asi se ve mně něco zlomilo a zařvala jsem, až se lidi ohlíželi: „Nepojedu s tebou už nikam, ani na houby, ani do samoobsluhy, zalkni se doma, zavrtej se do tý svý zahrádky jako žížala, přikryj se kompostem a shnij si tam. Protože já se s tebou, hned jak přijedeme, rozvedu!“

Žralok

Paf z toho mého výstupu byli i opodál stojící Japonci, kteří samozřejmě netušili, oč jde, ale já řvala opravdu asi tak, jak by to dokázala ta sfinga, kdyby ožila. Musela ke mně přijít naše průvodkyně a jen kvůli ní jsem se ztišila.

Zbytek pobytu jsme zarputile oba mlčeli, což mělo alespoň tu výhodu, že jsem nemusela poslouchat hloupé řeči.

Za týden se už Martin zase držel své řvoucí sekačky na trávu a já absolvovala sérii rozhovorů s mými dětmi, které mě přesvědčily, že „ten chlápek“ zase nakonec není tak špatný. Za pár týdnů se dalo mluvit o tom, že jsme opět v normálu. Rozvod se nekonal.

A když pak snaživě neutrálním hlasem Martin přečetl zprávu z novin, že v Egyptě napadl žralok turistku, byli jsme oba asi jediní na světě, kteří se smáli. Určitě ne té turistce, ale sami sobě…

Soňa (61), Semily

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může